Otesánek

Již samotný dosti morbidní začátek mě doslova dostal svým „úchylným“ ztvárněním, že i na děti se dá u sádek čekat dlouhá řada. Zapomeňte na klasický způsob dělání dětí, protože Švankmajer nám nabídne několik velice působivých způsobů, jak lze přijít k vytouženému děťátku. Atmosféra v tu chvíli připomíná psycho jízdu se vším všudy a to i díky skvělému výkonu Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Oba herci se svých rolí zhostili opravdu bravurně a se ctí. Ne nadarmo získal snímek v roce 2001 prestižní ocenění Českého lva za nejlepší film. Otesánkovi je často vytýkána především jeho délka, protože popravdě některé pasáže zbytečně nudí a jsou až nepřiměřeně natahovány. Dokonce i samotná atmosféra má několik nehezkých výkyvů, kterým se dalo kratší stopáží vyhnout obloukem. Asi nejzajímavějším prvkem jsou jednotlivé postavy, jejichž charakteristiky podstoupí během filmu několik výraznějších proměn. Tou nejvýraznější lze vidět u manželů Horákových, ale ani ostatní nezůstanou pozadu. Jejich sousedy si zde zahráli Pavel Nový a Jaroslava Kretschmerová, kteří mají na svědomí několik opravdu nezapomenutelných momentů a hlášek. Stejně jako jejich baculatá dcera Alžběta. Ta si ráda čte kromě pohádek především velmi poučné knížky ze života a v jejím podání jsou některé hlášky opravdu velice trefné. Dále zde máme i věčně nadrženou staříka, který se rád dívá malým holčičkám pod sukně. Pan Žlábek patřil k mým nejoblíbenějším. (20.04.2011)

Otesánek je velmi divácky vstřícný oproti třeba Faustovi, není se v něm kde ztrácet a co má modernizovaný příběh o nezastavitelném jedlíkovi znamenat, je celou dobu jasné. Na někoho nejspíš až moc jasné, ale já s tím filmem neměl větší problém. Tak nějak už mě nebaví stěžovat si u Švankmajera na stopáž, ale těch 120 minut je vážně moc. Jinak ale jistě zajímavý film. 3 a 1/2 (12.01.2014)

No tedy páni. To bylo tak dokonalé dílo až se mi samou dokonalostí vůbec nelíbilo(lehká ironie). Tedy vůbec říct nemohu, to bych zase přeháněl, ale o udělení českého lva by se dalo minimálně výrazně diskutovat. Z filmu je cítit výrazná myšlenka, či poselství, ale jenom za tohle se přece ceny nedávají. Zajímavá až velmi zajímavá práce s kamerou sehrála ve filmu roli tak výraznou, že jsem pouze s menším znechucením film dokoukal. Nad zvolenými herci se příliš nerozplývám, ale myslím, že pro napsané role byli volbou optimální. Velmi výrazně mi vadily často opakované scény, či scény vysvětlovací, které se příliš přespříliš snažily i těm pomaleji chápajícím divákům zajistit, aby náhodou o něco nepřišli. Jejich častý výskyt a s tím spojenou celkovou stopáž si jinak odůvodnit nedovedu. A kvalitě scén animovaných raději nehovořit, a to se nejedná o rok, který by neměl dostupné prostředky. Komedie? Z mého pohledu nulová, pan Švankmajer má zcela rozdílný smysl pro humor než je ten můj. Drama? Možná do doby než nám pařez obživnul, pak film nabral absurdní rozměry. Jo a otevřený závěr, kdy se tetička rozhodne vzít spravedlnost do vlastní motyky je vyústěním logickým a jediným možným, takže fajn. Dávám *. Ve filmu neshledávám nic geniálního a ani nic divácky atraktivního, přesto myšlenkou není úplně blbým. (06.11.2011)

Tak nevím z čeho mi bylo ve filmu víc mdlo. Jestli z večeře anebo z Otesánkových vražd J. U Švankmajera si vážím toho, jak krásně využívá loutky. Netradiční podání jinak klasické pohádky mě opravdu vzalo. Kamera byla také skvělá a záběry – střihy na pohybující se jídlo jsou opravdu zajímavé a celému filmu dodávají šmrnc a zdůrazňují tak absurditu celého příběhu. (20.08.2006)

švankmajerova poetika, zmysel pre "humor" a spôsob výberu tém i prístupu k nim mi je veľmi, naozaj veľmi blízky, je mi blízka jeho obsesia (či posesia či čo to vlastne je . . .) jedlom ako univerzálnym symbolom niečoho väčšieho a aktuálneho (a ničoho menšieho) a to konzumu . . . Otesánek je každopádne zvláštny film, je to niečo medzi psychologickou rozprávkou a rodinným hororom, je to každopádne veľmi ojedinelý pohľad na ľudskú prirodzenosť . . . inak - švankmajer je taký český gilliam, akurát je podľa mňa trochu viac filozof a trochu viac zvrhlý, čo v podstate so sebou nejako súvisí (kdežto gilliam je viac snílek a rozprávkár) (04.10.2007)