vendysek

Je to na sílu, ale ten nápad je tak dobrý a celá ta mizanscéna tak promyšlená, že to unese i všechny své artové excesy. Dramaturgie je takřka neznatelná, proto máte pocit, že sledujete jen scény ze života, jak přicházejí, a dění se tak přesouvá do vaší hlavy. Tím, že nevidíme páchaná zvěrstva, ale jen všední okamžiky z práce a trávení volného času, dovoluje Zóna zájmu udělat z látky týkající se holokaustu téma univerzální a aktuální i dnes pro kohokoli. V mých očích je tím tématem workoholismus a jiné formy modloslužebnictví, které umožňují člověku mít zavřené oči a odsunout tak na chvíli vlastní utrpení. Život ve lži, že naše kariéra, efektivita nebo vytvořený osobní malý ráj jsou důležitější než všechno ostatní, dokáže být na čas jistě skvělým pohonem a zaplácnout naši prázdnotu. Práce se zvukem a hudbou je ve filmu zvláštní, je sice působivá, až se z ní chce zvracet, ale klidně bych ubral (závěrečná skladba je opravdu nepříjemná a jaksi nepatřičně explicitní v porovnání s náznakovostí obrazů a slov, přestože by stejně intenzivní bylo prosté ticho).

Jediný akční film, který v životě potřebujete vidět! Ovšem když snesete bollywoodskou nadsázku a styl, kde se extrémní naivita střídá s extrémní brutalitou a kde se o podkres stará explikační zpěv chóru. Pak je to po všech stránkách opojný audiovizuální zážitek a šílená zábava. A navíc ten film o něčem je. Musí být svátek vidět ho v kině.

McDonagh přenesl poetiku svých her do filmové řeči, která mu dovoluje to, co by v divadle nešlo nebo nefungovalo. Výsledek je ohromný. Ohromně smutný a podle mě pravdivý film o člověku.

Sledovat Blondýnku je otřesný zážitek. Je strašlivě brutální, aniž by musely téct potoky krve. Je tragická v každé jednotlivé scéně. Staví na světlo hmatatelné utrpení, z něhož tvůrci viní celou společnost, která je stále plná misogynních oblud a chybějících otců. Experimentující forma to divákovi vůbec neulehčuje. Když na ni ale přistoupíte, tak si to vážně prožijete. Kéž by byl tenhle film posledním zneužitím Marilyn Monroe.

Jestli to má být reklama na válku, tak se to fakt nepovedlo. Je tam hodně krve, bláta, mrtvol a tak. Na odrazení je to zase moc (možná realisticky) monotónní a postavené na přehnaně okatých kontrastech. K navození depky ale ideální. Pro stejný účinek by klidně místo dvou a půl hodiny trápení stačila pěkná dvou a půl minutová scéna s vidličkou a polévkami.

▲😢 je haněn kvůli údajné přílišné jednoduchosti a nevyjádření vlastního postoje (např. filmový publicista Martin Svoboda tu napsal: „Je to ok v jednotlivých pozorováních a analogiích, ale já jsem ten starý tradicionalista, který věří, že satira by měla jasně artikulovat svůj postoj, a ne se jen vysmívat svým jednotlivým postřehům. Takhle je to moc jednoduché. Moc snadné. Moc bezpečné a moc bez hran.“) Chci nabídnout pár postřehů k zamyšlení, protože s tím díky bohaté symbolice filmu nemůžu souhlasit. Dějový vývoj filmu ukazuje na názor, že člověk je sám o sobě špatný. Že kořeny zla nejsou mimo něj (například v penězích, které na něj můžou mít špatný vliv), ale přímo v něm. To je premisa všech příběhů Bible. Bůh smutný ze špatnosti a zkaženosti lidí vyhladil lidstvo. To se díky Bohu znovu obnovilo prostřednictvím tipu na záchranu na arše. Druhá část filmu je zasazena na archu, která převáží špatnost a zkaženost. Je to furt dokola. Socialismus ani kapitalismus před zkázou nezachrání, ale pomodlit se na pláži pomůže před nebezpečím přicházejícím z temnot. A obecně - křesťanství nabízí vizi dokonale fungující společnosti. Lidi ale věnují pozornost jiným věcem. Ta modlitba je jediná explicitní zmínka o Bohu v celém filmu. Jediné uchýlení se člověka k Bohu. Na druhou stranu tu máme postavu, která je tu v podstatě jenom proto, aby po celý film opakovala jen a pouze slova "v nebesích". Proč máme na ostrově právě osla a proč je tolikrát bit? Na oslu přijíždí Spasitel lidstva a osel ve starozákonním příběhu zachraňuje člověka, když člověk Boha nechce vidět. Tady je na rozdíl od Bible osel ubit, aniž člověk prozře. Proč film pojmenovat podle nějakého slangového výrazu týkající se mimiky, když se může jmenovat podle toho, o čem je? O tom, že Boží trojice, která lidstvu dává fungující řešení, je smutná z toho, že člověk její řešení nevyužívá. Je to pohled, který je možná ve vnímání symbolů úplně dezinterpretační. Ale řekněte mi - jaké jednoduché zdůvodnění dává film na opakování "in den wolken"? Není to komplikace pro výklad filmu jako moc banálního?

Bourák je chytrý film se svéráznou poetikou, kde se mísí šílená nadsázka s odpornou realitou. Na to, že jde o současnou komedii, je navíc docela vtipný.

Je to komediální show, nebo sociální experiment? Komické to většinu času není, vypovídající o stavu americký společnosti asi jo. Jestli se chcete zasmát, tak hledejte dál. Pokud chcete být skleslí a slyšet dvě tři moudrý věci, jděte do toho!

To, co se odehrává po Lucasově obvinění z "něčeho", se může zdát brilantní, protože je to bohužel věrohodné. Ano, lidé jsou hloupí a zlí, a z dobrého člověka se kvůli tomu snadno stane štvaná zvěř. Jenže - celé obvinění stojí na vodě. Ne, hůř. Stojí na vyložených nesmyslech. Křivda dovádí k šílenství a drží v napětí, ale na takhle laciné křivdě postavit chytrý společenskokritický příběh přece nejde.

Vynikající romantický film, který se může pyšnit docela opravdovou hlavní postavou a krásnými obrázky Benátek.