Jules a Jim
Jules et Jim
Jules and Jim
Réžia:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Georges DelerueHrajú:
Jeanne Moreau, Oskar Werner, Henri Serre, Marie Dubois, Michel Subor, Jean-Louis Richard, Vanna Urbino, Sabine Haudepin, Pierre FabreVOD (1)
Obsahy(1)
Jeden z najslávnejších filmov francúzskej Novej vlny rozpráva príbeh milostného trojuholníka, ktorý trval dve dekády. Roku 1912 sa v Paríži spozná Rakúšan Jules s Francúzom Jimom, a stanú sa z nich najlepší priatelia. Zdieľajú spolu nielen svoje sny a tajomstvá, ale aj milenky. Ale len do chvíle, kedy stretnú Catherine. Jules sa do Catherine zamiluje a všetok čas odvtedy trávia s Jimom v trojici. Hoci aj Jim tajne miluje Catherine, priateľstvo s Julesom to nenaruší. Do ich životov však zasiahne 1. svetová vojna. Jules a Catherine odídu do Rakúska a zosobášia sa, s Jimom stratia kontakt. Po vojne sa traja priatelia opäť zídu, ale od posledného stretnutia všetci dozreli, stratili nerozvážnosť mladosti a život je pre nich oveľa komplikovanejší. (STV)
(viac)Recenzie (117)
Přiznám se, že mě osobně Jules a Jim mc nenadchl. Film celou dobu plyne neustále stejným tempem, a když se stane něco nečekaného nebo i šokujícího, vám je to jedno, protože film jede dál svým statickým tempem bez jakékoliv gradace a snahy o zintenzivnění jakýchkoliv scén. Korunu tomu nasazuje konec, který mě nechal absolutně chladným i přesto, že měl asi vyvolat emocionální reakci. Zkrátka Jules a Jim je řemeslně zvládnutý film, ale nudný a mdlý. ()
Další filmové omdlení a vznešené nic: ani jeden ze tří hlavních protagonistů mě vůbec nezajímal, stejně jako jejich milostný triangl, z kontextu imrvere vytržený vypravěč, či Francie a Paříž roku 1912. Ale co, stejně dané DVD šoupnu strécovi a tetičce, pravým intelektuálům na slovo vzatých, pod stromeček (13. 12. 2009). :-) ()
Hlavní hrdinka byla psychopatická mrcha. ()
Jeden ze 150 nejlepších filmů všech dob podle ankety (119 hlasujících, především filmových historiků, z více než 100 zemí světa), kterou v roce 1982 uspořádalo UNESCO z podnětu Mezinárodní federace filmových klubů. ()
Jako kdybyste četli film, tak na mě působí Jules a Jim, vypravování od začátku do konce (ne jen nějaký mluvený prolog). Míchanice odcházející secese a meziválečné umírněnosti mě moc nedostala. Podobně to bylo se zobrazením postav. K nové vlně (aspoň k těm filmům, které se mi dostaly do rukou) mám dost rozporuplný vztah. Něco je skvělé a něco mě nudí. Jules a Jim jsou někde mezi tím. Musel jsem si snímek pustit na třikrát, abych ho dokoukal. Je to pěkné, asi i bohémské, umělecké až na půdu, ale drhne to, a emoce tu vypadají, jako když taháte kočku za ocas (a to mám doma takové obludy dvě), výbuch afektu a pak vrnění v koutě. No, na milované Sedmikrásky to nemá. ()
Začalo to tak nějak divně a nezáživně, ale najednou se z toho stal ohromný příběh o nerozlučném přátelství dvou mužů rozličných povah i národností a o jejich společné lásce k ženě, která svou snahu o nekonvenční přístup k citovým záležitostem mezi jimi oběma lavíruje, aniž se umí rozhodnout, komu dá přednost. s Julesem je za války provdána, ale po válce, kdy se Jules a Jim s Catherine opět střetnou, zjišťujeme, že mezi manželi to neklape (kvůli jakémusi Albertovi(?)) a Jules předává svoji ženu dobrovolně a nezištně do klína Jimovi... Aby se Catherine po marných pokusech o otěhotnění zase projevila jako psychicky nevyrovnaná a Jima odkopává... Celý příběh končí takřka očekávaně. Catherine vláká Jima do svého auta a najede s ním na most, který uprostřed řeky končí... Mistrovské dílo F. Truffauta. ()
no nevim.... asi se na to podivam nekdy znova, protoze jsem u toho usnul... ale spis ani ne :-) ()
Po shlédnutí tohoto filmu, jsem měla pocit, jako bych právě dočetla fakt dobrou knížku. Ale dočetla KNIHU ne shlédla FILM, proto **** ()
- - - Jeanne Moreau má ke konci ve dvou scénách bezvýrazné brýle na čtení. (a hraje tam teda ženu snů - zastřelit málo :D) ()
