Prostředník

Je to samozrejme autorsky ladené a ľahko identifikovateľné Kore'edovou predstaviteľnosťou toho, ako vníma vnútorné svety postáv, buď na okraji spoločnosti alebo odklonených od bežne "uvažujúcich" socializačných štandardov. V Zlodejoch mi to prišlo viac originálne a umeleckejšie, bolo to natočené pred týmto filmom a dokonca aj autentickejšie. Skrátka cíti, že tieto témy v ňom stále niečo evokujú a potrebuje sa o tom podeliť s divákom a cením to, ako sa s ním snaží spojiť. To, ako dospelí v jeho filmoch strácajú súdnosť ale nie emocionalitu, ako sa potiera hranica zodpovednosti a vôle a ako niektorí dospelí rozmýšľajú doslova ako deti. Ale s tým rozdielom, že ich konanie sa nedá ospravedlniť ani vyviniť. (03.03.2023)

Koreeda a jeho koketovanie s ľudskosťou na tej odvrátenej strane. To, čo fungovalo pri Zlodejoch, funguje aj tu. Hoci Kórejské prostredie vytvára trošku iné nuansy. Koreeda rozumie svojim postavám. Je k ich osudom nežný, citlivý a starostlivý, hoci tie osudy nie sú ľahké. Netradičná road movie síce nesie prvky drámy s prímesou krimi, ktoré neustále po očku koketuje s ústredným žánrom, ale vo svojom jadre je to film o rodine, láske, zodpovednosti, strachu, bolesti, nádeji, šťastí a priateľstve. Takže jadro tvorí skrz na skrz pozitívny motív. Momentom, ako detektívka v podaní presvedčivej Du-na Bae, necháva počúvať svojho priateľa hudbu cez mobil, čo hrá z neďalekého rádia, film vstupuje do čarovnejšej roviny. V nej sa odzrkadľuje snaha o pochopenie, obeta a hlavne prijatie zodpovednosti. Dospelé postavy skutočne dospejú a tie mladšie majú možno nádej na šťastnejší život. Film je čarovný, krásne vystavaný a ľudský. Aj vďaka Kang-ho Songovi, ktorého životom utrápených hrdinov zbožňujem. Tá hudba z rádia bola Aimee Mann a jej Wise up. Takže to žmurknutie na Magnóliu potešilo tiež. Možno to nesadne každému, ale mňa to príjemne pohladilo na duši. (07.01.2023)

Mé první a velmi příjemné setkání s Kore'edou, které nese prvky road movie, detektivky, komedie a rodinného dramatu. Mladá matka opustí u baby boxu své dítě, kterého se pak ujímají dva muži, Sang-hyun a So-young, s úmyslem dítě prodat. Hned druhý den se ale mladá matka pro své dítě vrací a přidá se k oběma mužům v hledání vhodných kupců, náhradních rodičů. To vše zpovzdálí pozoruje dvojice policistek, které mají v úmyslu prostředníky nachytat při prodeji. Jejich společná cesta je plná humoru, ale zároveň i velmi dojemná. Opuštění dítěte je velmi silné, kontroverzní téma a má dvě strany… A tomuto filmu se povedlo nabídnout pohled obou stran: toho kdo opouští, ale i toho kdo byl opuštěn. Seznamujeme se s vnitřními motivy hlavních postav, a to prvotní odsouzení, které jisté postavy a současně i divák cítí vůči mladé matce, ale také vůči prostředníkům, se postupně proměňuje v soucit a pochopení. Krásně to vystihuje jedna replika filmu: „Když vidím tebe, je mi trochu lehčeji u srdce… i moje máma možná měla nějaký nevyhnutelný důvod mě opustit.“ Prostředník je milý, lidský, plný citu a empatie, je plný smutku, ale zároveň je pohlazením na duši… (13.03.2023)

Top-notch Kore-eda. Nebude to populární názor, ale pro mě ještě o stupínek výš než Zloději. Co je místy vytýkáno jako reiterování myšlenek o náležitosti a významu nepokrevních rodinných útvarů, vidím v Brokerovi jako dotažení, jakési závěrečné prohlášení. Pouto mezi posádkou dodávky mi navíc přišlo autentické, tažené kupředu návykovým dobrosrdečným mamlastvím Kang-ho Songa. Mistrovsky citlivá báseň o dočasnosti opuštění, které nesmí definovat, kým skutečně jsme. Odvyprávěná s ohromným taktem a smyslem pro detail, podbarveným parádní spoluprací s kameramanem Hongem (Parazit, Burning). Ta znamená konec vizuálního volnoběhu a sytou porci rozkoše ve znamení pomalých repetitivních pohybů a důmyslné hry se světlem a tmou. Bezpochyby jedna z nejlepších věcí roku. 90 % (21.07.2022)

Nikdy som nič od Kore'edu nevidel, a celkom určite nie som cieľová kategória. To mi síce nezabraňuje film si užiť, avšak dráma ako žáner sám o sebe už trochu áno. Zaujímavý námet, spracovanie to občas môže zachrániť (Dogani), ale v tomto prípade sa tak nestalo, čiže aj keď v tomto filme sledujeme snáď najzvláštnejšiu skupinu ľudí s akou som sa kedy stretol (a to som čítal Kolo Času), tak to veľmi nepomohlo. Zábery sú pekné (aj keď v tej Kórei snáď stále prší), dialógy poväčšine dobre napísané, kamera a hudba sa tam hodia... ale aj tak som sa nudil a pri sledovaní často rozmýšľal nad tým, akú knihu zo svojej poličky si najbližšie prečítam. Čo však chválim je, že Kore'eda neskĺzol do typickej klišé drama-melancholickej atmosféry. Jo a IU je fakt veľmi pekná, to som si nikdy pred tým neuvedomil. Tl;dr: Niektorých to bude baviť, a niektorých možno dojme, avšak pre mňa ide o mierne nadpriemernú drámu s kvalitným zívacím potenciálom. Aj tak je to však lepšie, ako druhý film ktorý som videl, lacná kopírka Japonského Yojimba, Za hrsť dolárov. 60%, Slabšie 3*. (10.07.2022)