Kairo

Duchařský horor postavený čistě jen na atmosféře postrádající jakékoli levné lekačky. O to důmyslněji je budována hrůza. Garantuji Vám, že při některých scénách, hlavně, jak už podotkl d.f.h, ve forbidden room, budete mít chuť se někam schovat a budete si přát, aby to napětí skončilo. Pro mě jasně no.1 mezi japonskými duchařinami (možná až uvidím Ju-on, změním názor). (22.01.2005)

Kairo je v první řadě temná a skličujicí duchařina, mající opěrné body v silné atmosféře, děsivosti a v impozantním hudebním doprovodu, který velmi dodává na naléhavosti. Zaráží mě také to, že příběh má mít apokalyptický nádech spojený s tím, že "mrtví začínají pohlcovat náš svět". Vůbec to tak "globálně" ve výsledku na mě nepůsobilo. Kámen úrazu bych hlavně viděl v poněkud roztahaném tempu a v několika scénách působících krapet hluše, čemuž "napomáhají" nepřesvědčivé herecké výkony. Není to vyloženě nepovedený film, je na druhou stranu velmi osobitý. Jenže být to více prostříhané a mít to větší rozvrstvení příběhů postav s dotaženějšími dialogy, tak k dokonalosti chybí opravdu málo. Takhle jsem si z toho odnesl pouze zážitek z horové atmosféry, což je zoufale málo. (07.01.2014)

Mám rád horory stojící především na atmosféře a Kairo by mezi ně klidně mohlo spadat, kdyby nestálo JENOM na atmosféře. Nechápejte mě špatně, ta atmosféra je slušná, dokáže fungovat většinu času a celé to má originální námět, jen je škoda, že to nemá skoro žádný děj a za ty dvě hodiny se tam stane vlastně strašně málo, takže si to svoji stopáž nedokáže obhájit a výsledek to dost kazí, stejně jako mdlé herecké výkony. A nic nezachraňovalo ani to typicky japonské filozofování o smrti a sebevraždách, které stejně nikam nevygradovalo a spíš mě opět udivilo, proč jsou tím Japonci tak posedlí. Skončilo to pro mě tedy průměrně, ale stejně se mi to líbilo víc, než americký remake, byť ode mě získal stejné hodnocení. 3* (21.05.2023)

Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. (02.07.2014)

Jsem rád, že patřím k těm, kteří dokážou vnímat atmosféru filmu a ne jen děj odehrávající se na plátně. Naštěstí neočekávám od hororu potoky krve ani souložící rozleskávačky ve výřivce. *** Pro všechny kteří vědí, že i když ji na světle nevidí, ta příšera pod jejich postelí ukrytá prostě je. A má VŽDYCKY hlad... (04.10.2006)