Aligátor

Vznik tohoto filmu z dílny béčkaře Lewise Teaguea byl pravděpodobně nevyhnutelný. Aligátor si pohrává s letitou, krajně ujetou fantasií, jejíž základ vychází z městského folklóru sedmdesátých let. Nevhodné dárečky v podobě desítek malých krokodýlů, vydaných napospas nezodpovědným dětem, končí rok co rok v útrobách nenasytných záchodů, kam je vhazují stejně nezodpovědní rodiče. Tam dole v kanalizaci tito mazlíčci vyrostou, zesílí a jako živé tanky kráčejí pod povrchem velkých amerických měst. No není to naprosto dokonalé? Subžánr takzvaných „animal hororů“ je charakterizován pouhými dvěmi pravidly. Středobodem příběhu je vždy nějaké zlé, splašené, přerostlé, nervózní, jedovaté či zmutované zvířátko, jež svůj nekonečný apetit ukájí požíráním nebohých civilistů. Druhým pravidlem je většinová debilita těchto filmů. Tedy snad s výjimkou Čelistí (1977), které celý subžánr definovaly a zároveň jeho veškerý potenciál vyčerpaly. Aligátor je hloupý film, ale jednou za dekádu se to dá přežít. Robert Forster je navíc velký sympaťák. Více. (20.03.2023)

Aligátor, Piraňa, Čelisti... všechno dětské klasiky, které člověk viděl xkrát, ale některé klasiky holt stárnou. Aligátor je chvílemi ukrutně špatně natočený (hlavně útok na zahradní slavnosti je zoufalý) a plný těch nejotřepanějších klišé. Policajt s traumatem kterému nikdo nevěří, krásná bioložka do které se zamiluje, zlotřilý magnát dělá pokusy na zvířatech a vypouští jedy do kanálu, úplatný starosta... nemá smysl pokračovat. Jenže prostě je to typ filmu, který mě pořád baví, na kterých jsem vyrůstal. Na nic nehraje a je zábavným béčkem plným krve a akce se solidním Teaguem (Obojek, Honba za klenotem Nilu) na režisérské sesli. Odpady si šetřím pro opravdové hrůzy, tohle jsou solidní tři hvězdičky. (06.09.2014)

Nechápem tak nízke hodnotenie. Nenájde sa veľa filmov, respektíve veľa zvieracích hororov, ktoré by za niečo stáli. A Aligátor za to stojí, svoje kvality rozhodne má, triky a celkový dizajn prerostlého aligátora je vzhľadom na rok výroby ešte dnes dobre pôsobiaci, herci OK - a to hlavne Robert Forster, ktorý hláškuje na každom rohu. Keď sa vás niekto spýta na dobrý zvierací horor, ktorý sa dá pozerať, rozhodne by ste si mali spomenúť na Aligátora, ktorý je, čo sa týka filmov o krokodíloch a aligátoroch absolútne najlepší (nenapadá ma nič lepšie). Ale Čeľuste zostávajú absolútnym kráľom tohto subžánru a aj preto mám žralokov vo filme oveľa radšej ako krokodílov. /75%/ (06.07.2011)

Levnost a brakovost z toho přímo čpí, ale nemůžu tvrdit, že by mě zmutovaný krokodýlek původně spláchnutý do záchodu nepobavil. Nějaké okecávání tu je, ale děj se žene poměrně rychle kupředu a nabízí zubaté potvoře jídelní menu s různě podávanými chody, takže se kromě tmavého sežrání v kanálech dočkáme i aligátora rochnícího se uprostřed svatební hostiny nebo v rodinném bazénu, kde si smlsne na malém dítěti (což mě dost překvapilo). A navíc je tu sympaťák Robert Forster a kupa nadhledu, kdy krokodýl jakoby záměrně likviduje všechny záporné postavy. Je to blbost, ale docela poctivá a záměrná. (19.01.2018)

Efekt nostalgie u tohoto zvířecího horroru dělá zjevně hodně, a i mé hodnocení je jím zatíženo (byl to úplně první horror, který jsem jako dítě v TV viděl). Tento béčkový pokus svézt se na vlně popularity Čelistí nemá žádné objektivní filmařské kvality, je po hříchu dost nehorrorový (bát se bude asi jen někdo s fobií z krokodýlů), klišovitý a mizerně obsazený, ale poctivě ručně dělané triky a nezaměnitelný osmdesátkový feeling brnkají na ty správné pocitové struny i dnes, téměř čtyřicet let po vzniku filmu. Jakoby to oproti dnešnímu televizní a DTV žánrové produkci mělo víc "duše"... (02.05.2018)