Sult
Sult
Svält
Hunger
Hunger
Réžia:
Henning CarlsenScenár:
Henning CarlsenKamera:
Henning KristiansenHudba:
Krzysztof KomedaHrajú:
Per Oscarsson, Gunnel Lindblom, Birgitte Federspiel, Carl Ottosen, Per Theodor Haugen, Lise Fjeldstad, Lars Nordrum, Lars Tvinde, Sigrid Horne-Rasmussen (viac)Obsahy(1)
Děj filmu se odehrává na přelomu století. Chudý spisovatel bloumá ulicemi hlavního města Osla, nutkavě ho přitom přitahují všechny podivné věci, které ho obklopují. Nakrátko sice vybředne z této krize díky lásce, ale nakonec se dostane do vězení. Jeden z nejvýznamnějších skandinávských filmů té doby, mistrovské psychologické dílo, podávající věrný obraz společenských poměrů na přelomu devatenáctého a dvacátého století. (Karlos80)
(viac)Recenzie (18)
Zlatá Palma - výběr ()
Tak silné psychologické zvláštní drama svým podáním, že ho musím ještě strávit. Per Oscarsson byl famózní ve své roli a já se musím podívat ještě na jeho jiné snímky. Tohle mě dostalo do kolen. ()
„Člověk nemusí být šílený jenom proto, že je citlivý. Existují lidé, kteří žijí maličkostmi a zabije je jedno tvrdé slovo.“ Velmi depresivní sonda do života chudáka. Marně shání práci, nemá na nájem ani na jídlo, o kterém se mu zdají i ponižující sny. Jenže on to ponížení i prožívá. A právě ztráta důstojnosti ho trápí nejvíc, a tak se snaží okolí přesvědčit o opaku. Empatický divák ho lituje, vnímá jeho bezvýchodnou situaci, je mu v mnohých situacích trapně i za něj. Hlavní hrdina Pontus má navíc nejen nešťastnou povahu, doplácí i na špatný psychický stav. Chová se jako blázen, jeho jednání je zkratovité, vůči lidem nepřirozené až skoro nepříjemné. Čím je situace horší, tím víc se divák obává, co provede. Pak je tu ale také linka se zámožnou, cudnou slečinkou (už samotné namlouvání zaujme divností), která dá nahlédnout do nitra hlavního hrdiny z jiného úhlu (jakkoliv jsem moc nechápal motivaci jejího jednání). Zvláštní je pak i konec, jenže ve mně ještě nějakou dobu dozníval, ostatně jako celý tento hůře uchopitelný, ale působivý film. Dám slušné 4*. ()
Uff, to byla ale obtížně stravitelná depka.. ()
Viem, že literárna predloha od Knuta Hamsuna je významná a pravdepodobne aj jej sfilmovaná podoba, ale bohužiaľ mňa film nezaujal. Nenahneval ma, nenudil ma, ale ani nezaujal. Je to ďalší z filmov o neúspešných indivíduách a ja nenachádzam ani jeden dôvod, aby som sa týmito filmami vážnejšie zaoberal. Bez ohľadu na to, že sám sa za nadpriemerne úspešného nepovažujem. Ale ak by som sa mal porovnávať s nejakou filmovou postavou (nie, že by som to robil často), tak radšej mudrujem nad tým, koľko mi chýba do tých, ktorí ma predstihli, než nad tým, koľkých som už prekonal. ()
Wau, wau, třikrát wau... Mám pokaždé radost z objevení těchto opomíjených filmových skvostů, o jakých jsem ještě pár hodin před zhlédnutím neměl výraznější tušení. Tohle mistrovské dílo plné znepokojivosti mne plnými doušky vtáhlo do hlubin svého dění od prvních záběrů. Norská metropola koncem 19. století v minimalistických černobílých záběrech. Obchůdky, podniky, kočáry, přístav. Boháči, měšťáci, galantní kostýmy. Mezi nimi ploužící se jeden chudák bez peněz s duší jemného intelektuála a galantního gentlemana. Pan Pontus ( znamenitý Per Oscarsson !) má téměř všechny předpoklady, aby mezi obyvately městečka, kteří ho