Siréna od Mississippi

Přepsáno v dubnu 2018. Siréna od Mississippi je intimní psychologické drama v noirovém podbarvení. Truffautova estetická poetika si pohrává s nejintimnějším vnitřním rozpoložením, intenzivně důrazným způsobem servíruje na podnose niterní sevřenost, pochybnosti i odevzdanost. Prohrabuje se vnitřkem pocitů, ohlíží se za příčinou a rozporuplnosti nechává výběr k rozkvětu, rozvratu i hledání. Kriminální zápletka je jen vějičkou, která má navodit temnější psychologické prostředí a punc vnitřnímu pnutí. Nastává zápas o dominanci, uchopení, závislosti, porozumění, podřízení i nejupřímnější lidský cit. Dávkuje napětí, vtahuje fascinací, hraje si s kontrasty a protichůdností. Stylový formát opěvuje myšlenkovou a pudovou intimnost, nabízí jedinečně podmanivá okénka do vnitřku podléhání a uchvácení. Hlavní postavou temnější psychologické romance je Louis Mahé (dobrý Jean-Paul Belmondo), mladý a bohatý francouzský továrník z ostrova Réunion. Lehkomyslnost a lákavá elektrizující tajuplnost stojí na počátku nové životní etapy. Ústředním bodem je propadnutí fascinaci. Vynáší na vrchol blaha a pocitu výjimečnosti. S masochistickým uspokojením si odřezává plátky kůže. Oddání smyslnosti povznáší, existenční nutnosti rozdělují a bodají, utajení podléhá strachu, přesvědčení o vítězství zuřivě brání vydobyté území. Přijmutí bez zábran a se vším povznášejícím i destruktivním dopadem až do posledního dechu vyčerpání. Druhou stranou romance je Julie Roussel alias Marion Vergano (pozoruhodná a šarmantní Catherine Deneuve), chladnokrevně prospěchářská osudová žena. Sebevědomá rafinovanost nedává čas na rozmyšlenou. Podmaňuje si aristokraticky nataženou paží, dráždí smyslností vábících pohyby boků, podrobuje si necudně otevřenou rozkoší. Cílevědomý pragmatismus i pudy nejvnitřnější vášně, rozporuplnost, vypočítavost i otevřená odevzdanost. Cit, láska, chtíč, odměna, souznění, bolest. Výraznější postavou je Comoli (zajímavý Michel Bouquet), soukromý detektiv z Réunionu. Zadání je jasně srozumitelné, zaujetí je dáno neobvyklostí, vývoj slibuje konflikt. Z dalších rolí: Louisův poctivý a dobromyslný společník Jardine (sympatický Marcel Berbert), po zmizelé sestře pátrající Berthe Roussel (Nelly Borgeaud), či Marionin temný stín Richard (Roland Thénot). Siréna od Mississippi je potemnělejší druh osudové romance. Truffautem zkomponované obrazy nejintimnější vnitra mě uchvacují svým umným zachycením podstaty pocitů. Pro mě velmi strhující ucelený prožitek! (15.06.2009)

„O hajzla míň!“ Truffautova snaha o syntézu vícero žánrů s sebou nese velmi nemilý přechod od precizního krimi thrilleru k tuze nevěrohodnému melodramatu. Uctívání klasických milostných románů (a románů obecně) se všemi jejich výlevy emocí a naivní, zcela vážně míněnou vírou v čistou lásku příliš nekoresponduje s hravou, jako vždy mile nadsazenou režií. Filmařské postupy z děl Truffautových učitelů (celý film je věnován Jeanu Renoirovi), nenápadné náznaky budoucího dění (opakovaný motiv klece, do které se oba milenci symbolicky zavírají) dávají při zapojení knih (mj. Šangrénová kůže od Balzaca) i kreslených komiksů (rozkošně cynické užití stripu ze Sněhurky) dohromady snímek mimořádně inteligentní, který se svými postavami nakládá všelijak, ale vždy stojí na straně diváka. Potěšující, třebaže to nijak nekompenzuje bolestně zjevnou absenci děje v druhé polovině. 75% Zajímavé komentáře: sportovec, agathon (16.12.2008)

