Salvador

Stoneovi polodokumentaristickej styl prostě sedí, ten chlap zkrátka přimontuje kameru kamkoliv, jen aby měl ten správnej úhel a filmařskej úder. Na Salvadoru si každopádně zatim jen připravuje půdu pro válečný a politický dramata, jaký plodil pozdějc, což je znát - a ne že ne. Scénář nepůsobí úplně domyšleně a uceleně, ten buddy tam fakt neměl co dělat, vtip přichází občejně ve špatných chvílích atp. Ale když uvážíte, jak rychle se Stoneovi povedlo reagovat, je tenhle kousek na každej pád neobyčejně záslužnej. (10.04.2013)

I přes chvály kritiků a samotných diváků si Salvadoru všimla americká kina až po úspěchu Stoneovy následující Čety. Právě nadšení z režisérova zlomového snímku zaostřilo zraky dalších lidí na sarkastické politické drama, které své názory formuluje až překvapivě jasně. Ve snímku představuje novináře Richarda Boyla (za energickou roli na Oscara nominovaný James Woods), kterého naposledy s balíkem kapesného poslali do Libanonu. Jenže to by nemohl pravidelně ztrácet novinářský průkaz, pít, kouřit marihuanu, lhát a být mizerný katolík. Zapálený fotograf se už tak musí konečně prosadit a vstupenkou do vyšší ligy má být cesta do středoamerického, občanskou válkou zmítaného Salvadoru. Nejde ani tak o to, do které strany kontroverzní politický filmař Stone kope víc, ale spíš jak. Jeho překvapivě jistá a kompaktní režie dokáže být nejednou dokonale zákeřná, kdy manipuluje s divákem, jak se mu zlíbí a happy-end odkládá tak dlouho, až ho úplně smete z prašné salvadorské cesty. Režisérův nadčasový útok je jasně mířený proti politickému i vojenskému směřování a vměšování vlády Spojených států. Hořkou pachuť v ústech kombinuje s poměrně vtipnými a svěže napsanými dialogy, které vkládá do úst nejen sarkastickému Boyleovi, ale i jeho věčně opilému kamarádovi. Možná ale i kvůli tomu nejsou některé scény tak úderné, protože ne vždy je vrstvení komických a dramatických scén úplně vhodné. (13.10.2012)

Výborně natočený film, ukazující šílenství nestabilních režimů v Latinské Americe a vměšování se USA, jejichž až paranoidní obavy z komunistů vedly k mnoha ztrátám na lidských životech. Velmi dobré herecké výkony podporuje jedinečná Delerueova hudba. Docela mi ale vadila jistá černobílost, i když levicové síly byly v jedné scéně ukázány i v jiném než jen zářivém světle. (15.12.2007)

Američané se ve své hrůze z komunismu v mnoha zemích spojili klidně i s ďáblem. Tohle je velmi dobrý příklad za všechny. James Woods je jako hlavní notorik natolik přesvědčivý, že nevěřím, že by Richard Boyle zvládl napsat dopis, natož pak spolupracovat na filmovém scénáři. Z představitelů tzv. novinářů jediný John Savage celou dobu působil dojmem, že ví, kde a proč je. Oliver Stone to měl v hlavě srovnané a přesvědčivě našlápl svou kariéru jakožto filmařské „svědomí Ameriky“. (26.07.2013)

V tomhle byl O. Stone vždy nejlepší a nedostižný. Zachycení lidské zrůdnosti a sobeckosti, která nezná hranic. Jeden všeříkající (film.) obrázek vydá za tuny popsaných papírů či hodiny plamenných proslovů. Stone citově nevydírá, on pouze SYROVĚ (pomocí všudypřítomné kamery, resp. zde si pomáhá objektivem válečného fotografa, do kterého navíc otiskl hodně ze své osoby, neboť je veřejným tajemstvím, že Stone je levičák (viz např. zdejší vyobrazení republikánů jako opálených blonďáků, nezašpinivších si ruce, s napasovaným tričkem a svetrem uvázaným kolem krku), ale o tom to v prvé řadě není, neboť jak říká ve filmu samotný Boyle: „neplést si komouše s levicově orientovaným člověkem“) POPISUJE skutečné události z roku 1980 v maličké středoamerické zemičce jménem El Salvador, zmítající se uprostřed občanské války a kdy postupně válečný novinář (fotograf) R. Boyle zjišťuje „okřídlené, ale pravdivé“, že je jedno, který diktátor (systém) je právě u moci, postupně (s časem) se to (za tichého přihlížení OSN, pokud z toho nekoukají petrodolary) vrací do starých (popř. ještě horších) zajetých kolejí a doplácí na to vždy v prvé řadě obyčejní lidé, nemající jiného východiska než zůstat a snažit se „v tom“ (pře)žít. Salvador, to je lehce pozapomenutelný, neprávem opomíjený, nadčasový, (proti)válečný snímek, navíc odkrývající (resp. nakouknuvší) pod pokličku netradičního zaměstnání (poslaní?) jménem válečný fotoreportér. („Jde o to, zachytit vznešenost lidského utrpení, moment (příčinu) smrti“). Podobné typy snímků: Hotel Rwanda, Shake hands with the devil Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): uživ Gilmour93 p.s. dovolte mi zakončit komentář pozn. z malinko jiného ranku. (slečny prominou?) Úvodní rozhovor (v autě) mezi J. Belushim a J. Woodsem na téma ŽENY mě upřímně pobavil. Byť já osobně nezatracuju ani ty se sluchátky v uších a potící se na běžeckých pásech, pokud tedy splňují „druhou podmnínku“ :-) (27.11.2011)