denně obklopují, takřka zapadl... tedy až na své protikladné společenské postavení, v němž se marně hledající obživu právě nachází, nicméně i v téhle bídné situaci neztrácí svou důstojnost. Na první pohled běžné bloudění bezdomovce má v sobě spoustu nepředvídatelných vyústění, vyplývajících právě z toho kontrastu, které ve mne spolu s očekáváním dalšího děje vyvolávaly často fascinaci i obrovský neklid zároveň (doporučuji ignorovat zdejší obsah s velmi zavádějící a mylnou třetí větou !). Kdybych měl k filmu vytvořit nový distribuční název s využitím jediného slova, byla by to tedy určitě Důstojnost. ,,Promiňte, že jsem zvonil tak hlasitě..." 95% ()
Október 1890, Kristiania, časť Osla. Chudobný spisovateľ Pontus ( famózny Per Oscarsson získal na MFF v Cannes Cenu za najlepší výkon ) sa túla mestom, snaží sa napísať svoj článok, rozpráva sa s odretými topánkami a všemožne sa snaží nájsť si prácu. Nejedol totiž už zopár dní... Blúdenie sychravými ulicami je okorenené bizarným chovaním, mladý muž sa častokrát dostáva od hladu na pokraj šialenstva. Vždy však nájde silu a čelmo bojuje proti nepriazni osudu. Jeho najväčšou zbraňou je hrdosť a ohromná vnútorná sila, ktorá ho núti neklesnúť ešte hlbšie. Neprijíma nocľah, hoci nemá kde spať, neprijíma finančnú zálohu, hoci by sa mu hodila ( scéna, keď mu redaktor pochváli článok a ponúkne zálohu je veľmi silná ). Román Knuta Hamsuna je považovaný za majstrovské dielo socialistického realizmu a režisér Henning Carlsen ho verne adaptoval. Vzniklo výnimočné psychologické dielo, ktorému nesporne patrí popredné miesto v dánskej kinematografii. ()
Verši Hégésippa Moreaua: "Miluji chudobu, je to host nevtíravý, / sesterský, také hlad se u mne často staví, / pramálo na obtíž mým snům a písničkám / usedá poblíž mne... jako ten, koho znám. / V horečkách na loži já myslel leda na to, / jak ironický zvuk má sousedovo zlato; / po lecčems toužívám a nejsem bez potřeb, / ale chci více než víno a bílý chléb, / já žádám od boha ke svému živobytí / to, co mě především tak opíjí a sytí, / lásku!..." ()
Na tomto filmu se ukazuje, jaký je vztah (ale doufám, že nejen) Evropy a konkrétně Skandinávie k prioritám lidského života a důstojnosti. V 60. letech, tedy ve vrcholné době evropského sociálního státu, vznikne jako připomínka ne tak vzdálené minulosti věrný film o hrůzách doby, kdy jedinec musel volit mezi přežitím, nebo důstojností. Buď se ohnout a poníženě si dojít pro milosrdenství, nebo umřít doslova uprostřed ostatních lidí hlady (aneb krásy liberálního individualismu). Snímek ale rozhodně není jen jednoduchým dokreslením těchto historických skutečností, ale má i silně subjektivní složku v hlavním hrdinovi. Je nedostatek bílkovin z potravy příčinou nedostatku bílkovin v jeho mozku, a proto i jeho místy dosti podivného chování? Nebo se jedná o semínko duševní choroby? Osobně se v kontextu celého filmu přikláním k první možnosti (knihu jsem nečetl, takže nevím zda je to v ní jednoznačně osvětleno), ale v divákovi je díky této nejistotě neustále udržována pozornost. ()
ocenenia : MFF Cannes 1966 - Najlepší herec (Per Oscarsson) ()
Predlohu nepoznám, hodnotím iba film. Takmer 2 hodiny vidíme potulúceho sa podivína, ktorý sa chová všeliako, len nie normálne. Chová sa podivne natoľko, že som mu prial tie jeho životné strasti, nezmar osudu a ztratu vlastnej dôstojnosti. Ako psychologický snímok nie, skôr obstojí ako sonda do medzisociálnych vrstiev tej doby. Hodnotenie: 60% ()
