Prostředník

Citlivě vytvořená složitá síť vztahů několika lidí k dítěti, které současně buduje vztahy mezi dospělými. I když se ho pravá matka vzdala, když zabila jeho otce, teď se ukazuje, že dítě může obšťastnit každého, dokonce i tu detektivku. Film s velkým srdcem prodchnutý lidskostí, která se projevuje jen náznaky a pár slovy, bez jakékoli sentimentality. (05.01.2023)

Nikdy som nič od Kore'edu nevidel, a celkom určite nie som cieľová kategória. To mi síce nezabraňuje film si užiť, avšak dráma ako žáner sám o sebe už trochu áno. Zaujímavý námet, spracovanie to občas môže zachrániť (Dogani), ale v tomto prípade sa tak nestalo, čiže aj keď v tomto filme sledujeme snáď najzvláštnejšiu skupinu ľudí s akou som sa kedy stretol (a to som čítal Kolo Času), tak to veľmi nepomohlo. Zábery sú pekné (aj keď v tej Kórei snáď stále prší), dialógy poväčšine dobre napísané, kamera a hudba sa tam hodia... ale aj tak som sa nudil a pri sledovaní často rozmýšľal nad tým, akú knihu zo svojej poličky si najbližšie prečítam. Čo však chválim je, že Kore'eda neskĺzol do typickej klišé drama-melancholickej atmosféry. Jo a IU je fakt veľmi pekná, to som si nikdy pred tým neuvedomil. Tl;dr: Niektorých to bude baviť, a niektorých možno dojme, avšak pre mňa ide o mierne nadpriemernú drámu s kvalitným zívacím potenciálom. Aj tak je to však lepšie, ako druhý film ktorý som videl, lacná kopírka Japonského Yojimba, Za hrsť dolárov. 60%, Slabšie 3*. (10.07.2022)

Top-notch Kore-eda. Nebude to populární názor, ale pro mě ještě o stupínek výš než Zloději. Co je místy vytýkáno jako reiterování myšlenek o náležitosti a významu nepokrevních rodinných útvarů, vidím v Brokerovi jako dotažení, jakési závěrečné prohlášení. Pouto mezi posádkou dodávky mi navíc přišlo autentické, tažené kupředu návykovým dobrosrdečným mamlastvím Kang-ho Songa. Mistrovsky citlivá báseň o dočasnosti opuštění, které nesmí definovat, kým skutečně jsme. Odvyprávěná s ohromným taktem a smyslem pro detail, podbarveným parádní spoluprací s kameramanem Hongem (Parazit, Burning). Ta znamená konec vizuálního volnoběhu a sytou porci rozkoše ve znamení pomalých repetitivních pohybů a důmyslné hry se světlem a tmou. Bezpochyby jedna z nejlepších věcí roku. 90 % (21.07.2022)

Koreeda a jeho koketovanie s ľudskosťou na tej odvrátenej strane. To, čo fungovalo pri Zlodejoch, funguje aj tu. Hoci Kórejské prostredie vytvára trošku iné nuansy. Koreeda rozumie svojim postavám. Je k ich osudom nežný, citlivý a starostlivý, hoci tie osudy nie sú ľahké. Netradičná road movie síce nesie prvky drámy s prímesou krimi, ktoré neustále po očku koketuje s ústredným žánrom, ale vo svojom jadre je to film o rodine, láske, zodpovednosti, strachu, bolesti, nádeji, šťastí a priateľstve. Takže jadro tvorí skrz na skrz pozitívny motív. Momentom, ako detektívka v podaní presvedčivej Du-na Bae, necháva počúvať svojho priateľa hudbu cez mobil, čo hrá z neďalekého rádia, film vstupuje do čarovnejšej roviny. V nej sa odzrkadľuje snaha o pochopenie, obeta a hlavne prijatie zodpovednosti. Dospelé postavy skutočne dospejú a tie mladšie majú možno nádej na šťastnejší život. Film je čarovný, krásne vystavaný a ľudský. Aj vďaka Kang-ho Songovi, ktorého životom utrápených hrdinov zbožňujem. Tá hudba z rádia bola Aimee Mann a jej Wise up. Takže to žmurknutie na Magnóliu potešilo tiež. Možno to nesadne každému, ale mňa to príjemne pohladilo na duši. (07.01.2023)

Emotivní, babyboxové drama, které potěší v přístupu k citlivosti, dokáže se až nečekaně dobře vyhnout zbytečným sentimentálním prvkům a nepřekročí tak hranici, pro mne únosné melancholie. Na druhou stranu, jako by se Hirokazu Kore'eda snažil vyprávět mnoho příběhů, z mnoha různých pohledů, načež mu vznikne mišmaš problémů, které v souvislosti s opuštěnými dětmi nutně existují, takže je není možné všechny dotáhnout do nějaké větší hloubky, kterou by si zasloužili a divák se tedy musí spokojit s tím, že na ně autor spíš jen poukáže. (20.11.2023)