Réžia:
Gabriel AxelScenár:
Gabriel AxelKamera:
Henning KristiansenHrajú:
Stéphane Audran, Bodil Kjer, Birgitte Federspiel, Jarl Kulle, Jean-Philippe Lafont, Bibi Andersson, Ghita Nørby (rozprávač), Asta Esper Andersen (viac)Obsahy(1)
V devatenáctém století v Dánsku se dvě postarší dcery protestantského pastora z odlehlé vesnice Martina (Birgitte Federspiel) a Philippa (Bodil Kjer) vzdaly svého života ve prospěch otce a jeho farnosti. Po letech k nim jako hospodyně nastoupí francouzská uprchlice Babette Harsant (Stéphane Audran). Nějakou dobu po smrti otce se rozhodnou uspořádat hostinu pro celou vesnici na oslavu stého výročí jeho narození a Babette je prosí, aby ji mohla přichystat. A nikdo netuší, že hodlá předvést vesničanům zážitek, na nějž budou moci vzpomínat do konce života... (monolog)
(viac)Recenzie (55)
Oscar 1 : Cizojazyčný film ()
Zdánlivě nenápadný film zaujme spoustu diváků okamžikem, kdy se začne chystat hostina - já od toho momentu neodtrhl oči od obrazovky a úplně jsem cítil vůni a skoro i chuť těch pozoruhodných a mně neznámých jídel. Báječná podívaná! :-) ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $4,398,938║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Prostý a dobrý dánský snímek dějem z 19.století, oceněný Oscarem 1988 za nejlepší zahraniční film. Je to životní příběh dvou dcer kazatele žijících v malé vesnické církevní komunitě v pokoře, životě ve víře a dávání v chudobě. Ale je to taky film neproměněných láskách, o lidských hříších, nebo o nečekané životní odměně v podobě opulentní večeře překvapivě vystrojené jejich francouzskou hospodyní. Ani Oscar, ani želví polévka moji pátou hvězdičku nepřidají, protože film má občas až příliš pomalé tempo. Trailer: http://www.sms.cz/film/babettina_hostina/ukazka ()
Začátek ujde, pak je poměrně dlouhá ne moc záživná část a pak přijde na řadu Babettina hostina a to je prostě dokonalost sama. A ti rošťáci jí to ani nepochválili. I když musím podotknout, že to jejich obvyklé jídlo, ryba namočená ve vodě, pak pěkně uvařená, chleba namočený ve vodě a zase dlouho vařený - to musí být vysloveně kulinářský zážitek. ()
„V tomto odlehlém koutě Dánska žily 2 sestry, jejichž mladistvá svěžest začínala odkvétat.“ Po tomhle prohlášení jsem se začal smát. Ale smích mi příliš dlouho nevydržel, protože ho začala nahrazovat hořkost nad 2 promarněnými životními osudy, minimálně vzhledem k pěveckému talentu jedné z nich jsem se tomuto pocitu mohl jen těžko bránit. A právě pěvecké pasáže byly také tou jedinou zajímavou věcí na úvodní jinak nudné půlhodině. S příjezdem Babetty film naštěstí dostat vítr do plachet. Příprava jídel a samotná hostina zaujme, divák zároveň doufá, že stolující (s výjimkou uznalého generála) zapomenou na svou pomatenost a docení kuchařské mistrovství. Ale stejně mě ten pokrytecký, tmářský, omezený a hloupý spolek silně dráždil, o prázdných náboženských moudrech ani nemluvě. Pocit zadostiučinění tak nebyl zrovna silný. Babettina hostina je vcelku milý, staromilský film plný melancholie, ale mně toho nabídl o dost méně, než jsem čekal, proto dám pouze čisté 3*. „Pláč umělcovy duše mi umožnil vydat ze sebe všechno.“ ()
Fantastický zážitek - i kulinářský, ale stejně tak filmový. Stéphane Audran je bezchybná. ()
Svojim spôsobom pomerne nezáživný a nudne odrozprávaný príbeh o dvoch sestrách a ich služobníčke. Príbeh, kde je na prvom mieste bigotná viera a kde láska a pocit šťastia z jej naplnenia je úplne cudzím pojmom. Škoda, že to nebolo zaujímavejšie spracované, pretože pointa a myšlienka filmu boli dobré. Jediné čo sa dá vychváliť do nadpriemeru je pekná výprava a slušné herecké výkony. Priemer. 60/100 ()
Když jsem na sklonku puberty viděl Babettinu hostinu poprvé, zdála se mi být docela milým filmem skoro o ničem. Tehdy jsem však byl adolescentní ucho zmítané různými módními intelektuálními trendy, a není tedy divu, že mi moudrost skrytá v prostotě nic neříkala. Až později s dalšími zhlédnutími jsem začal nacházet nové a nové symbolické roviny příběhu, který opravdu není jen úsměvnou historkou o jedné slavnostní večeři, ale především obrazem těch nejdůležitějších duchovních pravd. Babettina hostina je snímkem o milosti, o eucharistii, o pokoře, o radosti, o vtělení, o kráse stvořeného světa, o prvenství těch posledních... Můžu se jím sytit stále. ()
