Moje učitelka chobotnice

Naozaj som nečakal, že ma to tak dojme. Ja ani neviem čo napísať. Je to ako keď vidíte niečo, o čom ste si mysleli že poznáte, ale až teraz je vám dovolené danú vec skutočne objaviť a spoznať. Ďalší dokument z dielne Netflixu, ktorý je omnoho dôležitejší než sa na prvý pohľad zdá. Foster ako sprievodca po jednom malom kúsku divokej prírody odvádza znamenitú robotu. Zobrazuje nám úžasný makrosvet pravidiel v ktorých pochybiť znamená smrť. A vo vysvetľovaní mu pomáha vysoko inteligentná a hravá chobotnica. Veľmi pekne spracovaná téma a posolstvo. Viac takýchto filmov poprosím. (29.10.2020)

Románik človeka s chobotnicou a jej podmorské dobrodružstvá sú tak skvelé, plné úchvatných podmorských záberov, že nedovoľujú ísť s hodnotením do priemeru. Plusom je aj apelatívne upozornenie na potrebu ochrany a rešpektu všetkých, i tých najmenších tvorov a podmorského životného priestoru. Hlavná výhrada je k osobnej línii dokumentu. Kľudne ju mohlo nahradiť prezentovanie zaujímavých faktov zo života chobotníc, ktoré sú v dokumente odbavené pár zábermi o tom, koľko vedeckých štúdií režisér o týchto fascinujúcich hlavonožcoch prelúskal. (03.10.2020)

Když jsem nedávno sledoval sérii Divoká zvířata, ze všech epizod mě nejvíce zaujaly právě Chobotnice, které skrývají pod svými všetečnými chapadly nejedno tajemství. Moje učitelka chobotnice nesází na svou vizuální vytříbenost, jak tomu často u zvířecích dokumentů bývá, nýbrž se namísto formy snaží zaujmout obsahem. Sledujeme dvě životní cesty - lidskou a hlavonožčí - kde ta druhá nabývá velké osudovosti vzhledem k tomu, že životnost chobotnic není nijak dlouhá. Chvílemi jsem měl sice pocit, že Foster už moc tlačí na city a příliš "násilně" projektuje své rozpoložení do své osmichapadlové "kámošky", nicméně se mu ale na druhou stranu nedá upřít opravdový zápal a vášeň pro to, co dělá. Chobotnice jsou vskutku obdivuhodní tvorové - ať už jde o jejich inteligenci, důvtip, mimikry, způsob lovu, ale i fatální obětavost pro potomstvo. (26.11.2022)

Je to strašně pěkné, dojímavé a celkově srdcem podané - to bez debat. Na druhou stranu jsem měl tak trochu pocit, že více než o samotnou chobotnici tu šlo o vypravěče, zotavování se ze syndromu vyhoření a léčbu deprese. Obrazově je to moc hezké a zároveň je vidět, kolik užitečných poznatků si Craig Foster z pozorování odnesl a jak komplexní obrázek o fungování podvodního života na pobřeží si dokázal utvořit. Krom toho je zajímavé sledovat, jak na něj jako na člověka chobotnice reaguje, postupně k němu i do jisté míry přilne a že fakt není ani trochu blbá. Otázkou ovšem je, jak moc je ona náklonnost vysněná a jestli za tím vším není i jiné, střízlivější a méně patetické vysvětlení. Ke konci mi už to neustálé přehánění a jistá až trochu sebestředně lidská vztahovačnost, navíc za tónů dojímavé hudby a kýčovitých západů slunce, přišla už trochu otravně přestřelená, jakkoli si i já k divoké přírodě chovám obdobný respekt. Tak či onak, velmi mě těší, že nezůstalo jen u dojímavého příběhu jednoho člověka, ale že důsledkem tohoto bezpochyby silného osobního zážitku bylo založení organizace Sea Change Project, která se snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o důležitosti kelpů (lesů z chaluh) na pobřeží jižní Afriky a mořské biodiverzity obecně a která mj. produkovala i tento film. (14.12.2021)

Nedá mi neobdivovat chování tvora, který nemá rodiče, nikoho, kdo by ho učil a vše zvládne jen díky své zvídavosti a pohotovosti. Moje učitelka chobotnice je dokument, který nechá víc otázek, než odpovědí: Co z onoho přátelství chobotnice měla? Jak s těmi neurony, roztroušeným po celém těle myslela? Snila? Jsou záblesky její emoční inteligence skutečné? Nebo jí byl prostě příjemný dotyk teplého lidského těla? Jak to celé točili? Kolik vystřídali chobotnic? A jak dlouho, do pekla, ten člověk vydrží pod vodou bez vzduchu? ■ Sledujeme citlivého filmaře, zažívajícího krizi identity, vracejícího se ke kořenům a navazujícího vztah s chobotnicí, což je samo o sobě unikátní zážitek. Zajímalo by mě, co mu na to říkala manželka. (08.12.2023)