Ruróni Kenšin: Meidži kenkaku romantan

Po pětadvaceti epizodách úspěšně... zabaleno. Nevidím totiž důvod pokračovat. Ne že by to bylo tak špatné, jen to není tak dobré, abych se na tu schématickou schématičnost díval stále dokola. Každých dvacet minut skoro to samé. V postatě je to tvořeno pouze fillery. Na začátku se objeví nějaký záporák (vždy řádně zamračený, podlý a vůbec nechutný zmetek už od pohledu), na konci ho Kenshin zmlátí (ne zabije). Naschvál jsem si pustil poslední díl, abych viděl, kam se to "posunulo". Z ústředních postav nikdo nepřibil ani nikdo neodpadl, vztah Kaoru-Kenshin se nikam během těch 95 epizod neposunul. V podstatě je to na stejném místě, kde to bylo hned na konci prvního dílu (!), což je častý problém japonských anime-(skoro)romantických-sérií. - 60 % (17.03.2011)

Tak tenhle seriál má něco, co se jen tak nevidí. Dokonalá hlavní postava Kenshina a celkově nevážná nálada, která je taky díky němu možná, dává možnost ubrat na ději a přesto být zábavný. Proto se mi líbily i díly, které bych u jiného anime považoval za prachsprosté fillery; dokonce možná platilo, že čím méně dílů na sebe navazovalo, tím víc jsem se bavil. To ovšem neplatí o hlavní dějové linii v Kyotu - to byl určitě vrchol seriálu. Po ní měl asi seriál skončit nebo se vrátit k dílům podobným jako na začátku. Přesto se jedná o jeden z mých top 5 anime seriálů. Edit: Tak opravdu, od dílu 62 jsou to fillery, které s mangou nemají nic společného. To pomyšlení, že kvůli nim klesla popularita natolik, že se neanimovala celá poslední část mangy! (14.09.2007)

Je to už relativně dávno, co jsem se na Kenshina díval, tak snad si své dojmy vybavím správně... Problém Kenshina u mě byl v tom, že jsem jej viděl až po pro mě geniální Gintamě, která pro mě nasadila standardy na anime zábavu a akci poměrně hodně vysoko a to jsem se jí poprvé věnoval s prakticky minimální znalostí ostatních anime. Z toho co si vybavuji tak charaktery jsem si docela oblíbil, nejraději jsem měl samozřejmě Kenshina a pak také jeho parťáka Sanosukeho, na ty jsem se díval velmi rád, hlavní ženský charakter (Kaoru) u mě příliš nebodoval a určitě jsem měl radši Megumi, která mi přišla mnohem vyspělejší a ženštější. Záporné charaktery byly povětšinou velmi povedené a i z nich jsem měl velmi dobrý pocit, bavili mě, zajímali mě... Co se příběhu týká, tak začátek byl opravdu velmi dobrý a bavilo mě poznávat jednotlivé hrdiny a užívat si jejich souboje a vzájemnou interakci, postupem času to ovšem začalo ztrácet ten správný náboj a ke konci jsem seriál spíš už jen dokoukával, protože už tehdy jsem věděl, že finální rozuzlení přijde až ve filmu. Co se humoru týká tak musím přiznat že jsem se bavil, především mě bavil Kenshin a jeho "oro" a výraz kterým to zpravidla doprovodil si pamatuji dodnes, jistě některé vtípky nebyly příliš geniální a občas to byla zábava skoro až dětinská, ale pořád to byla zábava, i když na rozdíl od již zmíněné Gintami se u mě nedostavovaly nekončící záchvaty smíchu a proto tedy humor označím pouze jako chvalitebný. Co jsem si velmi užíval byly souboje, ty se pánům autorům dle mého velmi povedly a měli tu správnou atmosféru a napětí. Co bylo také skvělé byla hudba. Jinak druhým důvodem, proč jsem nedal 5* bylo, že když to srovnám s Kenshinovskými filmy, tak ty mi přišly mnohem napínavější, emotivnější, vážnější a zajímavější, nežli seriál, který sice poměrně slušně bavil, ale málokdy se mu povedlo ve mě vyvolat nějaké hluboké zamyšlení, nebo třeba silné emotivní pohnutí, kdy bych si říkal "wow", vzpomínám si však na příjemný úsměv, který se u mě vyloudil, když Kenshin oznamoval Kaoru (myslím, že to bylo po návratu z Kyota) "Tadaima". Nebudu tvrdit, že tam nebyly zajímavé momenty, některé arcy, třeba ten z Kyota jsem si opravdu užil, ale intenzitou prožitku se ani Kenshinovským filmům ani třeba některým story arcům z již zmíněné Gintami pro mě nemohli rovnat. Když svůj celkový dojem shrnu Rurouni Kenshin se mi líbil, bavil mě a jednou se na něj určitě podívám znovu, ale k opravdu velmi silnému prožitku a tedy k tomu, abych jej zařadil mezi věci, které jsem si zamiloval mi zkrátka u seriálu něco chybělo a tak jsem skončil na velmi příjemných 8,3/10. (30.07.2015)