Jsem strašně rád, že až na malý procento času, hrají ve filmu vlastně jen dva lidé, Jean - Paul Belmondo a Catherine Deneuve a je to moc dobře, protože jedině tak může naplno vyniknout jejich mimořádný herecký talent. Ovšem to není nic proti samotnýmu příběhu, který je vlastně o lásce, ale aby takovou lásku člověk pochopil, musí jí jedině sám zažít, jinak nemá nárok. Nádherný, napínavý, dramatický a strhující, no prostě nezapomenutelný příběh, který musí zapůsobit velmi silně, na každýho komu dělá srdce buch-buch, buch -buch, buch-buch. (11.07.2008)

Jednou větou stačí definovat tento film, jestliže to doteď nepochopili všichni nepřátelé Belmonda a ta zní: Nezahrávejte si s Belmondem nebo uvidíte takový tanec, na který do smrti nezapomenete. Jenže když se do toho zaplete láska, je všecko v prdeli. (16.10.2008)

║Rozpočet $1,6milióna║ (06.04.2010)

Proč jen točil Truffaut tak málo "hitchovin"? A proč, když už nějakou točil, ji musel ve druhé půlce rozmělnit ve studii nevšedního vztahu? Nechápejte mě špatně, obě ty polohy jsou truffautovsky precizní, jen dohromady nepasují v žádném ohledu. Je to jako se snažit do dokonalé formy na trojúhelník nacpat nádherné kolečko. Nakonec ho tam sice možná i vecpete, ale dokonalá nádhera z toho prostě a jednoduše nebude. Prostě nebude. (15.10.2008)

Já jsem ale barbar!! Jak jsem mohl zhlédnout Sedmý hřích s Banderasem dříve než tento Truffautův skvost. A je mi úplně jedno, jak byl film přijat diváky i kritikou. Geniální Truffautova pocta svému vzoru - Alfredu Hitchcockovi. Fungující dobrodružná, ba i kriminální slupka - a jádro, jádro: Belmondo s Deneuve ve skutečně strhujícím příběhu vášně, která spaluje, zabíjí, ale hlavně tolik hřeje!!! (27.07.2005)

Měl jsem zrovna na něco takového náladu, takže se mi to hodně líbilo. Mám rád Belmonda a na Catherine Deneuve se kouká dobře. Děj je dost rozpačitý a dost pochybuju, že by Belmonda až takhle uhranula. Protože Catherine Deneuve je tam megasvině (takovej ten prototyp vychcaný ženský) a Belmondo to celej film dobrovolně kupuje a propadá se do čím dál větších sraček, až skončí někde ve vánici. A jediné co jí říká, že jí stále strašně miluje. Na první pohled tedy Belmondo vypadá jak totální kokot. Jenže Truffaut ho velmi výstižně vylíčil tak, že je vlastně šťastný, protože se zamiloval a nic jiného k životu nepotřebuje. Tudíž morálně vítězí, protože s klidnym ksichtem žere jed na krysy a tím že to přizná snad obrátí na "světlou stranu" i tu materialisticky založenou mrchu. Romantika? Ano! Realita? Těžko. (04.05.2009)

Vyslovím kacířskou myšlenku: Sedmý hřích je tak špatný nikoli proto, že by jeho tvůrci nedosahovali Truffautovy geniality, ale proto že v podstatě neměli moc s čím pracovat. V Sedmém hříchu je melodrama a telenovelovitý obsah vyjádřené obrazem, exotickým prostředím a sexem, v Siréně od Mississippi zase nablblými dialogy jako vystřiženými z lascivního ženského románku; víc v tom žel bohu není. Výsledný dojem je takřka totožný, jen Sedmý hřích působí jaksi upřímněji tím, že se aspoň nesnaží být špatnou nápodobou Hitchcocka. Takhle Truffautovi na chuť asi nepřijdu. (10.09.2009)

