Americká noc

Americká noc musí potěšit snad každého milovníka filmového umění a filmů minulého století. S lehkým nadhledem, mírně dokumentárním nádechem a zároveň s obrovskou vášní pro věc nabízí spleť různých situací, které běžně vznikají či mohou vzniknout při natáčení filmu. Vše pod vedením režiséra je zde sehrané natolik civilně, až má člověk pocit, jakoby sledoval autentický dokument, což mě vedle náhledu pod pokličku filmařské kuchyně dostalo nejvíc. Dvouhodinová pocta filmovému řemeslu v podání Françoise Truffauta možná nemá souvislejší příběh, spíše rozehrává spoustu epizodních linek slepených do jednoho celku v podobě natáčení filmu, ale ve všech scénách je natolik propracovaná, že to vůbec nevadí, a současně je ve všech scénách natolik fascinující, že bych se klidně vydržel dívat i dvakrát tolik dlouho.. už jen na toho slavného pana režiséra francouzské nové vlny v akci, který narozdíl od některých svých kolegů pochopil, že film má sloužit i pro diváka, nejen pro kritiky, analytiky a jiné intelektuální skupiny. Ač Americká noc představuje zrovna jeden z těch nádherných kousků, u něhož si na své může přijít prakticky jakýkoliv divák. Při kostýmové scéně se svíčkou bude pak dozajista potěšen i nejeden milovník hudby a výtvarné poezie. 95% (12.12.2020)

Kdo miluje filmy, musí milovat i tento "film o filmu." Scény, kdy pochopíte, kolik práce, úsilí a námahy stojí zrealizovat něco, co pak lidi buď shodí, nebo vynášejí do nebes. Pak jsou zde i takové scény, kdy opravdu pochopíte, proč jedno ze základních pravidel zní "Nikdy netoč s dětmi nebo zvířaty!" Dokonalá pocta filmovému řemeslu a film, který si Oscara odnesl zcela oprávněně. (01.07.2009)

Scénář: François Truffaut, Jean-Louis Richard, Suzanne Schiffman .. Tvůrčí i herecký zápal François Truffauta je obdivuhodný. Stejně jako upřimná láska k filmu a jeho komplexní a mnohdy náročné výrobě. (01.07.2009)

Snímky Francoise Truffauta jsou pro mě vždycky velkým filmovým svátkem. Naprosto přirozené postavy, vždy nápaditý a originální scénář a krásná hudba (Georges Delerue) - to vše s francouzským šmrncem a atmosférou. Americkou noc mám, jako překrásný film o filmařině a všech kdo se na ní podílí, obzvláště ráda. Vždy si vzpomenu na scénu, kdy Truffautovi přijdou knihy o filmech a režisérech, ta byla nejmilejší. :) Nutno také podotknout, že Jacqueline byla v té době jedna z nejkrásnějších hereček. ,,Jsou ženy magické?'' Prostě krásný film. http://www.youtube.com/watch?v=qSqfhjt-Gg8&feature=related (19.12.2010)

Truffaut je milenec. A film (a především jeho realizace) jeho dívkou. Americká noc je potěšením z řemesla povzneseného nad umění (režisér je nucen řešit všední maličkosti). Samotný film ve filmu (Je vous présente Pamela) je tlačen do pozadí (Truffaut často stříhá trochu moc brzy, jako by chtěl působit dojmem, že scéna je nepodstatná) a skutečná dramata se odehrávají v životě, což je v souladu s tím, že pro Truffauta byla samotná natáčení minimálně tak důležitá jako výsledné filmy a především s hlavní otázkou Americké noci: Je filmování nadřazeno skutečnému životu? Truffaut je přesvědčen, že ano (ze snů ho neprobouzejí ženy, ani strašidla, ale vzpomínky na dětství, kdy strhal vývěsky na film Občan Kane). Teoretizování v Americké noci je prosté, Truffaut hovoří podle všeho srozumitelným jazykem, přesto je zde spousta skrytých detailů, jen je očesat ze stromu. Na to je ovšem třeba vysokého žebříku protkaného stupínky bezuzdné cinefilie. Ostatním (rozbalování zásilky knih s monografiemi filmových tvůrců - Buňuel, Bresson, Welles, Rossellini, Hawks aj. - je klíčem ke stromu poznání) nezbývá než vrátit hlavu a sledovat plody filmového ovoce ze země a spíše si je jen domýšlet. (07.08.2007)