Takí normálni zabijaci

Pravdou je, že tento film nieje poriadne svižná jazda od začiatku až do konca. Na druhú stranu sa tiež jedná dejovo o jednu veľkú zlátaninu, takže z filmu celkovo až tak veľmi nemám. Zároveň nie som veľkým milovníkom všelijakých psychadelických scén a vyhulených výjavov. Napriek zbesilému tempu, nekompromisne brutálnym scénam, je film obsahovo trochu prázdny. Tak neviem. Mne síce také násilie vo filmoch nevadí, ale toto mi prišlo už ako skôr pohŕdanie ľuďmi. To je jedna vec. Druhá je štýl natočenia. Vyložene mi vadili toľkokrát opakujúce sa čiernobiele zábery a smršť strihov. Tiež dejovo nič moc, začalo ma to baviť až od druhej polovice. Snáď jediné klady sú postavy. Inak sa vyložene jedná o jasne priemerný snímok, ktorý veľa neponúkne. (03.10.2019)

Je to prostě satira, krutá a brutální, znepokojující a pobuřující, exituje, je. Také chápu, že někteří méně chápaví jedinci se budou vyžívat jen v násilí, kterým film hýří stejně jako barevnými přechody a střihy. Stone vzal psychedelično z opusu Doors (taky jeden fetiš ve formě indiána), smíchal to s akcí z Čety, s fragmenty námětu Quentina Tarrantina (také zcela chápu, proč právě on prohlásil, že Stone mu to pěkně pohnojil), zamíchal do toho manipulativnost médií, zvrhlou konzumní kulturu, přisypal pseudodokument, sitcom a reality show (v té době u nás téměř neznámý element). Vzniklo z toho ojedinělé postmoderní dílo. Vemte si třeba Pulp Fiction, co má sdělovat? Přiznejte si, že se bavíte a příliš nepřemýšlíte nad sdělením či poselstvím. U TNZ je tomu jinak, usměv totiž mrzne na tváři a vy přemýšlíte proč ... jaký je smysl toho všeho řádění? Možná vám dojde, co tím chtěl tvůrce říct, možná také ne. Možná jen vidíte násilí a brutalitu, která natolik šokuje nebo přitahuje (to je zcela individuální). Ale potom by byla docela nutná diskuze o to, co víc škodí. Zda odlehčený násilný apolitický bijásek Pulp Fiction nebo politicky-satirický Stone! TOO MUCH TV! (04.03.2005)

Pre obyčajného diváka prakticky nestráviteľný experiment. Možno, že si daný námet vyžadoval zbesilejšiu formu ale to Stonea neospravedlňuje, pretože výsledok je mimoriadne chaotický a skôr ako proklamovanú satiru na násilie pripomína formálne dokonalý no prázdny klip. Ale ani tá forma ma až tak nepresvedčila, jedinou výnimkou bol pokus o sitcom a vzbura v priamom prenose, zvyšok je nepresvedčivý. Palec dole. (15.08.2007)

Další vrazi. Po formální stránce samozřejmě famózní, ale napsal bych: přesatirováno. Satira na "média"? Satira na násilí a držení zbraní? Satira na nás všechny? Satira na satiru? Té zmínce o tom, že se snímek bere příliš vážně a že se to Tarantinovi moc nelíbilo, bych věřil. Úvodní sitcom jsem si sice vychutnal, ale to ostatní je zmatené a nepřesvědčivé. Jedna hvězda navíc za Roberta Downeyho juniora. (18.06.2004)

Neuvěřitelný film. Jen pro zajímavost pár perliček: Otec Woodyho Harelsona byl nájemný vrah, odsouzen dvakrát na doživotí... Film se natáčel 56 dní. Poté se více jak rok stříhal.... Filmem se inspirovalo několik vrahů (mimo jiné i studenti z Columbine) .... Film obsahuje více jak 3000 střihů (normální filmy jich nemají ani 700) ... Scéna vězeňské vzpoury se natáčela ve skutečném vězení se skutečnými vězni ... Stone považuje tohle za natáčení za nejtěžší ve své kariéře... Mickyho v televizní rekonstrukci hraje Mark Harmon ... A vůbec bych se o tomhle mohl rozplývat do nekonečna. I když po hodině už se začínají některé nápady opakovat, stále mě překvapovalo s čím přijde Stone dál. Nádherné okamžiky jako ukázání domácího násilí jako tuctového sitcomu, zadní projekce, boží soundtrack (Patsy Cline, Leonard Cohen a králíčci v závěrečných titulcích, Nine Inch Nails nebo Bob Dylan) dělají Natural Born Killers nezapomenutelnými. A což teprve ty postavy - a jejich představitelé působící dojmem, že při tom skončilo v jejich nose hodně lajn. Robert Downey Jr. a jeho hyenistického reportéra a Tommyho Lee Jonese, jakožto ředitele věznice se zálibou kroutit nosy si člověk zamiluje jen je uvidí. Ta vzrůstající brutalita, hlavně při vězeňské vzpouře byla ohromující. Co všechno si nedovolili. Někdy se mi až stáhnul žaludek, jak mi ty masové připomněly Den kobylek. Nezapomenutelné dílo, které je pro hodně lidí nestravitelné... (12.07.2007)