La vita davanti a sé
The Life Ahead
Réžia:
Edoardo PontiKamera:
Angus HudsonHudba:
Gabriel YaredHrajú:
Sophia Loren, Ibrahima Gueye, Abril Zamora, Bábak Karímí, Renato Carpentieri, Massimiliano Rossi, Francesco Cassano, Malich CisséVOD (1)
Obsahy(1)
Oscarová Sophia Loren jako žena, která přežila holocaust a teď se u moře v Itálii živí jako chůva. A k tomu se ještě ujme dvanáctiletého kluka z ulice, který ji okradl. (Netflix)
Recenzie (36)
Oscar 1 nominace: Píseň - "Io Si (Seen)" ()
Myslel jsem si, že se bude jednat o nádherné a upřímné rozloučení Sophie Loren s filmovým průmyslem, u kterého jsem, vzhledem i k tradičnímu námětu, očekával jasnou pětihvězdu. Pětihvězda to teda nakonec není, ale bylo to příjemné. Sophia Loren je božská za všech okolností. ()
Hrát pod taktovkou svého syna musela být asi jedna z nejpříjemnějších věcí v životě Sophie Loren, přestože její role v tomhle snímku není zrovna úsměvná. Stále hraje s tou noblesou a grácií jak jsme jí znali z dřívějších filmů a pro mě bylo ctí jí tady sledovat v roli ženy, která si v životě něco prožila a nemohla to ze svých myšlenek vypustit i když se starala o klubko malých osamocených lidiček jakou byla i ona sama. ()
Mám pro nevšední a málo pravděpodobné vztahy slabost, takže už jen protnutí života pomalu blížícího se ke konci s životem, který sotva začal mě dojímá. Sophia Loren je navíc úžasná a její osobnost je natolik silná, že se na ní dá vystavět film bez pořádného příběhu. Osobně tam ani nevidím ambice jakkoliv vztah starší dámy a malého klučiny zveličovat nebo ho dělat důležitějším, než za tak krátkou dobu mohl být. Láska a pochopení zkrátka může přijít kdykoliv, a to v jakékoliv míře. Z filmu nemám ani tak zážitek, jako spíš pocit. Nijak hluboký, ale docela hezký. Slabší 4* ()
Film je to viac-menej klasický, neponúka žiadne inovácie, čo sa týka formy. Vždy to tak nemusí byť. Niekedy stačí obsadiť jednu z hlavných úloh legendou talianskej ženskej hereckej scény - 85 ročnou Sophiou Lorenovou, prostitútky na dôchodku, privyrábajúcej sa opatrovaním detí jej mladších a stále aktívnych kolegýň. Herecky jej úspešne sekunduje mladučký Ibrahima Gueye v úlohe černošskej imigrantskej siroty. Ide o ťažko prispôsobivého zlodejčeka a neskôr úspešného dílera drog. Pohybuje sa na rozhraní vstupu a ponorení sa do miestneho podsvetia a podchytenia jeho schopností miestnym kramárom, bývalým predavačom starých kníh a ručne tkaných kobercov - dnes, ako sám hovorí, predáva samé plastové veci, knihy ho nijako neuživia. Ústredný je ale vzťah medzi staručkou opatrovníčkou, s autentickým zážitkom i pretrvávajúcimi traumami z prežitého holokaustu a mladým černoškom, ktorý sa z počiatočnej vzájomnej neznášanlivosti zmení na niečo oveľa vyššie. ()
Jestliže existuje něco jako multi-kulti propaganda – a hořká italská tragikomedie 'Život před sebou' se k ní nejpravděpodobněji řadí, přeci jen ústřední trio židovská chůva/transgender matka/muslimský imigrant je raritka – přívětivě ji vítám do svý náruče.... Kulturní progres za každou cenu? Ano, jdeme přes mrtvoly. ()
