Gepard

Je moje vina, že jsem od toho čekal něco ve stylu Andreje Rubleva, ale ten plakát, žánrový vzorec a délka tří hodin k tomu prostě vybízí. Bohužel se tak nestalo, místo toho jsem dostal celkem průměrný italský film, který na mě působil tak, že by ho bez problémů mohla někdy ve všední den v 9 večer odvysílat ČT1. S tím bych žádný problém, kdyby ten film z nějakého mě neznámého důvodu netrval celé tři hodiny. Ona by ani ta délka nebyla problém, ale bohužel je tu dost vaty, scén, které jsou mnohem delší, než by měly být a dialogů, které by se daly bez problémů vystřihnout aniž by to narušilo děj. Taky jsem doufal, že to bude poetické, ale ani to se zrovna nenaplnilo, kromě pár záběrů. Jo, ta kamera je pěkná, herci hrají dost dobře a vyprávění o rozpadu rodu šlechticů taky není zrovna špatné, ale ani tak mě to nedokázalo natolik zaujmout a finální dojem z toho mám takový - jak už jsem psal - průměrný. Možná, kdyby to nemělo tři hodiny, ale jenom hodinu padesát, maximálně, možná by mě to chytlo víc. Takhle se v té utahanosti rozmělnilo to, co mohlo na mě výrazněji zapůsobit. Jsem rád, že jsem to viděl, ale víc jak 3* si to prostě podle mě nezaslouží. 3* (24.01.2020)

Časy se mění, aristokracie jde pomalu do háje a mně osobně těch nafoukaných páprdů a paniček není vůbec líto. O Viscontim je známo, že si liboval v přepichu, ač se myslím prohlašoval za komunistu, a na jeho pozdějších filmech je to znát. Geparda jsem si v 16:9 opravdu vychutnal. Jen mi tam prostě neseděl Burt Lancaster. Tenhle chlápek není Ital a Sicilián už vůbec ne:-) (24.11.2006)

Vo svojej knižnici mám aj predlohu filmu od G.T. di Lampedusu. Samotný film som po mnohých rokoch videl opakovane. Moje pôvodné dojmy sa nezmenili. Aj keď trojhodinová dĺžka filmu mnohých odradzuje, je pre celkové vyznenie filmu primeraná. To nebol film iba o revolúcii, ktorý by si vyžadoval svižnejšie tempo a viac akčnosti, ale predovšetkým film o pomalom, evolučnom odumieraní jedného spoločenského usporiadania a jeho nahradení iným. Na koho strane sú sympatie tvorcov je nepochybné. Burt Lancaster podal skvelý výkon, v ktorom sa spojilo odchádzanie aristokracie s jeho odchádzaním z mladosti. A valčík s Claudiou Cardinale je viac, ako len epizódkou filmu. (21.05.2013)

Sľubné obsadenie i príbeh na pozadí búrlivých revolučných rokov dával nádej na slušný zážitok. 187 minút je dosť a nemám problém venovať filmu i viac, ale musí stáť za to. Napr. Bertolucciho XX. století ktoré má 318 minút je nádherné. Čakal som niečo veľmi podobné, ale vždy keď som si myslel, že sa film rozbehne je znova a znova "prerušovaný" miestami neúnosne dlhými scénami tancov, omší a rôznych spoločenských stretnutí. Áno, sú to veľké davové scény, ale dej nikam neposúvajú a pri tej dĺžke filmu tipujem, že zabraly dobrú štvrtinu. Príbeh, ak tu vôbec nejaký je, ma vôbec neuspokojil. Sú tu samé reči o politike, spoločenskom postavení, ctižiadostivosti synovca, ktorého hraje Delon, ale dokopy nič. Ten film v podstate nemá dej. Ale je tu ten tanec, omša, znova tanec..."Zatancujete si so mnou?" Nie, raz stačilo. Príliš dlhé a i cez svoje objektívne kvality príliš nezáživné. 60%. (07.05.2013)

Prečo si ma nechceli získať? Nechajú nás nazrieť domov ale do duše iba málo. Tú odkrývajú až na konci v mene kniežaťa Fabrizia. Sprvu som myslela, že len perlí ale v závere strhával celé moje sympatie. Vďaka jeho myšlienkam pochádzajúcich z univerzu, nadpozemna. Vďaka dlhému pohľadu a pomaly padajúcej slze. Až bál mi odkryl časť významu filmu. A manželkin pohľad, Tancredi prelietavý v názoroch, ,,skackajúce opice". Akoby nám tvorcovia ukázali nehmatateľnú atmosféru života z pohľadu 3. nezúčastnenej osoby. Ach keby som sa dokázala naladiť na túto vlnu už skôr... (01.04.2013)