Otesánek

Ale jo... kdyby nebylo toho, co tu píše pomalu každý a to je dlouhá stopáž, je to celkem zajímavé "pohádkové" dílo. Líbily se mi animace, i když jich zde nebylo příliš, ale byly jako vždy u Jana Švankamajera povedené. Příběh je známý a nemám s ním problém, herci se v něm předvedli ve velice dobrém světle. Samozřejmě jsem se dočkal i scén, u kterých mi nebylo nejlépe od žaludku, ale ty jsem očekával. 55% (12.04.2015)

Film je zajímavý především velice dobrým hereckým projevem Veroniky Žilkové a početnými výtvarnými sekvencemi a záběry (autor sám je velice známý výtvarník a animátor). Co se týče děje, místy je poněkud rozvláčný a méně uvěřitelný. Kritizovány byly i některé animované záběry, jež se opakují po celou dobu filmu a znázorňují jednu a tutéž věc stále dokola jen s nepatrnými obměnami (např. jakékoliv jídlo na talíři je animováno a zabíráno vždy stejně, atd.), byť na mě to nepůsobilo až tak rušivým dojmem. celý film je pojat jako víceméně komorní drama odehrávající se jen v jednom činžáku a na jedné chalupě, možná by neuškodil vetší záběr, možná ano... V celku souhlasím s hodnocením někde kolem 75%. (05.08.2006)

Film by býval lepší, kdyby si Švankmajer odpustil pár minut. Vzhledem k banálnímu příběhu je totiž 120 minut dlouhá doba. Než se začne rozvíjet příběh uplyne alespoň půl hodiny. Nemám rád Tele Tele a tím pádem ani nemusím Žilkovou, ale tady sehrála svou roli matky poblázněné mateřským pudem neočekávaně dobře. Především ona a také výtvarná fantazie Švankmajera, jsou největším kladem filmu. (23.11.2004)

Okrem toho českého leva, ktorého bude mať Švankmajer doslova na saláme, ďalšie jeho v Česku takmer geniálne nedocenené dielo. Jedinou vadou je trochu prehnaná dĺžka, obetí proste iba pribúda a pribúda a v podstate by stačila iba jedna. Ale dobre im všetkým tak. Otesánek je v mojich očiach skvelá inteligentná komédia, ktorá to s bizarnosťou až tak nepreháňa (možno si ale robím srandu), teda pokiaľ poznáte Švankmajera. Pokiaľ nie, nemusíte ju rozdýchať. Proste je to artové béčko, čo sa podľa mňa vôbec nevylučuje. (09.08.2015)

Mé první celovečerní setkání s legendárním tvůrcem, jehož dílo respektuji, a hned takhle rozporuplné. K Otesánkovi se při hodnocení musí přistupovat odlišně. ______ První polovina: Švankmajer si poctivě buduje atmosféru a psychologickou rovinku postav, kterou s každou další těžkostí prohlubuje a s ní stupňuje takřka hororové dusno. Americký přístup vyprávění je zde cítit téměř z každého okénka, ač je to stále Švankmajer, jen umírněn na úkor uceleného vyprávění. Veronika Žilková podává svůj životní výkon! Její výbuchy emocí byly natolik sugestivní, až mi běhal mráz po zádech. Totéž se dá říct o atmosféře a hororovému převyprávění klasické pohádky. ______ Druhá polovina: Napětí graduje, dusno ustupuje, aby se na scénu prodrala neskutečně trpká černá komedie. Závěrečná půlhodinka vypadá jako úplně jiný film. Psychologie postav, která byla poctivě budována od první minuty, bere za své a charaktery se začínají chovat nelogicky (holčička je nejdříve v úloze zvědavé průzkumnice, jež se nebojí zasáhnout; následně je přetransformována v lobotomickou figurku s mateřským pudem sebezáchovy ohledně Otesánkova přežití a vraždění lidí velice perverzním způsobem) a samotný závěr vyšumí do prázdna. ______ Film bolestivě úpí v křečích přetaženou stopáží, která v závěrečné zúčtovací desetiminutovce diváka spíše nudí, než aby jej přikovala k sedačce. Obrovská škoda! Mohlo se jednat o geniální horor s příchutí trpké komedie, ale namísto toho zůstala původně morální báchorka pro děti, kdesi napůl mezi. (22.02.2015)