Když jsem na ten film na Netflixu narazil, působilo to na mě dojmem, že to bude něco jako vykradený Kaurismäki, to jsem ale Pontiho dost přecenil. Ve skutečnosti totiž nepřichází s ničím víc než s "lákadlem" v podobě jedné zestárlé filmové legendy, a tento Pontiho jediný trumf ve smyslu "ber Sophii Loren nebo nech být" mi je dost protivný, protože jsem odjakživa alergický na to, že bych měl chtít nějaký film vidět jen proto, kdo v něm hraje, protože to obzvlášť v tomto případě podle mě navíc maskuje nedostatek jakékoli filmařské invence. Strašně mě nebavilo to sledovat, ten příběh je slepený ze samých ohraných motivů a dramaticky je zcela nezajímavý a předvídatelný, a závěrečný zvrat v Momově vztahu k madam Rose je nevěrohodný, protože není z předešlého děje zřejmé, kdy si ten mladík s nulovou obličejovou mimikou stihl k Rose vytvořit jakýkoli jiný vztah než lhostejnost. Mám Sophii Loren opravdu strašně moc rád, a možná o to víc mě mrzí, když musím napsat, že mi tenhle film bohužel přišel jako ztráta času, a radši si ji budu připomínat v mých oblíbených filmech z 60. a 70. let. Btw. v závěrečných titulcích mě zaujala informace, že film byl dokončen během pandemie Covid-19, a režisér a producenti by chtěli poděkovat celému štábu, že udělali maximum pro to, aby film vzniknul. ()
Umelecky zručne natočený citlivý príbeh, ktorý absolútne nezdiera citovo diváka a za to tvorcom patrí veľké plus! Navyše filmy, v ktorých vystupujú rôzne postavičky a zblúdile duše, kurvy a outsidery, milujem. ()
Italové ocenili Sophii Loren dostatečně. ()
Dobre to natočil ten Edoardo, a pekne. Je pravda, že film ničím neprekvapil, len si tak pomaly plynul, ale mne sa páčil. Obyčajný príbeh, slušné herecké výkony, kvalitné spracovanie a hudba. ()
Tie podprahové vsuvky Netflixu mi mimoriadne prekážajú. Prečo tam musí byť transsexuál a ešte aj s dieťaťom? Sú na to už nejaké kvóty? Odpudivá zvrhlosť sa stáva normou. To sme v oskarovom filme z roku 1978 La vie devant soi našťastie nemuseli trpieť. Pretože tento film je len jeho kopírkou. Len prináša nové kultúrne až pakultúrne obohatenie v podobe africkej imigrácie a samozrejme ponecháva večnú tému holokauzy. Príbeh chlapčeka má svoju silu, ale celkový dojem je u mňa negatívny. Predovšetkým kvôli nekonečnej slniečkársko-libtardskej agitke. ()
Je to čistý sentiment. Tvrdý a strhující film. Myslel jsem, že starat se o africké dítě je v demograficky vymírající Evropě módní spíše u modelek. Ale Lorenová se v 86 letech přeměnila do jiného druhu krásy. Vidíme skličující výjevy ulice evokující autenticitu. Film postupně těžkne, ubývá hřejivého slunce a světlých barev, je méně hudby. Víc scén je interiérových. Lorenové tvář začíná zračit únavu. Má v sobě mnoho vrstev a je ráda, že hoch jí rozumí. Jejich cesta k sobě je ale tak rychlá, že je málo uvěřitelná. Nemohli si stihnout za tak krátkou dobu porozumět. Náboženská a rasová identita a lehkost překonávání rozdílů je málo uvěřitelná. ()
Italská židovka, šlapka na penzi, se stará o fracka ze Senegalu, jehož cílem je živit se jako drogový dealer. S výchovou malého nezvedence ji pomáhají arabský obchodníček a stále v prostituci aktivní transka. Multikulti? Jak blázen! Nemám vůbec nic proti sžívání se různých etnik a minorit, dokonce takové filmy vyhledávám, ale tenhle je prostě a jednoduše kýč, který se snaží použít všechny možné dojímavé atributy, ale nic navíc nedává. Ano, Sophia Loren, i ve svém věku, stále na sebe dokáže strhnout divákovu pozornost. Malý Ibrahima hraje velmi dobře. Ale o čem to jako celé bylo? ____ Na mě to působilo, jakože film chce zabodovat na co nejvíc fesťácích, takže odškrtává povinné položky, které se v něm nutně musí objevit a přitom vůbec nerozvádí, jak je smysluplně zapojit. Tomu filmu chybí příběh. Jde o sled scének bez nějakého dramatu, zlomu nebo pokusu o nějakou výpověď. SHRNUTÍ: Když má film pochopení pro lidské slabosti, ať už starého či mladého věku, ale nemá pochopení pro diváky. ()