Seriál, který mám děsně rád, nejen proto, že mi jednou shodou okolností zachránil skutečně život. Je to akční anime s komediálním prvky, hodně se cestuje, potkákte hodně zajímavých charakterů, Kenshin je sympaťák k pohledání i jeho nepřátelé se stávají jeho přáteli. Nejslinější je ta část seriálu, kdy je jako hlavní záporák Makoto, ale i další díly stojí za to, byť kvalita silně kolísá, škoda že nedošlo na natočení posledních dílů podle mangy, kterou musím co nejdříve přečíst. (30.12.2008)

Jen hodně málokdy se mi stává, že bych si dokázal užít epizodický seriál s více než dvaceti díly právě tak, jako jsem si užil Kenšina. Je sice fakt, že celý seriál není tvořen epizodickými příběhy (jen do 26. dílu), ale myslím, že je to věc, kterou bych ve svém komentáři měl určitě zmínit nejdříve. Příběhy do 26. dílu jsou totiž zajímavé nejen co se jejich obsahu týče, ale navíc netrpí takovou tou "představovací příběhovou impotencí" dlouhým sériím často tak vlastní (např. Reborn nebo Bleach) – hlavní postavy jsou představeny přirozeně; necítil jsem tedy z úvodních dílů fillerový zápach. Pokud bych měl ohodnotit jen část do 26. dílu, bylo by to něco mezi 4* a 5* . . . Od 26. dílu však začíná přes třicet dílů trvající příběh o Kenšinově cestě do Kjóta za účelem poražení bývalého "kolegy" z dob revoluce. V této části se značně sleví ze zábavnosti, šklebení se a ksichtíkovaní na úkor vyprávění, což je jedině dobře. Děj této části se mi velmi líbil, nepřátelé byli hodně zajímaví (Sódžiró ftw!) a závěrečný boj byl vynikající – přesto z ní mám o něco malinko horší pocit než z části do 26. dílu. Část v Kjótu totiž i přes zajímavý děj trpí občasnou roztahaností a pomalým tempem, což mě v určitých chvílích opravdu hodně iritovalo. Za tuhle část bych tedy udělil čisté 4*. . . Poslední část je bohužel – jak už tady mnozí zmínili – oproti předchozím dvěma znatelně slabší. Opět přichází epizodkovité schéma, tentokrát už však v podobě regulérních fillerů, jejichž kvalita je ale neskutečně vrtkavá (některé jsou tak za 1*, jiné se zas kvalitou blíží až k 4*) a mám z nich příšerně rozporuplné pocity. Filleroidní část suma sumárum přibližně za hodně slabé 3*. . . Celkově tedy za 4*. Získané poznatky: Kenšin má jeden z nejkouzelnějších úsměvů anime postav, Jahiko je jeden z nejsnesitelnějších a nejsympatičtějších spratkovských postav (s takovým Lambem z Reborna naprosto nesrovnatelný) a silné podezření na Kišimota, že při psaní postavy Hakua vykradl charakter Sódžira a... no, tamtoho druhého z Džuppongatany, co měl dívčí rysy (toho především!). A samozřejmě nějaké ty získané poznatky o období Bakumacu a Meidži. . . Doporučuji bez výjimky všem. Btw, soundtrack je neskutečná pastva pro uši. (13.09.2012)