Bohatý továrník Jean-Paul Belmondo si vezme podvodnici Cathérine Deneuve, která se vydává za jeho neznámou snoubenku. Postupně Deneuveová provádí Belmondovi mnohé hrůzy, ale se ten chová jako hodný zamilovaný manželský ňouma. Láska je je pro něj silnější než rozum. Celkově jde o poctivě udělané, ale (obzvlášť na Francouze) dosti chladné milostné drama - citově i filmařsky, navíc s dost nevěrohodným scénářem a s klesající kvalitou ve druhé půli filmu. Z tohoto Truffautova snímku jsem nějaký nadprůměrný dojem nezískal, snad s výjimkou závěru s pohozeným komiksem se Sněhurkou. Trailer (přímý odkaz): http://www.youtube.com/watch?v=Kuy3Xkz0xOI (10.09.2009)

Truffautova další studie milostného šílenství s výtečnou dvojicí Belmondo - Deneuve. Hitchcockovské reference zahrnují taky Psycho, ale víc spíš Vertigo či Marnie. Když je podle Truffauta muž beznadějně zamilovaný, objektu jeho posedlosti projde naprosto všechno - a jeden by mu to i věřil. Každopádně podivný a silný film. 90% (12.07.2007)

Nemyslím si, že by Hitchcock svůj film nasměroval podobně, i když výchozí situace je dost podobná. Každopádně právě to, že film směřuje jinam a nedočkáme se nějakého klasického klimaxu, je na něm na jednu stranu nejzajímavější, ale na druhou chápu, že to v sobě pro někoho přinese zklamání. Já naštěstí patřím do té šťastnější části diváků. (13.10.2012)

Co jsem si o tomto filmu přečet, tak jsem se dozvěděl, že Truffaut tady hodně kopíroval Hitchcocka. Já osobně Hitchcockovy filmy nemám rád, takže jsem od toho nic moc nečekal. Ale první půlka se mi opravdu líbila. O to větší zklamání přišlo ve druhý půlce, která je naprosto neuvěřitelná, odtržená od reality a hlavně taky dost nudná. To jsem akorát kroutil hlavou nad tim, jaký blbosti tam hlavní postavy vyváděj. Jedinej světlej okamžik jsem tam zaznamenal ve chvíli, když Catherine Deneuve ukáže kozy. První půlka je za 4 hvězdy, druhá půlka je zralá pomalu na odpad. Navíc mi Belmondo v roli takovýho naivního trouby, kterej se nechá ovládat od ženský jak loutka, moc neseděl. 50% (30.12.2020)

Otevřeně řečeno, s tímhle kouskem mám opravdu problém... Francois Truffaut je můj oblíbený režisér a jeho režie konec konců ani v tomhle případě není zklamáním. Herecké obsazení je luxusní, Jean-Paul Belmondo i Catherine Deneuve jsou hvězdy první velikosti a už jejich pouhá přítomnost na plátně je přínosná. Navíc ani nehrají špatně. Co mi ale vadí, je scénář, resp. základní námět. Tohle melodrama s kriminální zápletkou má totiž značně nedůvěryhodný půdorys, je to vykonstruované až běda. Snímek je evidentně zasazený do doby svého natáčení, tedy konce 60. let, kdy vrcholí sexuální revoluce, technologie rychle zkracují vzdálenosti a spojují lidi z druhého konce planety, vrcholí budování konzumní společnosti, no a v téže době si úspěšný podnikatel vymění několik dopisů se zcela neznámou ženou a domluví s ní sňatek, aniž by se s ní kdy předtím setkal. To si ani nezavolají, aby mohl poznat zabarvení jejího hlasu? Kdyby se příběh odehrával v roce 1900, nemám s ním problém, ve 30. letech - dejme tomu - ale takhle? Poté, co muž zjistí, že byl okraden o všechny své úspory a jeho skutečná snoubenka zavražděna, neuvěřitelnou náhodou se potká s onou podvodnicí a pak stačí jeden krátký rozhovor završený větou: "Stále tě miluji," aby té ženě odpustil a přes její kriminální minulost plánoval společný život, ba co víc, byl ochoten pro ni vraždit a ztratit veškeré své postavení. Prostě mi to celé skřípe a nevěřím tomu ani za mák. Tři slabé hvězdičky za režii a herecké výkony. Celkový dojem: 50 %. (11.04.2009)