Krásný příběh dobrácké babčy s nepěknými vzpomínkami a jednoho ztraceného kluka, které spojuje velké srdce. Ona pomůže jemu, on pomůže jí. A tak to má snad v životě být, když si budeme pomáhat tak máme opravdu život před sebou. Klobouk dolů před výkonem Sophie Loren. Taková role na konci kariéry se nepoštěstí každému. Nechci opomenout Ibrahima Gueye, který je jako Momo uvěřitelný a šibalský. Kéž by každé nešťatné dítko mělo svojí madam Rosu. V dnešní poblázněné době je takovýto film takřka zázrakem a mě zahřál u srdce. ()
Úprimne, Sophiu som nikdy moc nemusel, a dojem na mňa určite nespravila ani ako 86-ročná babička. Každopádne, námet vyzeral sľubne, no ako celok to malo presne nalinkovanú schému, ktorá ničím zásadným neohromí. Mám pocit, že absolútne tu nebol využitý potenciál postáv, na ktorých minulosť určite zanechala stopy (ako u starej Rosy, tak aj u mladého Moma). Celé to bolo také mdlé, a keď už vyzeralo, že sa niečo bude diať, tak sa nedialo nič zásadné. Najsympatickejšou postavou celého filmu bol Hamil, škoda, že s ním Momo netrávil vo filmu viac času - mohlo to mať v sebe väčší kus symbolizmu... Je to max. na 2* (a nemienim tu pridávať nič navyše len preto, že to je asi posledný Sophiin film). ()
Sophia Loren na to pořád má a dokazuje to v tomhle hezky běžícím dramatu. Bála jsem se, že mě to nebude bavit, že se budu nudit, ale nakonec mě to mile překvapilo. Moc krásný příběh, který mě zasáhl u srdce. Líbilo se mi, že se Momo jakožto postava hezky vyvíjel a postupně si uvědomoval, co je pro něj důležité a co je pro něj lepší. Taky se mi líbil ten vztah mezi Rosou a jím, který byl nejdříve plný odtažitosti, ale nakonec se rozloučili jako rodina. Opravdu mě to dojalo a je to krásně zpracované. ()
Filmová královná Sophia aj po osemdesitke dokázala, že je to PANI HEREČKA. Sympatická dráma s jemným talianskym sentimentom o žene, životom ťažko skúšanej, ktorá ku koncu života sa dokázala starať o opusteného černošskeho chlapca - sirotu - malého lumpa (mimochodom mladý Ibrahima pani Lorenovej úžasne sekundoval). Film mal dobrú gradáciu. Chlapec sa postupne naučil pozerať sa a na svet a žiť život inak ako pred tým. Film končí sympatickou piesňou s rozumným textom, odporúčam vydržať až po záverečné titulky a odsledovať text piesne v záverečných titulkoch či utekáš, či sa schovávaš, som tu .... som tu, .... nikto ťa nevidí ... ja áno ... . ()
Lol, už začiatok mi ukázal, že toto nebude ten film. Zvyšok to len potvrdzoval. Lorenka neni u mne top, nie som tak starý aby som si ju išiel, malý cigán bol na facku a celkovo, produkt modernej talianskej kinematografie. Transky, imigranti, nepokoje, velke gestá, ukričanosť, holokaust, ako inak. No proste nie. A to len kvôli jednej pesníčke. ODPAD! ()
Upřímně? Bylo to za tři *, ovšem další musím přidat za skvělou rozlučku se Sophií Loren. Nevěřil jsem, že ještě dokáže ze sebe vykřesat něco jako herectví, a ona to zvládla. Z její strany to bylo víc než dobré, jinak zcela průměrný a předvídatelný film. ()
Jedním slovem nádhera. Doufám, že to nebylo rozloučení Sophie Loren se stříbrným plátnem, protože je pořád skvělá herečka v úžasné formě, ale pokud ano, tak nemohlo být lepší. ()