Otesánek

Okrem toho českého leva, ktorého bude mať Švankmajer doslova na saláme, ďalšie jeho v Česku takmer geniálne nedocenené dielo. Jedinou vadou je trochu prehnaná dĺžka, obetí proste iba pribúda a pribúda a v podstate by stačila iba jedna. Ale dobre im všetkým tak. Otesánek je v mojich očiach skvelá inteligentná komédia, ktorá to s bizarnosťou až tak nepreháňa (možno si ale robím srandu), teda pokiaľ poznáte Švankmajera. Pokiaľ nie, nemusíte ju rozdýchať. Proste je to artové béčko, čo sa podľa mňa vôbec nevylučuje. (09.08.2015)

To není drama, ale horor - pro ty co se na to koukají a nejsou pseudointelektuální tlučhubové, nebo neujíždějí na omamných látkách. Jedna hvězda za zajímavou práci s animací a za to, že jsem při sledování přežila nutkání vyskočit z okna. PS: na obranu tvůrce je třeba dodat, že Erben se v tomto případě také moc nevytáhnul, ta pohádka je blbá jak sáňky v létě na stráni (24.03.2019)

1. půl hodina mě sice nudila a připadali tak trochu zbytečná, ale tušil jsem, že je nutný, abychom si užili nasledující hodinu a půl. Z hodně stránek mi to připomnělo čarodějnický díl Simpsonů (jeden z prvních), ale s tím rozdílem, že je to české a hrané. Film má silnou 90" atmosféru, bez které by film nebyl tak dobrý, jako by byl dnes. Obzvlášť jsem byl zvědavý na Jana Hartla, protože jsem si ho tam nějak neuměl představit. Byl dobrý. (28.03.2016)

Již samotný dosti morbidní začátek mě doslova dostal svým „úchylným“ ztvárněním, že i na děti se dá u sádek čekat dlouhá řada. Zapomeňte na klasický způsob dělání dětí, protože Švankmajer nám nabídne několik velice působivých způsobů, jak lze přijít k vytouženému děťátku. Atmosféra v tu chvíli připomíná psycho jízdu se vším všudy a to i díky skvělému výkonu Veroniky Žilkové a Jana Hartla. Oba herci se svých rolí zhostili opravdu bravurně a se ctí. Ne nadarmo získal snímek v roce 2001 prestižní ocenění Českého lva za nejlepší film. Otesánkovi je často vytýkána především jeho délka, protože popravdě některé pasáže zbytečně nudí a jsou až nepřiměřeně natahovány. Dokonce i samotná atmosféra má několik nehezkých výkyvů, kterým se dalo kratší stopáží vyhnout obloukem. Asi nejzajímavějším prvkem jsou jednotlivé postavy, jejichž charakteristiky podstoupí během filmu několik výraznějších proměn. Tou nejvýraznější lze vidět u manželů Horákových, ale ani ostatní nezůstanou pozadu. Jejich sousedy si zde zahráli Pavel Nový a Jaroslava Kretschmerová, kteří mají na svědomí několik opravdu nezapomenutelných momentů a hlášek. Stejně jako jejich baculatá dcera Alžběta. Ta si ráda čte kromě pohádek především velmi poučné knížky ze života a v jejím podání jsou některé hlášky opravdu velice trefné. Dále zde máme i věčně nadrženou staříka, který se rád dívá malým holčičkám pod sukně. Pan Žlábek patřil k mým nejoblíbenějším. (20.04.2011)

"Já jsem totiž strašně posesivní!" Pro lidi co ocení absudrní humor jde o jeden z nejzábavnějších (a zároveň nepochopitelně přehlížených) filmů co u nás po revoluci vznikl. Styl humoru zde velmi dobře sedí k psychologicko-hororovému ději, který naštěstí není rozmělněn v nějakou samoúčelnou bizarnost a má pevnou strukturu. Otesánek působí, jakoby byl natočen o tak sedm, osm lete dříve, což ale ničemu nevadí. Jde o jeden z mála porevolučních českých filmů, který zachycuje atmosféru doby, i když mírně jiné než jeho vzniku. Klobouk dolu před Pavlem Novým a jeho schopností zasmát se sám sobě, Švankmajer zde výborně využívá komičnost jeho přirozeného stylu herectví v kontextu jeho dřívějších rolí lidových štramáků. Jan Hertl exceluje jako normální člověk, který si celou dobu silně uvědomuje nenormálnost nastálé situace a zároveň je tlačen ji řešit. Do živého pak tne Veronika Žilková, jelikož její mateřská obětavost není oproti dnes běžné až tolik přepálená (do nějaké karikuující roviny), přesto jasně vyvstává její negativní rozměr. Kristína Adamcová do filmu pasuje naprosto přesně a pan Žlábek rulez! (15.10.2021)