Kairo

Delikatesní mix hororu, tajemna a apokalyptických vizí. Už dlouho jsem neviděl film, který by mě tak děsil bez potoků krve, levných lekaček či děsivých digitálních triků (mluvím spíš o kvalitě). Mrazivé vyznění a vůbec ne hloupá myšlenka filmu popostrkuje Kairo do síně nejlepších hororů co jsem měl zatím možnost vidět. (05.06.2009)

Duchařský horor postavený čistě jen na atmosféře postrádající jakékoli levné lekačky. O to důmyslněji je budována hrůza. Garantuji Vám, že při některých scénách, hlavně, jak už podotkl d.f.h, ve forbidden room, budete mít chuť se někam schovat a budete si přát, aby to napětí skončilo. Pro mě jasně no.1 mezi japonskými duchařinami (možná až uvidím Ju-on, změním názor). (22.01.2005)

Duchařské filmy mi vždy přijdou děsně pozitivní. Nejen, že dokazují, že existuje život po životě, ale zároveň, že člověk (později duch) si ho pořádně užije. Tady mi přijdou duchové takoví spíše smutní, což podtrhuje depresivitu prostředí. Všechny scény s duchama mi přišly výborné a občas jsem se i docela bál, ale bylo jich málo. Je sice hezké, že se snaží někdo dát hororu hlavu a patu, ale když do toho ještě začne cpát filosofické úvahy, tak už nemá horor tolik prostoru, kolik by měl mít. Navíc na horory se lidé dívají pozdě v noci a tou dobou není přemýšlení zrovna v kurzu. (02.04.2013)

Jsem rád, že patřím k těm, kteří dokážou vnímat atmosféru filmu a ne jen děj odehrávající se na plátně. Naštěstí neočekávám od hororu potoky krve ani souložící rozleskávačky ve výřivce. *** Pro všechny kteří vědí, že i když ji na světle nevidí, ta příšera pod jejich postelí ukrytá prostě je. A má VŽDYCKY hlad... (04.10.2006)

Mám rád horory stojící především na atmosféře a Kairo by mezi ně klidně mohlo spadat, kdyby nestálo JENOM na atmosféře. Nechápejte mě špatně, ta atmosféra je slušná, dokáže fungovat většinu času a celé to má originální námět, jen je škoda, že to nemá skoro žádný děj a za ty dvě hodiny se tam stane vlastně strašně málo, takže si to svoji stopáž nedokáže obhájit a výsledek to dost kazí, stejně jako mdlé herecké výkony. A nic nezachraňovalo ani to typicky japonské filozofování o smrti a sebevraždách, které stejně nikam nevygradovalo a spíš mě opět udivilo, proč jsou tím Japonci tak posedlí. Skončilo to pro mě tedy průměrně, ale stejně se mi to líbilo víc, než americký remake, byť ode mě získal stejné hodnocení. 3* (21.05.2023)