V tomhle filmu najde asi každý něco a zřejmě nikdo od něj neodejde neuspokojen. Je to film laskavý a milý zároveň, je doprovázen vtipným průvodním slovem a téměř něžnou hudbou. ()
Postava mladého Erika, čo tam obsluhoval, nemala chybu! No, chlapci a dievčatá z Hare Krišna si určito prídu na svoje. Hlavne, ked uvidia prepeličky a korytnačku. ()
Úžasná melancholická výprava dá hneď na začiatku najavo, že film osloví práve tých, ktorí by radšej strávili leto na takomto odľahlom a kľudnom mieste, než v ľubovolnom preľudnenom letovisku. No a medzi takých ľudí patrím aj ja, až som kvôli obrazovej hostine skoro zabudol na tú Babettinu. Spočiatku sa nám striedajú časové roviny, čo ale neznamená, že by sa divák v jednoduchom deji mohol stratiť. Film môžeme rozdeliť na dve polovice, kedy sa tá druhá plne venuje už len príprave hostiny pre otravných miestnych bigotných katolíkov (čisto subjektívny názor, patrilo to k dobe) a jej priebehu. Osobne som práve kvôli ich rečiam škodoradostne veril v iný, cynickejší koniec, ale nechcem spoilerovať, ak by som mal chuť a peniaze na nakrútenie novej verzie, tak tam by sa objavil... ()
Příběh inspirovaný novelou Karen Blixenové se odehrává v 19. století v malé rybářské vsi kdesi v Dánsku. Emigrantka z Francie Babetta vystrojí slavnostní večeři zbožným luteránsko - pietistickým přátelům, u nichž žila jako služebná. Měl jsem po shlédnutí tohoto snímku velmi hezký pocit a radost z nečekané hloubky některých pasáží. A ještě dodám, čím déle nad tím filmem přemýšlím: toto dílo není katolické, ale není ani protikatolické. Čistý film o víře, lásce, vděčnosti a oběti skrze symboliku hostiny. ()
Sú ľudia, ktorí za dobre upečený chlieb nepoďakujú pekárovi, ale Bohu (Brecht), a tento film je o takých ľuďoch. Po nezáživnom rozbehu ma pobavilo, ako sú títo bigotní veriaci, ktorí sa celý život tešia na to, čo ich čaká na onom svete, konfrontovaní so špičkovým kulinárskym zážitkom z tohto sveta. Ku cti im slúži, že v skúške obstáli a zajtrajší čaj má pre nich rovnakú hodnotu, ako dnešná hostina. Len sa mi počas hostiny neustále tlačilo do úst to biblické o perlách .... Aspoň, že si Babett spravila radosť. ()
,,Milosrdenstvo je nekonečné. Milosrdenstvo nekladie žiadne podmienky. Stačí ho len očakávať a s vďakou prijať." Jedinečný artový film zo škandinávskeho prostredia, ktorý v sebe nesie nielen obrazom dánskej kultúry v 19.storočí, ale aj posolstvo vzájomnej tolerancie kultúry a tradícií iných národov či náboženstiev. Babett pre celú chudobnú dedinu pripravila neobyčajnú večeru, ktorú si nikto nahlas nepochválil, ale na ktorú určite nikto z nich nezabudne. A ja určite nezabudnem na tento neobyčajne krásny film s cudzokrajnou prímorskou atmosférou a súčasne príbehom, ktorý i napriek tej cudzokrajnosti pravého diváka zasiahne. ,,Umelec nikdy nie je chudobný... Celým svetom znie jeden dlhý výkrik zo srdca umelca: Dajte mi šancu dať zo seba všetko." Rozhodne nenudili ani zaujímavé hudobné vložky, či už išlo o duchovné piesne alebo milostnú operný duet z Dona Giovanniho. 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) ()
Fakt nenápadný film, kde sa nič výrazné nedeje, ktorý ale nenudí a vrcholom ktorého je Babettina hostina .. a tá teda bola .. haleluja! ()
Jen několik světlých světských chvil ve zdánlivé šedi údělu chudoby a službě bližnímu v pomalém tempu, na vzorku malé protestantské vesnice - všechna komisnost světa se školometskými dialogy... a pak se náhle začne Babette otáčet v kuchyni a zbývá jen litovat, že vůně nelze přenášet. A překvapivě se zde neodehrává jen uspokojení tělesné, ale i duchovní - mezi jednotlivými chody se zviditelní nejedna moudrá pravda a s plným žaludkem se zjevně mnohem snáz odpouští... A tak si i můj duchovní prožitek jasně řekl o radost těla, a jelikož želvy nežeru, dopřála jsem si alespoň stáčené bílé, ročník 2013 :-) ()
