Frankenstein

Skvělý film! Klasický román natočený tak, že má parametry shakespearovské tragédie. Čili přesně, jak paní Shelleyová zamýšlela. De Niro je úžasný, způsob, jakým vzbuzuje odpor a soucit zároveň, je jedinečný, Branagh si vede výborně před kamerou i za ní, démonická hudba Patricky Doylea je jeho nejlepší kus a co do našlapanosti trumfne leckterého Elfmana. Jo a je tu John Cleese ve své nejlepší vážné roli. Co chcete víc? (16.10.2007)

Naprosto skvělé pojetí klasického hororu, které ohromuje vším od skvostné výpravy, hereckých výkonů (De Niro je lahůdkový po všech stránkách), přes bombastickou hudbu až po fantasticky gradující děj (závěrečná půlhodina je nehorázné žrádlo, zejména pak zničující finále). Při každém sledování mě mrazilo v zádech a byl jsem nadšený pomalu z každé scény (některé jsou opravdu úchvatné). Strhující žánrová delikatesa, která na rozdíl od většiny hororů nepostrádá hluboký a myšlenkově podnětný příběh plný tragiky a osudovosti, propracované postavy a silné emoce. Lepší filmové zpracování ikonického příběhu si skutečně nedokážu představit. 100 % (02.11.2002)

Je zajímavé, že některá díla přitahují filmaře pořád a pořád. Není snad pětiletky, kdy by nevznikl film o Frankensteinovi. To je totéž, jako kdyby u nás někdo točil stále a stále dokola Pytlákovu schovanku (odkaz zde) nebo Roztomilého člověka (odkaz zde) . Prostě jednání k smíchu a po určité chvíli dotazu po pánově duševním zdraví. No, v Americe je tomu jinak. A obvykle to dopadá strašlivě. Ovšem v tomto případě se to vyplatilo. Výprava, herci, režie, scénář. Všechno je jedním slovem Superperfektkolosálněextragrandiózní (31.01.2006)

Kenneth Branagh je nejenom dobrej herec, ale taky výbornej režisér! Přesvědčil mě o tom v tomhle filmu. Obsazení Roberta De Nira snad nemohla být lepší volba a ten ztvárnil svoji roli naprosto fantasticky. Nejdřív je vám ho líto, potom ho nemáte rádi pro to, co dělá, ale nakonec zůstane u tý lítosti. Temnej a ponurej příběh, mor, řezání mrtvol a další děsivý scénáře z historie v jednom filmu. A jako třešnička na dortu úchvatná Helena Bonham Carter a velkolepý záběry na zasněžený hory. Musím dát plnej počet, protože tohle je kult, kterej bohužel moc lidí nezná. (30.01.2012)

Milý deníčku, už nikdy se nebudu znovu dívat na filmy, které mě v raném mládí definovaly, to zklamání mi za to nestojí. Nevadí mi, že se Branagh silně odchyluje od nejlepšího gotického hororu vůbec, nevadí mi důraz na melodrama, nevadí mi vsunutí obehraných motivací a zpřehlednění. Vadí mi, že zatímco Shelleyová měla zcela očividně co říct i mimo prostého „člověk fantazíruje a moc to nedopadne“, Branagh nenabízí nic než zmatenou, mizerně (a tím myslím opravdu mizerně) sestříhanou a dost amatérsky režírovanou skrumáž tu hezkých, tu docela divných obrázků bez nějakého dalšího plánu (nepočítám-li jako další plán narážku na Michelangelovo Stvoření Adama, která je asi tak jemná jako mnohačetný úder kladivem do hlavy). Pryč je důraz na osobní zodpovědnost, na morálku, do háje jde psychologie postav a náznak, že Frankenstein je vlastně nebetyčný hajzlík, antihrdina s tendencí vidět v sobě Boha a sobecký hlupák, který do poslední chvíle neprohlédne, dokonce i to úvodní zdánlivě ostře protivědecké ladění vyzní zcela do ztracena. Tím nechci říct, že do filmu promítám, co bych v něm chtěla vidět, a pak se rozhořčuju, když to tam nenacházím. Tím chci říct, že Branagh všechna tahle témata někdy v průběhu filmu nakousne a pak je nechá ležet ladem. Těch pár scén, které ve mně rezonovaly v sedmnácti, sice stále zanechává aspoň slabou odezvu, ale to je tak všechno. Nezbývá než zamáčknout slzu a zpět se nadále neohlížet. (11.06.2011)