Bang Bang Club

O válečných fotografech znám už jeden film. Jmenuje se Oči války a musím se přiznat, že mě tolik, jako tenhle nezaujal. Co ale tenhle v sobě má narozdíl od tamtoho se nedá tak snadno říct. Bang Bang Club prostě vypráví upřímný příběh válečných fotografů, kteří si za jejich fotky odnesli několik Pulitzerových cen. Vypráví příběhy několika fotek, které se otočili kolem světa a vypráví to se všemi emocemi, které postava válečného fotografa může mít. A že těch emocí zrovna nebude málo. Každopádně atmosféra JARu je úžasná, příběh má také něco do sebe a celé zpracování na mě dýchlo takovou tu atmosféru, u které jsem jen seděl a čuměl s otevřenou držkou. (16.12.2011)

Když se ve filmu sejdou hyeny a opice, nikdy pořádně nevím, komu fandit. Velmi si totiž vážím mrchožroutských paparazziů, co trpělive krouží kolem supa, který trpělivě čeká, až se mu dodělá večeře! Jsou to totiž děsní hrdinové, kteří dobře vědí, že kamaráda s průstřelem břicha je nutné nejprve dobře nasvítit, pořádně ofotit a teprve potom začít s resuscitací. Jednou přece ten pravý masakr cvaknout musí, aby si pak mohli pulírovat Pulitzera a Enšpíglovi s Malarkeyem přistál ráno na zápraží Blesk i s obrázky! Rovněž si nesmírně vážím kulturních, vzdělaných a pracovitých lidí, co jsou schopni udělat z malebného, prosperujícího státu Súdán dřív, než byste řekli liný negr. Docela nedávno jsem byl v Jaru, a tím nemyslím, že jsem jako myl nádobí, nýbrž jsem vezl Radovanovi nějaké to teplé spodní prádlo, a noční procházky romantickými zákoutími Johanesburgu jsou přesně tím pravým pro nešťastné milence, kterým v lékárně neprodali strychnin. A ke vší té glorifikaci těch, co si to právem zaslouží, je to jako bonus i pěkná nuda! (12.04.2012)

,,NAŠÍ PRACÍ JE SLEDOVAT, JAK LIDI UMÍRAJÍ“..... /// Afrika, boj mezi Inkhaty a ANC, ale přesto všechno násilí chlápků s krvavejma mačetama si nemyslím, že jde o politickej film. Už jen to, že celej konflikt je osvětlenej jedinou (srozumitelnou) větou. A kde jinde zdokumentovat činost skupiny ,,BANG BANG“ než v JAR? Spíš se zamejšlím nad jinejma věcma: kdo dokáže běžet vedle hořícího člověka.... kdo dokáže nechat na poušti bez pomoci..... ,,TVOJE FOTKY SE OBJEVÍ PO CELÝM SVĚTĚ!“ Tohle není o pocitech...tohle je prostě skutečná realita, autentickej film (příběh), úvaha, kdo si zaslouží Pulitzerovu cenu a samozřejmě taky, že fotograf je jenom člověk (to fakt mohlo bejt kratší...). Fotografové ve víru událostí, vnitřní touha po senzaci, po adrenalinu, beze zbraně jen s foťákem v ruce. Že by jim šlo především o člověka?....,,PROČ JSI TAM CHODIL?“... ,,PROTOŽE MĚ TO VYDĚSILO!“ Chorobná touha dostat všechny ty zlý a ošklivý věci na kousek papíru! Emoce nevzbuzuje smrt. Ta se očekává. Zaujala mě spíš otázka: ,,MYSLÍTE, ŽE JSTE SE ZACHOVAL SPRÁVNĚ? Možná, že v tomhle je síla tohodle snímku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem ujetej na příběhy dle skutečných událostí a knihu ,,The Bang-Bang Club Snapshots from a Hidden War“ od Grega Marinoviche a Joao Silvy číst nebudu. 2.) Jsem fotbalovej rowdies a chci se ,,udělat“ na pouliční válce. 3.) Thx za titule ,,mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (30.01.2012)

Po Vražedných poliach ďalší zaujímavý film z prostredia vojnových konfliktov. Zaujímavý nielen autentickosťou témy, spracovaním a hereckými výkonmi, ale najmä tým, že si kladie (a necháva otvorené) otázky čo je poslaním vojnového fotografa, či má fotograf zasahovať do zachytávaného deja, či sú vojnoví fotografi paparazzami, či sa dajú v dobrom duševnom zdraví prežiť všetky hrôzy, s ktorými sa denne stretávajú atď. I keď som mal v poslednej dobe smolu na pár filmov s hypnotickým účinkom, Bang Bang Club si udržal moju plnú pozornosť a záujem aj napriek neskorej večernej hodine. (23.03.2012)

Mám ráda novinářskou fotografii a rozhodně bych si netroufla ji srovnávat s tím póvlem, co leze lidem do ložnic a říká se mu paparazzi. Novinář může zapomenout na svoji profesi a pokusit se zachránit jednoho člověka, nebo může být ten, kdo svou prací zachrání celou zemi. Tento film je mimo jiné i o velkém morálním dilematu, které válečný fotograf musí řešit. A je velká škoda, že snímek má několik hluchých míst, protože jinak by otázky okolo profese válečného reportéra zněly mnohem důrazněji. (01.01.2015)