Gepard

Sľubné obsadenie i príbeh na pozadí búrlivých revolučných rokov dával nádej na slušný zážitok. 187 minút je dosť a nemám problém venovať filmu i viac, ale musí stáť za to. Napr. Bertolucciho XX. století ktoré má 318 minút je nádherné. Čakal som niečo veľmi podobné, ale vždy keď som si myslel, že sa film rozbehne je znova a znova "prerušovaný" miestami neúnosne dlhými scénami tancov, omší a rôznych spoločenských stretnutí. Áno, sú to veľké davové scény, ale dej nikam neposúvajú a pri tej dĺžke filmu tipujem, že zabraly dobrú štvrtinu. Príbeh, ak tu vôbec nejaký je, ma vôbec neuspokojil. Sú tu samé reči o politike, spoločenskom postavení, ctižiadostivosti synovca, ktorého hraje Delon, ale dokopy nič. Ten film v podstate nemá dej. Ale je tu ten tanec, omša, znova tanec..."Zatancujete si so mnou?" Nie, raz stačilo. Príliš dlhé a i cez svoje objektívne kvality príliš nezáživné. 60%. (07.05.2013)

Gepard patri k tomu druhu filmu, ktere nejsou nijak dechberouci a neposadi vas takrikajic na vase pozadi, ovsem oplyvaji jistou vnitrni poetikou a ac zdanlive bez silneho pribehu a jasneho poselstvi, zamysli se nad slozitosti a pomijivosti zivota. Nad povrchnosti a kratkozrakosti jednech, nadhledu a rozhledu druhych. Nad sladkosti mladi a smutkem stari. Tedy nad zivotem jaky je nejen na Sicilii... (21.02.2004)

Píše se rok 1860 a na Sicílii se vyloďují Garibaldiho oddíly. Lid povstává proti nenáviděným Bourbonům a povstání se šíří jako požár. Do vily Salina poblíž Palerma, kde žije se svou rodinou kníže Fabrizzio, dochází poplašné zprávy, což ovšem nebrání knížeti, aby si po večeři nezajel do města za prostitutkou Mariankou. Jeho synovec, hezký a lehkomyslný Tancredi Falconeri, kterého má kníže raději než své syny, se rozhodne přidat k povstalcům a odjede. Boje se brzy rozhoří i v samotném Palermu, kde se bojuje o každý dům, každou barikádu. Povstalci zvítězili a Salinové vše přečkali bez pohromy. Pouze Tancredi byl v bojích zraněn, ale vzápětí za statečnost povýšen do hodnosti kapitána. Proto může rodina jako každý rok vyrazit na letní byt v Donnafugaty. Tady se Tancredi seznámí s krásnou Angelikou, dcerou zbohatlíka Calodera Sedara, a okamžitě se do ní zamiluje. Rozhodne se poprosit knížete, aby mu zprostředkoval sňatek, což se velmi dotkne komtesy Concetty, která pohledného mladého důstojníka také miluje. Historická freska, kterou v roce 1962 natočil podle stejnojmenného románu Guiseppa Tomasiho di Lampedusy slavný režisér Luchino Visconti (Vášeň, Rocco a jeho bratři, Soumrak bohů) patří k nejvýznamnějším italským filmům šedesátých let a je právem počítána do zlatého fondu světové kinematografie. V hlavních rolích se představí hollywoodská hvězda Burt Lancaster (Ostrov Dr. Moreaua, Odtud až na věčnost, Pole snů) jako Don Fabrizio - kníže ze Saliny, Alain Delon (Tři muži na zabití, Zorro, Povídka o policajtovi) jako Tancredi a Claudia Cardinale (Dárek, Tenkrát na Západě, Bubovo děvče) jako Angelica. V dalších rolích se objeví Paolo Stoppa (Rocco a jeho bratři, Tenkrát na Západě, Boccaccio 70) jako Calogero Sedara, Rina Morelliová (Krásný Antonio, Dobrodružství Salvatora Rosy) jako kněžna Maria Stella, Romolo Valli (Bobby Deerfield, Smrt v Benátkách) jako otec Pirrone a v roli Cavriaghiho uvidíte mladého Maria Girottiho, který si později začal říkat Terence Hill a proslavil se především jako partner Buda Spencera v dlouhé řadě dobrodružných komedií plných honiček a rvaček. (26.02.2009)

Tříhodinový test trpělivosti, v němž je odměna za tolik času stráveného s filmem stěží adekvátní. Můj první střet s Viscontim dopadl opravdu neslavně. Mám rád pomalé filmy, ale z jejich pomalosti musí něco vyplývat. Tohle je jen nestravitelná nuda občas ozvláštněná hezkou kamerou. Musím se přiznat, že jsem to nezvládl vstřebat a poslední hodinu jsem sotva vnímal. (01.05.2013)

Kvalitné herecké výkony, epickosť, veľké herecké mená a slávny režisér, zobrazenie doby a spoločnosti, krásne kostýmy verzus ťažká nuda. Nedá sa nič robiť, história Sicílie 19 storočia a rozbor jej sociálnych, spoločenských a rodinných vzťahov mi je maximálne ukradnutá. A nie je to iba moja chyba, pretože režisér má povinnosť ma do svojho sveta vtiahnuť a zaujať ma aj témou, ktorá mi je pred pozretím jeho diela vzdialená. Mnohým sa to podarilo. Viscontimu v tomto prípade bohužiaľ nie. (04.08.2012)