Zklamání a Truffautův nejpřeceněnější film,který si nezvládá připoutat divákovu pozornost a po většinu času jen zkouší jeho trpělivost. ()
Jedná se o půvabný snímek o přátelství a lásce a o zvláštním milostném trojúhelníku. Zatímco přátelství mezi dvěma hlavníma hrdiny Julesem a Jimem je pevné, bez pochybností a oba kamarádi jsou si v něm rovni, láska obou mužů ke stejné ženě je vrtkavá, iracionální, jeden partner se dokáže ponížit jen aby si udržel toho druhého. Film by mohl emoce a pocity hlavních hrdinů ukazovat více naturalisticky, ale nedělá to a celou dobu je "učesaný" a elegantní jako jeho hrdinové, přesto je působivý. Přestože film má již svůj věk, způsob vyprávění i obsah působí překvapivě moderně. Jedinou vadou na kráse je z mého pohledu černobílé zpracování, kvůli kterému občas působí spíš jako zajímavost z archívu než jako dílo které má blízko k současnému divákovi. ()
Všudypřítomný "komentář" a bezohledné tempo mohou být pochopeny jako vyhrocená metoda režiséra, který bezevšeho diktuje, co si právě aktéři myslí atd. - a tím permanentně "rušeného" diváka tlačí ke kritickému odstupu, vytváří zvláštní atmosféru, podtrhuje "výsostnou filmovost" - a takto jedná zcela legitimně a snad výborně. Ale opačně to může být bráno jako ubohá literární adaptace, degradující aktéry na loutky a snažící se říct co nejvíc z předlohy najednou - ale zcela nefilmově, ba protifilmově. Ačkoli jsem v zásadě připraven té strategii z prvního důvodu zatleskat, overvoice mě celou dobu (a stále více) tak otravoval, že se přikláním spíše k druhé interpretaci (jistě také pod vlivem odsudků Alaina Robbe-Grilleta v Cinepuru 30/2003); viz též komentáře EdyS, FrodoFa. ()
Film, ktorý je rozprávaný vo veľmi rýchlom tempe až tak, že rozprávač musí dopĺňať a vysvetľovať premostenia medzi epizódami, ba čo viac ozrejmuje aj duševné rozpoloženie postáv a ich city. Herci stvárnili postavy tak, že mi to bolo vcelku ukradnuté, so žiadnou som sa nestotožnil. Ich správanie som často nechápal a dá sa povedať, že celé je to jedna efektne natočená kecálkovina akože o živote, o láske k jednej žene, ktorá má byť osudová v živote dvoch chlapov, ktorým ich priateľstvo som až tak neveril. Priatelia si predsa nevykajú, no nie? ()
Měl to být film o emocích, ale já žádné neviděla. Všichni o nich pilně mluvili (nebo spíš deklamovali), ale skutek utek´. Ani jednomu z nich jsem nevěřila. A ke všemu ten neustálý komentář, hodící se spíš do rozhlasové hry. Za co tedy dvě hvězdičky? Inu, exteriéry se povedly a atmosféra byla místy skutečně impresionistická. ()
Což o to, forma by byla lahůdková (kde asi bral Jeunet inspiraci pro Amélii..?), ale ta náplň... A to jsem byl zpočátku opravdu nadšen; a ony ty tři hlavní postavy nejsou vyloženě špatné typy, tak kdo by to řek', nakonec ztroskotám na tom, že se s nimi prostě nedokážu vůbec ztotožnit... vlastně bych je nejradši všechny utopil někde v řece... ()
Filmařsky takřka dokonalé, ale nekonečná spirála příběhu milostného trojúhleníku je pro mě příliš iritující. ()
Pro mě spíš zklamání od mého oblíbence - příběh mě nezaujal, protivná ženská se furt s někým rozchází a zase se k němu vrací. Tempo je zběsilé, že na nějaké zamyšlení nad motivací jednání postav není čas, takže vše vysvětluje vypravěč. Aspoň z toho Truffaut nedělá velký tragický příběh a bere to odlehčenou formou, takže se divák nenudí. Ale trochu víc "ze života" to být mohlo. ()
Těmhle vymyšleným charakterům ze starých dob a jejich chování nerozumím. Ale ten film měl něco v sobě, co si zaslouží 4* ()
Krásný vypravěčský styl, to Truffault vždycky uměl. Stejně jako dialogy. Jinak je samozřejmě ten film v mnoha dějových linkách ustřelený, ale vlastně to nevadí. Krása Catherine spočívala v její živelnosti a nespoutanosti. Nedivím se, že ji nikdo nedokázal odolat. ()
Hezký příběh o přátel a jejich vztahu se ženou, kdy ani tak nejde o to, kdo je na jakém postu, hlavně aby se měli všichni rádi a byli spolu. Vše hezky natočeno ve stylu nové vlny. Truffaut skutečně dokáže rozplétat nitky lidských vztahů velmi citlivě a s humorem. ()