Piknik na Hanging Rock

krásne decentný nádych erotiky a poetična, najkrajší aký len fin de siécle mohlo ponúknuť, vystrieda mrazivá, ťaživá atmosféra neistoty, podčiarknutá chladným prostredím dievčenského internátu ..... pri sledovaní sa ma zmocňovali pocity podobné ako pri Roegovom Walkabout, kde príroda a jej tajomstvá hrali poprednú úlohu.... práve vďaka rovnakému režisérskemu kumštu sa podarilo do filmu dostať pocity, ktoré ťažko opísať - osud, túžba, pominuteľnosť, neistota, zraniteľnosť krásy, večnosť nenaplnenej lásky, kúzlo okamihu, genius loci ... na mysteriózny záber troch krásnych slečien, ktoré nereagujúc na svoju unavenú kamarátku, ako zhypnotizované, odené v bielych šatách sa strácajú medzi temnými skalami, na ten záber nezabudnem...... ak sa pozrieme na samotný prípad zmiznutia študentiek a profesorky, svojou neuchopiteľnosťou veľmi pripomína príbeh Laury Palmerovej (Twin Peaks) .......a samozrejme, film je určitá "bodka" za nostalgickým obdobím, v ktorom dámy boli galantné, muži gentlemani, a výchova sakramentsky tvrdá a despotická.... obdobím, kedy dievčatám stačilo naboso prejsť po skale alebo tráve, a muži cítili šteklenie v bruchu a rajský pocit v očiach....... samozrejme, atmosféru vo veľkej miere buduje aj hudobný doprovod - Zamfir, Mozart, Bruce Smeaton...... a tragicky-krásna postava Sáry sa okamžite zaradila medzi moje najobľúbenejšie :'( .... "Všetko čo vidíme alebo cítime, je iba sen. Sen vo sne." (Poe) .... 85-90% ... p.s.: naozaj to nie je podľa skutočnej udalosti (bolo to v titulkoch na konci) (28.11.2010)

Prvá polovica je doslova krásna (nie len vďaka krásnym chovankám v dievčenskej škole:), príbeh zaujímavo odštartuje a divák je brutálne zvedavý, čo sa vlastne stalo... A potom to akosi stratí tempo, samotné hľadanie dievčat a učiteľky je nejaké divné (myslím tým, že to hľadači nejako odflákli) a tak blížiaci sa záver je len akýmsi vykúpením zo sledovania druhej polovice. Ale celkovo je to dobrý film, ktorý určite stojí za zhliadnutie. (18.08.2011)

Zatímco první část je nádherně mysteriózně znepokojivá, melancholická a s krásně zasněnou kamerou, tak ve druhé se to převáží do úplně jiné polohy; stále kvalitní, ale přeci jen ne až tak úplně. Přesto i tak Peter Weir již v těchto svých začátcích oplýval talentem jako málokdo a je to zde pořádně vidět. (13.05.2005)

Piknik na Hanging Rock ve mně vzbudil úžas svou mimořádnou hloubkou, s níž trasuje neviditelné, zato mocně poutající oddenky, jimiž Země či Příroda obepíná připravené, tj. adekvátně disponované bytosti. Uchvacujícím symbolistickým jazykem zachycuje vhodně zvolený prostor a netušenou měrou přenáší jeho fluidum k divákovi (i já mohu dosvědčit mrazivost tohoto kontaktu). Stejně věrohodně je zobrazena i fascinace dívek nořících se do útrob otevírajících se skal. Je jejich nevysvětlitelné zmizení výrazem dokonalého splynutí (s čím?), návratu (k čemu či kam?) nebo proměny (v co?)? Významová otevřenost poskytnutého obrazu této cesty, posílená desítkami nápovědí, mnohovýznamových obrazů, (slovních, zvukových/hudebních i obrazových/výtvarných) náznaků a intertextových vazeb výtečně znázorňuje hieroglyfickou povahu světa, tedy jeho čekání na chápavého luštitele, otevřeného hledače, který bude z jeho tvarů číst a svým výkladem jej spoluutvářet. Esoterní rozměr filmu vyvažuje napínavé líčení pátrání. „Svět pátračů“ je přitom ztvárněn kontrastně k magické krajině: je to svářlivé a zkostnatělé prostředí odcizující kultury (jejímž groteskním atributem je věčný korzet), které usiluje o racionální, materialistický (o zákon zachování hmoty se opírající) výklad záhady, namísto něhož ale přicházejí jen další otázky. Jako nadbytečné bych snad filmu vytkl jen závěrečné sondy do spletité historie osiřelých sourozenců, kteří se z různých stran (a aniž by se stačili znovu setkat) blíží Tajemství (aniž by je ovšem mohli odkrýt). Tuto romantickou (a romaneskní) vsuvku chápu jen jako svedení z cesty. Ta rozhodně nekončí u truchlivého těla ve skleníku, ale pokračuje za zdánlivě neprodyšnou skalní masou. Ale jak? (14.02.2011)

Hodně, hodně, hodně zvláštní film. Jsem zvyklý a dokonce to očekávám, že Australáci mají filmy jiné. Voní eukalyptem a prachem buše. Začátek byl celkem srozumitelný a oko divákovo mohlo jen mlsně hodnotit všechny ty mladé a v pravdě krásné chovanky školy. Vše se neslo skutečně v duchu doby ,, dámy, dnes bude horký den, proto si můžete sundat rukavičky! '' :-). Viktoriánská éra a její etiketa byla něco neuvěřitelného, kdo o tom něco ví, dá mi za pravdu. Ale jsme v Austrálii. Ačkoliv i tam přišla s Brity civilizace, jen těžko soupeří s divokostí krajiny a přírody. Jak absurdně vypadali lidé v oblecích a cylindrech s propocenými či zaprášenými oděvy... Jako by se objevili někde, kde asi neměli být. To jsem z filmu vycítil, tu režisérovu potřebu to Britům nějak toto sdělit. Že Austrálie je svá, vlastní, divoká se pověstmi a tajemnými kopci a že Britové tam jsou zkrátka cizí. Od chvíle, kdy dívky vylezou na kopec a začne pátrání film výrazně zvolnil tempo a z mysteriózna se stal klasický dobrodružný film. Konec mi nesedl, říkám to rovnou. Nemám moc rád, když v závěru zůstane konec otevřený a je na divákovi aby si to celé interpretoval po svém. Budu si to muset ještě někdy dát znovu. Co bylo krásné byla hudba, která do filmu seděla naprosto dokonale. Tohle byl náročný film. Když jsem četl komentář Mattyho a hlavně ten na https://ofilmu.wordpress.com/2017/09/13/sen-ve-snu-piknik-na-hanging-rock/ jsem si uvědomil co vše mi asi ve filmu ještě uniklo za symboliku. Snad je to i cesta jak si s touto ,,nápovědou'' dát film ještě jednou a lépe jej chápat. Možná je to ale také jen jeden pohled na snímek na který lze nahlížet pokaždé jinak... Já dávám za tři útržky krajkových šatů. Zatím. * * * (03.12.2018)