Naivní mladý továrník Belmondo omotán jak popínavá rostlina kolem prstu Femme Fatale Deneuve. Láska jako chemická reakce má mnoho podob, v Truffautově podání jsem v ní však neuvěřil. Výrazově umírněný Jean - Paul si tradičně neodpustil alespoň jednu lezeckou vložku po balkónech.. (16.10.2008)

Skutečnost, že moderní film může adekvátně pojednat i velmi tradiční, dokonce až konzervativní téma, nepoučeného překvapí. Pro toho, který překvapení považuje za ozvláštnění, je spíše výzvou a pohnutkou, aby se pokusil jít dále. Tradiční schéma, tradiční téma, tradiční vznik i rozvoj milostného vztahu: Hugo by byl potěšen, Dumas nezaskočen, Paustovskij i Grin hluboce pohnuti a Simenon by děkoval za dobrý nápad pro zvlášť zdařilou maigretovku. Na plátně se objevují lidé 19. století, sklonek šedesátých let minulého století není však jen kulisou, ale účinným spoluhráčem skutečné osudové lásky, toho supraromantického citu, který prolamuje altruismus a jakoby podléhá nehodným. Opravdu to tak je? Anebo je to tak, že pokřivené zrcadlo nakonec vrhá vskutku výstižný obraz a v lidech nanejvýš problematických nalézá pověstnou hrabalovskou perličku na dně? Perličku skutečného lidského štěstí. Usiloval-li Truffaut opravdu o tento pohled, šlo-li mu právě o hold velkým jménům, a paralelně se podvědomě snažil o prolomení tradičního rámce, tj. jaksi v jednom plánu, v jednom sevřeném záměru, nezbývá než konstatovat, že to všechno zvládl v zřídkakdy viděné kvalitě, sevřenosti a invenci. Zůstal sám sebou, podporován univerzálními uměleckými talenty a nadoblačnou krásou tehdy mladé Deneuveové i plebejsky mužského Belmonda, v míře, která i dnes poprávu vzbuzuje úctu a obdiv. (15.10.2008)

Nápad příjemný, teď ještě kdyby všechny ty scény byly zahrané, a ne jen oddeklamované. Bohužel by to takhle s minimem úprav mohli klidně pouštět v rádiu. *~ (13.08.2017)

Jakkoli mě Francois Truffaut zklamal svojí Nevěstou, co byla v černém, svým příštím filmem si u mě vše vynahradil. Tentokrát mu stačilo pouze pár herců a několik zajímavých lokalit pro děj. Ostrovní záběry dýchají exotikou, Francie je prostě Francie a chladné Švýcarské alpy působí mrazivě a romanticky zároveň. A takový je vlastně i celý tento film. Jean-Paul Belmondo zvládl jednu ze svých nejnetypičtějších rolí na výbornou. Tajemná kráska Catherine Deneuve byla naprosto úžasná. Nikoho jiného bych si v obou rolích neuměl představit. Siréna od Mississippi vypráví o všech úskalích nejkrásnějšího lidského citu jménem láska. Spalující, chladná, vášnivá. Chercher la femme. Nevím jak vy, ale já bych té až neskutečně krásné Catherine rovněž podlehl. A rád. (18.10.2008)

Hrdinovia Truffautových filmov občas čítavajú Balzacove knihy. Tentoraz kedysi ctihodný majiteľ tabakovej fabriky lúska Šagrénovú kožu - zvíjajúc sa v žalúdočných kŕčoch. V knihe plní majiteľovi všemožné želania vypreparovaná koža oslíka s odtlačkom Šalamúnovej pečate, ale s každým splneným prianím sa o kus zmenší. Funkciu zázračnej kože vo filme plní postupne miznúci podnikateľov majetok, zaručujúci lásku krásnej ženy v rozsahu, akom je možné z neho čerpať. Svižná, kinematograficky radostná, pocta majstrom filmového umenia i písaného slova v príbehu, odzrkadľujúcom opodstatnenosť príslovia "Láska je slepá". (15.10.2008)

Příběh zajímavý, nicméně se místy dostavovala nuda. Spíše by se námět o neodmilovatelném továrníkovi hodil na divadelní prkna. Jinak pochvala za Belmonda a krásnou Catherine Deneuve. Romantika ovšem není zrovna můj šálek čaje. (21.08.2010)