Napoleon

Kino sestřih dopadl tak, jak asi musel - jako zcela očividně nekompletní fragment rozsáhlejšího díla. Těžko jej hodnotit, je to jako číst román a přeskakovat vždy po deseti stránkách. To, co v kino sestřihu je, je fajn, ale neslévá se to v komplexní zážitek. Je tam Napoleonův osobní život, jsou tam bitvy, ale zcela vypadla "politika" mezi nimi, takže člověk vlastně neví, proč k té které bitvě dochází. (23.11.2023)

Ridley Scott ani tentokrát nenatočil film, který by se měl pouštět ve školách, protože je 100% historicky přesný. Natočil ovšem strhující epický velkofilm o Francii, armádě, ale především lásce. Ridley Scott si možná mnohé svou dekonstrukcí Bonaparteho znepřátelí, výsledek ovšem vyvolává tak silný proud emocí, že si Scott své kroky dokáže obhájit. 85-letý nenápadný a přesto výtečný vypravěč ani tentokrát nešel nikomu naproti, výsledek je poté strhující takovým způsobem, že snadno vyvolá naději, že to s Gladiátorem 2 za rok dopadne dobře. Scotta totiž tvůrčí elán očividně pořád neopouští.... (21.11.2023)

Krátké. Scott je machr, ale mohl z Napoleona klidně udělat trilogii a ne proskákat celý život jako při překotné hodině dějepisu. Phoenix je skvělý. Napoleon v jeho podání osciluje mezi ctižádostivým stratégem a zamilovaným naivou. Kirbyová ale nemá dostatek prostoru takže působí divně. Skok ze zamilovanosti k rozvodu je hodně překotný. Bitvy jsou ovšem luxusní, Toulon, Slavkov i Waterloo. Nechybí černý humor, utahování z politiků a jejich lhaní. Taky že hrubá síla a taktika jsou nadevše, ale k ničemu když prší. P.S: Téměř na výročí bitvy u Slavkova… Pozor na hlavu. (03.12.2023)

No já asi budu mít jiný hodnocení nyní pro verzi, která je v kině a jiný pro réžisérskou, kterou snad také uvidím, protože..... Ano, film je opravdu výborná kvalitní profi práce, Z hlediska velkolepých válečných scén, považuji Ridleyho asi za nejlepšího režiséra vůbec. Bitva u Slavkova působí opravdu jako střet tří velkých armád, tedy velkolepě, choreograficky se mě líbila nejvíce u Waterloo a v opravodvosti ta v Toulonu. Problém mám však se scénářem, absolutně mě nedokáže zformovat postavy. Napoleon je prostě nějakej, chodí, koulí očima občas mávne rukou, stojí a občas něco řekne. Není tam vůbec žádný dialogově silní místo, které by mě s ním seznamilo, které by mě představilo dobu, vedlejší postavy, ta politická část mě tam hodně chybí. Hodně času věnuje film vztahu Napoleona s Josephine, ale ten jsem nepobral vůbec, jejich vztah na mě působil chladně, odtažitě, neviděl jsem tam ani lásku a city, ale ani vášeň a přitažlivost, vrcholem bylo, když Napík přišel za Josephine do pokoje začal říkat "ma-ma-ma-ma" a Josephina reagoval "tak pojď" a vyšpuli prdelku. To teda u Napoleonů v ložnici docela težká nuda. A to bylo v ostrým kontrastu s dopisy, které byly plné citu a lásky. Ano film je pro velký plátno, Ridley ho umí využít, umí točit, kamera skvělá, ale ten příběh v podobě pro kina působí až příliš zkratkovitě. (21.11.2023)

FAN-TAS-TI-CKÉ a VEL-KO-LE-PÉ tři bitvy, naprosto úžasný Žakím v roli preqelu k Hitlerovi a parádní výprava. Ale co z toho, když bitvy zabírají ze 158 minut zhruba 38 a zbytek je naprosto unylá scénáristická mrdka, co neví, jestli být nudným, kinderhistorickým a holyúdsky zkresleným klipovým životopisem nebo zasranou nezáživnou telenovelou. Rydly, Rydly! Fuckt nechápu, proč ve své pozici musíš sem tam točit podle popsaných hajzlpapírů profesionálního nudila Skarpy, který evidentně měl zrovna příušnice, když se ve škole braly dramatizace, invence a záživnost dialogů. A já, tupoun, jsem si z přívěsu málem uhnal tenisový loket a těšil jsem se snad víc než sbormistr Kulínský na hudební tábor. A čeho jsem se dočkal? Dvou hodin narkoleptické napoleonské manželské poradny, Slavkova málem někde v Alpách, kam jezdí Brňáci lyžovat, Moskvy s debilně amatérsky přimalovanou oblohou, hudby vykradené z Kmotra a posmrtné kástingové dehonestace na svou dobu těžké vulvy dei Josefíny obskurně odpornou Prasovanesou. Inu což, tenhle politováníhodný incident zatím uzavřu notně krpatou trojkou za ty parádní bitvičky a z úcty k Rydlymu, který v pětaosmdesáti stále udrží nejen moč, ale i megalomanskou velkoprodukci. A rozhodně si počkám na tu avízovanou čtyř a půl hodinovou Vojnu a mír, kde Rydly nemusel vystřihovat dečky pro kinomentály, v naději, že odstraněný matroš jsou jen bitvy či záživné historické události a žádná další bestiálně nekrotizující rodinná terapie korsického zkutra. (24.11.2023)