Dagmar Stříbrná

Dagmar Stříbrná se narodila 29. června 1924 v Českých Budějovicích do umělecké rodiny. Jejím otcem byl úředník, matkou operetní herečka i zpěvačka a již děd Josef Stříbrný hrál u kočovných souborů a společností. Vyrůstala s rodiči v Košicích, kde už malá Dagmara začínala s herectvím jako desetiletá (často i v chlapeckých postavách). Kvůli vzniku Slovenského štátu se rodina přestěhovala do Brna. Ale toužila se stát lékařkou, však po uzavření vysokých škol nacisty se nakonec rozhodla pro profesionální hereckou dráhu.

Stala se členkou operetního sboru brněnského Zemského divadla (1939 – 1941), kde již předtím statovala. Zároveň se soukromě vyučovala u Mirky Figarové tanci a u Marie Hlouškové zpěvu. Později se stala sólistkou Jihočeského národního divadla v Táboře (1941 – 1944) a Českého divadla v Olomouci (1944 až 1947). Po narození syna Radovana a návratu z mateřské dovolené byla až do odchodu na odpočinek přední sólistkou operety plzeňského Divadla J. K. Tyla (1947 – 1985).

Ovšem dále zde hostovala a zcela naposledy v Plzni vystoupila v listopadu 2001. Jako komediální herečka a zpěvačka s příjemným zpěvem a vystupováním, výrazovými prostředky si mj. za celý život zahrála téměř ve dvou stovkách divadelních titulů, často to byly konverzační veselohry, hudební komedie, operety či muzikály.

Dagmar Stříbrná se postupně objevila na divadelních prknech jako Karolina („Zahořanský hon“), Paní baronka („Veselá vdova“), Adelina („Ptáčník“), Julie („Byt k pronajmutí“), Paní Pearcová („My Fair Lady“), Margot („Král tuláků“), Camilla („Lumpacivagabundus“), Aurelie („Podskalák“), Fortnýřka („Mam’zelle Nitouche“), Hraběnka Kolinda („Hrabě Luxemburg“), Catastrofa („Nebe na zemi“), Růžičková („Černá kočka přes cestu“), Feodora („Ples v opeře“), Maskovaná dáma („Lhář“), Jadwiga („Polská krev“), Paní Bulvová a Jarmila („Pěst na oko“), Dontouka („Jak přišla basa do nebe“), Hilda („Krajkový šátek“), Paní Mastílková („Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka“), Pamela („Fra Diavolo“), Barová zpěvačka („Baker Street aneb Hudební dobrodružství Sherlocka Holmese“) či Veřejné mínění („Orfeus v podsvětí“).

Dále výborné výkony podala v inscenacích „Lišák Pedro“ (Žena žalobkyně), „Madame Sans – Gene“ (Kateřina), „Rose Mary“ (Denisa), „Šumař na střeše“ (Golde), „Slovácka princezna“ (Šmatlačka), opět „My Fair Lady“ (Paní Higginsová), „Noc v Benátkách“ (Barbara), „Filosofská historie“ (Roubínková), „Uličnice“ (Monika), „Veselá vdova“ (Sylviana), „Řek Zorba“ (Despa), „Ohňostroj“ (Teta Paula), „Hrabě Luxemburg“ (Hraběnka Kokozová), „Kabaret“ (Fräulein Schneiderová), „Král tuláků“ (Margot), „Žebrácká opera“ (Molly), „Podskalák“ (Krescencie), „Zvonokosy“ (Paní Crzníková), „Funny Girl“ (Paní Briceová), „Ples v opeře“ (Manželka Palmira Beaubisson), „Otec Kondelík a ženich Vejvara“ (Bety), „Perly panny Serafínky“ (Paní Záleská), „Paní Marjánka, matka pluku“ (Paní Marjánka) apod. apod.

Český film nalezl pro Dagmar Stříbrnou uplatnění až na samém konci její umělecké dráhy. Předchozí nezájem filmařů vysvětluje hereččino plzeňské – mimopražské – angažmá a operetní zaměření. Ve velmi pokročilém věku šestasedmdesáti let se objevila jako paní správcová v hororové komedii Jana Švankmajera OTESÁNEK (2000).

Sama herečka později o této zkušenosti prohlásila: „To přišlo zcela neočekávaně. Režisér Švankmajer mi nabídl roli ve svém OTESÁNKOVI. Byla jsem šťastná, že byl film velice úspěšný a získal i několik cen…“ Bohužel, zbylých deset let si již na Dagmar Stříbrnou žádný filmař nevzpomněl.

Už od brněnských dob vystupovala Stříbrná v rozhlase (např. Čapkovy „Dva případy komisaře Mejzlíka: Kasař – Básník“ 1970 za režie Vladimíra Tomeše atd.), ojediněle hrála též v televizi. Za významný přínos k rozvoji hudebně – zábavného divadla v České republice obdržela Pamětní diplom Oldřicha Nového (1999) a později i od Nadace Život umělce čestnou Cenu Senior Prix (2005).

Plzeňská operetní herečka a zpěvačka Dagmar Stříbrná zemřela po dlouhé a těžké nemoci 30. května 2010 v Plzni, měsíc před svými osmdesátými šestými narozeninami. Poslední rozloučení se konalo v Plzni. I když si zahrála jen jednou jedinkrát ve filmu, už právem patří do dějin české kinematografie.

Jaroslav "krib" Lopour