Victor Frankenstein

"Obávam sa, že jediné, čo práve kleslo, je moja mienka o vás." Čistá blbosť, takéto hovadiny mi vôbec nič nehovoria a ich pozeranie pokladám za stratu času. Možno kebyže mám dvanásť, tak som z toho úplne paf. Ale nemám. Dávno nemám. Nezáživná pseudo-vízia, mdlá réžia, scenár jemne povedané absolútne chabý, herci o ničom (najlepší je Radcliffe, ostatní nula bodov). Občas poteší výprava, nejaký detail alebo konkrétna scéna, čiže čistá katastrofa to nie je. Ale... (18.01.2017)

Jednoho deštivého večera se takhle Mařenka Godvinová zoufale zmítala uprostřed sendviče mezi lordem Bájrnem a budoucím manželem Byšyšelym. A znáte to, počátek 19. století, takže děsná divočina. Opium, houbičky, dřevěná dilda, do toho pár bladhaundů, jezdecké bitchíky a kapající vosk, prostě vše, co upjatou mladou dámu z významné rodiny běžně přinutí odpoutat své myšlenky od pití čaje a vyšívání deček a věnovat se zajímavějším kratochvílím. Avšak ti dva romantičtí cákalové po chvíli horoucně vzplanuli a vyjeli si po análech, což Mařenku okamžitě deklasovalo do role nehrající kapitánky. Plácat je při tom kriketovými pálkami po prdelích ji zjevně nebavilo, a tak začala roupama vymýšlet hrůzostrašné pičoviny. Výsledkem pak byla nudná, nezáživná a nečtitelná goticko-romantická slátanina o ručně spíchnutém zombígolémovi, který si chtěl tak zoufale zapíchat, až mu z toho ruplo v transplantované prasečí hlavě. Slátanina dnes již tisíckrát omletá, kterou má ale kdovíproč kdejaký kokot potřebu furt dokola zfilmovávat. A tak tu máme pokus číslo 1001 s pracovním názvem Franknštajn a Relikvie smrdí. Slizký skřet Mekevoj si tu adoptuje z cirkusu krpatého Heryho Potrata, odsaje mu hubou ze zad gangliom, narve ho do korzetu, naonduluje a udělá z něj nefalšovaného viktoriánského transvestitu jménem Ájgor. No a poté se hned dají do toho šití, prokládaného otravnými etickými polemikami o tom, jestli si má člověk hrát na Dárvina. A hádejte co? Děsně překvapivě to předlohu netrumflo a vylezla z toho zase jen nudná a nezáživná goticko-romantická sračka pro zbuznělé dandý panice a zoufale neopičovávané, škaredé manželky konzervativců. Ale s pěknou výpravou. (21.02.2016)

19.století umějí v Hollywoodu udělat parádně - dekadentní, šílené, vizuálně opojné. Jen škoda, že ty scénáře se jim už tolik nedaří. Obrazovou složkou filmu jsem byl dlouho natolik uchvácený, že jsem ho sledoval s rozkoší a nekriticky. Ale postupně jsem si uvědomoval, že jen hezký obal mi nestačí a začal si všímat i nějakých těch mínusů. Třeba že příjemně zvrhlou a morbidní zábavu pomalu ale jistě přehluší a zadusí nudné moralizování, fůra patetických keců, a přitroublá lovestory, která příběh rozežere spolehlivě a důkladně jako rakovina. A hrozně mi vadil ufňukaný Radcliffe s věčně uslzenýma psíma očima, který neustále vypadá, jako by se měl každou chvíli rozbrečet. Zprvu jsem Frankensteina viděl na pět, v rozmrzelém rozčarování po jeho skončení už nevidím důvod ani pro čtvrtou. (07.03.2016)

Obvykle se nijak nebráním filmovým inovacím klasických příběhů, ale v tomto případě bych upřednostnila hlubší charakteristiku hlavní postavy a celkově větší ponor do filozofie Shelleynyho díla, před tou zbytečnou dějovou linkou s neoriginálním záporákem. Victor je sice v podání Jamese McAvoye nepřekvapivě okouzlující i maniakální zároveň, ale většinu doby je jeho konání ovlivněno spíš jen povrchní pýchou zneuznaného génia, než skutečnou vnitřní touhou po překonání hranice nenáviděné smrti. Tyto pravé pohnutky sice nakonec přeci jen na přetřes přijdou, ale v tak k uzoufání plačtivé verzi hollywoodského klišé, až je to skoro k smíchu. Tím pádem přijde vniveč i podařený nápad postavit proti Frankensteinovi jeho ideologickou nemesis v podobě nábožensky založeného, stíhajícího policejního inspektora, protože jejich názorové střety nemají zkrátka tu pravou sílu. A tak zbývají jen trikové a akční scény, které jsou vůči danému žánru sice celkem velkorysé, ale ke strhující filmové energii staršího Branaghova Frankensteina se nepřibližují ani náhodou. (05.03.2016)

Neznámy režisér Paul McGuigan ponúka najmä pohľadový zážitok, ktorý dokáže zaujať, nenudí a drží pozornosť. V cirkusových scénach zo začiatku filmu hrajú pestré farby, hravé kulisy a detailné zobrazenie výpravných prvkov. Rovnaké princípy platia aj pre laboratórium doktora Frankensteina, obohatené o kvantum telesných tekutín, rôzne kombinácie zvieracích orgánov a vzhľadom k vykreslenému obdobiu precízne anatomické perličky ako röntgenové zábery na skelety. V prostredí škótskeho hradu sa vizuálna mágia filmu ukazuje v plnom svetle, elektrizujúca atmosféra a temný nádych predznamenávajú príchod známeho monštra, precízne upraveného do podoby hromotĺka s výrazom Hulka. A to všetko v sprievode klasickej dunivej hudby. Živelnosť a vzájomná súhra však okrem zvuku a kamery funguje aj medzi hercami. James McAvoy podáva mimický výkon a jeho fanatický prejav robí doktora Frankensteina ešte o chlp zaujímavejším. Daniel Radcliffe si však nedokáže vziať toľko priestoru, aj keď je rozprávačom. A vo verzii s dlhšími vlasmi je skôr zženštilým partnerom. O jeho hereckých kvalitách však nemôže pochybovať. Napríklad vo filme Horns by som mu za jeho výkon hodil Oscara. (01.06.2019)