Nie, film vôbec nestojí za veľa. Je síce neskonalé dobromyseľný, no umelý, odtrhnutý od života a životnosti, bez ktorej umiera každý film, je plný prepiatych alegórií, dokonca trpí aj na konvenčné herectvo. Forma veľmi zaostáva za obsahom. Ale vďaka za Babettinu hostinu, ktorá prináša zmierenie, rozorvanosť svetskosti a náboženstva sa ruší, každému sa dostane z toho milosrdenstva, ktoré postráda. Aj z toho, čo už má. Zo všetkého. (A najväčším darom pre umelca je darovať sa.) ()
Dílko, v němž nejde o děj. Dílko pouze pro určitý typ diváků (kterým třeba i něco dá). Celý film provázejí různá moudra, občas i z Bible... Za sebe - po tomto filmu mi zbyl jen pocit promarněného času... ()
Babettina hostina, to je trochu nezdvořilosti protestanskému odříkání s životní smířlivostí a kopou lásky. Autorka předlohy Karen Blixen umístila svůj děj do Norska právem, v devatenáctém století byl snad jen Island ze severských zemí ve všem zaostalejší. Gabriel Axel ovšem našel již Norsko pastelové a ropou bohatnoucí, příběh přenesl do dánského a vesnického Jutska, nezdvořilost dostala druhý význam v jutském venkovanství. Dánsko devatenáctého století: většina sedláků se díky zemědělským reformám domohla svobodného postavení, venkov se potřeboval vymezit k absolutistickému vládnutí moci i proti osvícenskému racionalismu, vzpomněli si na pietismus a zvěstovali probuzení "pravé" víry křesťanství. Každý člověk se měl kát a přijmout pravou víru, zrodilo se tak mnoho náboženských buditelských hnutí luteránského puritánství, kde to všechno tělesné, ale i nové a neznámé má hned příchuť čertoviny a pekelné síry. Lidská ustrašenost je znevážena, ale je k tomu přimíchána smířlivost a byť se nejprve jako jednotící prvek jeví nenávist, stává se jím nakonec láska a porozumění. Titulární postavou je Babette Hersant (pozoruhodná Stéphane Audran), žena s úplnou ztrátou vlastní identity, šéfkuchařka luxusní pařížské restaurace, která v napoleonské divočině ztratila svůj dosavadní život a temperament prožívání vyměnila za bezpečí a pokoru luteránského odříkání. Nakonec se dostáváme i k tezi o umění. Poezie a ani život nesmrdí, pokud se k němu najde též kuráž. Pietismus pláče, ale na to je již dávno zvyklý. Hlavními objekty, kterým je nastaveno zrcadlo, jsou sestry Martine (zajímavá Birgitte Federspiel, jako půvabné mládí Vibeke Hastrup) a Filippa (velmi příjemná Bodil Kjer, jako mladá Hanne Stensgaard a zpívá Tina Kiberg), dcery zásadového luteránského puritána, pro nějž je "pravá" víra základní životní potřebou. Ženství a feminismus jsou jménem morálky utlačovány, intimní naplněnost se v takovém prostředí stává nemožnou. Hlavní mužskou postavou je Lorens Löwenhielm (velmi dobrý Jarl Kulle, též v roli svého nespokojeného otce, jako lehkomyslný mladík Gudmar Klöving), švédský generál. Ideál čisté lásky ukončil dobu jeho mladické nerozvážnosti a poslal ho k zářné životní kariéře, hlad lásky to sice nezmírnilo, přesto se stáří vyznává ze smíření. Důležitější postavou je také Achille Papin (zajímavý Jean-Philippe Lafont), pařížský operní zpěvák, který v únavě inspirace nachází nejhlubší cit a náhle světlou budoucnost. Puritánství pietismu je ze zásady proti. Z dalších rolí: morálně zásadový otec sester a vesnický pastor (Pouel Kern), velice stará ale stále živá Löwenhielmova teta (Ebba With), Babettin pomocník připravované hostiny Erik (Erik Petersén), místní farář Nielsen (Bendt Rothe), či puritánští farníci v nespokojenosti malicherných rozmíšek Poul (Cay Kristiansen), vdova (Lisbeth Movin), námořní kapitán (Preben Lerdorff Rye), Christopher (Ebbe Rode), Solveig (Else Petersen), Karlsen (Holger Perfort) a Anna (Asta Esper Hagen Andersen). Babettina hostina není žádnou ostřejší satirou, přesto je její zrcadlo puritánského odmítání těch hlubokých a tělesných životních prožitků obdarováno nadhledem, lehkým uličnictvím a smířlivým humorem. Cit pro detail a zvýraznění nálady okamžiku je tím, co dodává celku skvostnou příchuť. Rozkošně nezdvořilý a laskavě smířlivý film! Polévka Potage à la Tortue, palačinky s kaviárem Blinis Demidoff, křepelka s lanýžovou omáčkou Cailles en Sarcophage, rumový dortík Savarin au Rhum avec des Figues et Fruit Glacée, čekankový salát, sýry z Auvergne, ovoce, šampaňské Veuve Cliquot a také Clos de Vougeot Pinot Noir. A hostina může začít! () (menej) (viac)