Henrich V.

Shakespearovi na filmovom plátne asi nikdy neprídem na chuť. Povedačky pomaly v básniach a strašne dramatické výrazy patria skôr do divadla. Dal by som prednosť, ak by sa nejaký režisér konečne pokúsil zobrať Shakespearovo dielo a natočiť podľa neho historický výpravný film bez nutnosti tvrdošijne nasledovať originál. Ale zas nezachádzať do extrémov, ako bol Romeo a Júlia s Leonardom Di Capriom. Možno sa raz dočkám. Toto dielo celkom nevyužilo potenciál veľkej filmovej scény na rozdiel od komornej divadelnej. (27.12.2015)

Jak vyjádřit dojem čehosi mistrovského? Tady jsem ho měl, občas podpořený i lehce schizofrénními pocity, že to, co sleduji (historické drama ze středověkého království) není možná úplně tematicky či stylem mým šálkem kávy, přesto většinou nedokážu oči utrhnout, a že navzdory poeticky stylizovanému jazyku a divadelní předloze na mě s přechodem do exteriérů značně dýchá syrově realistická dobová atmosféra, jež dokáže posléze strhnout i v delších pasážích bez dialogů. Oceňuji vstřícně srozumitelné podání příběhu z dávné klasiky, včetně poselství, které v kontextu adaptace staleté divadelní hry s neškodně podmanivou kapkou vznešenosti nevnímám jako klišé. Obdivuji zápal Kennetha Branagha, s jakým ztvárnil titulní roli a zrežíroval celou velkolepou podívanou včetně sehrané válečné bitvy, hodně se mi zamlouvaly i zbylé herecké výkony včetně charismatického průvodce Dereka Jacobiho nebo skvostný hudební doprovod. [85%] (11.11.2023)

Historické filmy nie sú práve mojou parketou, k veľkému Williamovi zhliadam s nekritickou úctou a Kennetha Branagha som si doteraz nevšimol. Preto som pred sledovaním Henricha V. nemal veľké očakávania. Bol som však veľmi príjemne prekvapený majstrovským uchopením predlohy, jej nedivadelným poňatím a najmä realistickou dobovou atmosférou. V historických filmoch ma znechucujú vymydlení herci s vybieleným chrupom a bezchybných kostýmoch, o herečkách ani nehovoriac. V tomto filme som si užil takmer všetko čo mi bolo ponúknuté, od jazyka, cez psychológiu postáv, kráľovskú vznešenosť, bojové scény a úchvatnú hudbu, takže obočie som zdvihol vlastne až niekedy v závere pri komplikovanom dvorení. Nič to však nezmenilo na poctivých štyroch hviezdičkách, ktoré film odo mňa dostal. A pri zmienke o Kennethovi Branaghovi už budem vedieť o koho ide. (03.12.2011)

Kenneth Branagh a William Shakespeare - to je takřka nerozlučná dvojice. Ten první se snaží postupně natočit snad vše, co ten druhý napsal. Někdy se mu adaptace povede trochu méně, vesměs ale jde o dílka, z nichž by měl autor předlohy jistě radost. Jindřich V. patří mezi Branaghova vrcholná díla. My, odkojení filmy nasáklými americkým patriotismem, najednou sledujeme film, který je přeplněný nacionalismem anglickým. Ale je to nacionalismus tak ryzí, tak skutečný, že si divák takřka připadá jako Angličan a je ochoten vstát z křesla a jít bojovat za krále Jindřicha. Králův projev před rozhodující bitvou je pak jen umocněním onoho entuziasmu, který v té chvíli sice jakoby skomírá, ve skutečnosti se ale nadechuje k finálnímu náporu. Brilantní herecké výkony jsou u "shakespearovských" herců celkem obvyklé, takže není zase moc třeba se o nich rozepisovat. Každý, kdo má rád historické filmy (nejen ty shakespearovské), by si tenhle film neměl nechat ujít. (21.08.2002)

Jedna z nejlepších shakespearovských adaptací. K.Branagh se obklopil anglickou hereckou špičkou, D.Jacobimu přisoudil roli moderního chóru a sám se s jistotou zhostil nejen režie, ale taky titulní role. Nezapomenutelná je v jeho podání především motivační řeč k armádě (Crispin´s day speech), ze které dodnes čerpá většina autorů historických velkofilmů, syrová inscenace bitvy u Agincourtu a čtyřminutový nepřerušovaný záběr, v němž nese přes bitevní pole jednoho z mrtvých vozatajů (Non Nobis, Domine-úžasný hudební doprovod P.Doyla). Tak tedy "once more unto the breach, dear friends, once more!" (31.01.2007)