Dokonale tíživá krása vyobrazení jedince bloumajícího společností, odděleného od ní samotné, jehož mravní zkažeností je přetvářka pro zachování prachmizerné důstojnosti a neuvědomělost zbytečnosti takového počínání, neschopnost proražení bariéry a přijetí ohavného "já". Hlavní je myslet si, že takovou situaci zvládneme, aniž bychom ztratili tvář. Odkrýt pravou tvář však nelze, jedině masky udrží nitro v únosném stavu. To raději pojít hladem, než poznat sebe, než ztratit hrdost a čest. ()
Hamsunův hlad.¬ Jedno z ranějších děl norského spisovatele K. Hamsuna řadím silou výpovědi po bok románům pražského Žida F. Kafky. Stejně jako ty vyvěrá z vlastních hluboce niterných prožitků a vztahů k okolnímu světu a zaznamenává se syrovou omračujícností. A stejně jako natočené Kafkovy předlohy (Proces O. Wellese, Zámek R. Noeltkeho nebo M. Hanekeho) je snímek Hlad pouhou rámcovou výpovědí bez omračujícnosti psaných předloh. Lze mi pochopiti názor některých zdejších commentarií, že je Hlad natočen přiléhajícně ke své literární předloze. Nesdílím ale nikterak náhled některých o jeho uchvacujícnosti.¬ Jako hlavní závadu vidím přehnané, teatrální chování hlavní osoby, které je s knihou v souladu pouze částečně a ne docela podařeně. Chápu, že tvůrce scénáře a režisér H. Carlsen to použil k co nejvěrnějšímu přiblížení se hlavní románové postavě, leč tuto snahu nemám za přiměřenou. Vážím si sice jeho práce, avšak s doporučením, že mnohdy je lepší čísti než sledovati pohyblivé obrázky. ()
tenhle film o tom, jak neztratit lidskou důstojnost, i když jste totálně na dně, mě dostal. a to jsem mu nejdřív chtěl dát jen tři hvězdičky, jakože dobrý, ale nic moc. jenže dva dny po zhlédnutí se mi zas a znovu vrací některé výjevy z něj a já zjišťuju, že se mi i přes pár neoblíbených scén zaryl někam hluboko do mozku. možná to není vrchol skandinávské kinematografie, ale jeden z jejích světlejších momentů rozhodně ano. ()
Tak zvláštní film jsem dlouho neviděla. Chvíli máte pocit, že je vše v háji a za chvíli je to úplně obráceně. A reakce hlavní postavy na životní situace jsou perfektně neočekávatelné. Vždy udělá úplný opak, než byste čekali. Opravdu občerstvující film... Nic od Hamsuna jsem zatím nečetla, ale vrhnu se na to!! ()
Pokud chcete zažít, jaké to je, když jste začínajícím spisovatelem a nemáte na to, abyste se pořádně najedli, rozhodně sáhněte po klasickém díle skandinávské literatury, románu Hlad norského nositele Nobelovy ceny, Knuta Hamsuna. Anebo se podívejte na tento film, jenž je jeho věrným zpracováním. Čeká na vás mistrná psychologie hlavní postavy i věrohodné zachycení poměrů na konci 19. století. ()
Námět a zápletka: 4/10 ... Vizuální stránka: 5/10 ... Soundtrack: 5/10 ... Didaktický potenciál: 4/10 ... Celkový dojem: 4/10. ()
At už jste kultovní román norského spisovatele Knuta Hamsuna četli nebo ne, film si užijete tak jako tak. Jde o poměrně přesné zpracování literární předlohy, které kombinuje psychologii protagonisty (nutno uznat, že stejně jako v románu dosti nesympatického) s velmi zajímavým líčení (zejm. společenského) života v 19. století a rigidity společenských poměrů ve Skandinávii. ()