C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
C'mon C'mon
Réžia:
Mike MillsScenár:
Mike MillsKamera:
Robbie RyanHrajú:
Joaquin Phoenix, Gaby Hoffmann, Woody Norman, Scoot McNairy, Jaboukie Young-White, Kenneth Kynt Bryan, Elaine Kagan, Mary Passeri, Brandon Rush (viac)Obsahy(1)
Rozhlasový reportér Johnny cestuje spolu s kolegami po Spojených štátoch. Navštevujú veľké mestá a pýtajú sa detí rôzneho veku, aký majú život a čo si myslia o budúcnosti. Z Detroitu zavolá svojej sestre Viv, s ktorou nehovoril posledný rok od smrti ich matky na demenciu. Viv sa opýta Johnnyho, či môže prísť do Los Angeles a postarať sa na pár dní o jej deväťročného syna Jesseho. Ona musí odcestovať do Oaklandu, aby sa postarala o svojho odcudzeného manžela Paula, ktorý zápasí s duševnou chorobou. Johnny súhlasí a keď musí Viv zostať v Oaklande dlhšie ako očakávala, s jej súhlasom zoberie Jesseho so sebou do New Yorku. Dvojica sa vydáva na cestu naprieč Spojenými štátmi. Medzi New Yorkom a New Orleans sa rodí nevšedné priateľstvo, ktoré oboch ovplyvní na celý život. (ASFK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (110)
Kdo měl někdy tu čest, musí uznat, jak tomu filmu se daří být stejně nesnesitelným jako libovolný "otec v domácnosti kolem čtyřicítky" (TM). Spoustu těch záběrů najdete na zdech reklamek, spoustu těch pronikavých one-linerů budou mít napsaných ve svých moleskinech lidi, co chodí do kina Přítomnost a na budoucnost se dívají optimisticky kvůli výsledkům studentských anket. Nesnesitelně gentrifikovaný film, terapeuticky pracující s ohranou premisou "řešení v jednoduchosti a bezprostřednosti dětské optiky". Inu jak to bývá, když děti píše dospělák. ()
Millsovi 20th Century Women mám velmi rád a považuji je za svůj oblíbený feministický film. Tušil jsem však, že C'mon C'mon mě zdaleka tolik bavit nebude. To se i vyplnilo. Technické zpracování nemá takový drive, takové množství stimulů, což ubírá na zábavnosti, kterou divák může pociťovat a obsahově to rozjímání nad vztahem strýce a malého synovce není natolik komplexní (úroveň Bergmanových Scenes from a Marriage), aby mi bylo umožněno se do (příběhu) vztahu postav a jejich podobností a trápení ponořit tak hluboko, že mi statičtější a klidnější režie nebude připadat nedostatečná. Myslím však, že spousta rodičů nebo holek bude tímto filmem uspokojena, protože je tam takové to navozování strastí a radostí života. Umíněné neklidné děcko se naštve a uteče z dohledu, ale to je v pořádku. Je v pořádku nebýt okay. Je v pořádku být naštvanej nebo smutnej. To všechno patří k životu a ten je třeba hlavně prožít se vším, co k němu patří. Často taková moudra čtu na storýčkách holek. Ke mně to nepromlouvá. Nerozporuji, že by zlost či smutek nepatřily k životu... Jen mi tyhle prohlášení přijdou kýčovitá a banální - nikterak mě intelektuálně nestimulují. Možná se s těmi postoji ani dost neztotožňuji. Každopádně jsem se docela nudil a během sledování toužil raději dělat něco jiného. ()
Když jsem začala koukat na tohle drama, vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. Asi i kvůli tomu mi chvíli trvalo, než jsem se naladila na tu správnou emoční strunu, abych si mohla vyprávěný příběh alespoň trochu užít. Sympaticky civilní herecký projev Joaquina Phoenixe jsem si však užívala od samého začátku. Často mívám pocit, že jeho herecký rejstřík je prostě nevyčerpatelný. Tady mu docela dobře a velice přirozeně sekunduje mladičký Woody Norman. Určitě to není film pro každého, nicméně šanci byste mu dát měli. Třeba právě pro ty nevšední rozhovory vedené introvertním rozhlasovým novinářem Johnnym, které lze považovat za takovou malou sondu do neutěšeného stavu mysli nastupující generace. Ty totiž poměrně jasně naznačují, kde děláme neodpustitelné chyby. (70%) ()
Neviem, či som už niekde videl tak civilného Joaquina Phoenixa, v tomto filme mám pocit, ako by tá postava bola jeho prirodzené "ja". Johny (Joaquin Phoenix) je tak trochu melancholickou osobou bez rodiny a bez detí. Keď mu jeho sestra "požičia" deväťročného Jesseho, obaja sa učia jeden z druhého a vzniká medzi nimi rodinné, či kamarátske puto. Režisér Mike Mills tento vznikajúci vzťah detailne popisuje. Vedľa tohto spoznávania vidíme správanie čistej, bujnej a ešte nie tak poškvrnenej detskej, prostorekej (a prostomysliacej) duše. Všetko veľmi prirodzené. Johny spoznáva a analyzuje, čo to vlastne dieťa je a čo všetko (aké strachy a aké túžby) sa v ňom skrýva. Dnes mi táto, tak trochu artová a filozofická sociálna dráma prišla celkom vhod. No keby to bolo včera (alebo trebárs zajtra), asi by to tak nebolo a musel by som sa prispôsobovať. No dnes sa mi to veľmi páčilo, veľa krát ma to rozosmialo, ale aj dojalo a dávam tomu čisté štyri. ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (2)
- Malý Woody Norman (Jesse) je v skutočnosti Brit. Americký prízvuk sa tak musel naučiť už v 11-tich rokoch. (Muel)
- Černobílý snímek se natáčel v Los Angeles, New Yorku, New Orleans a Detroitu. (SONY_)
Súvisiace novinky
Nejlepší letošní filmy podle Baracka Obamy
Jako každý rok, i letos si bývalý americký prezident a zároveň obří filmový fanoušek Barack Obama sedl, aby sestavil své oblíbené kulturní žebříčky. Vedle knížek tak došlo pochopitelně i na filmovou… (viac)
Kdyby se hlasovalo o herce, který si v Hollywoodu vybírá ty nejobtížnější role, jedním z favoritů by automaticky měl být Joaquin Phoenix. Bratr předčasně zesnulého Rivera Phoenixe a zastánce veganství v podstatě ve velkém střídá role psychopatů či sociopatů. Role v Mistrovi či Jokerovi ať jsou mu důkazem, ona ani ta role v legendárním Gladiátorovi nepatřila mezi ty nejlehčí. I proto je radost po delší době vidět Joaquina Phoenixe v normální roli. Tedy tak trochu. Novinka Mikea Millse by snadno mohla znít jako snadné lákadlo na nějaké ty ocenění. Vztah introvertního čtyřicátníka a jeho synovce je ovšem finále základem pro jednu z nejvíce sympatických charakterních studií za poslední dobu. Co se na první pohled může jevit jako neskutečná milá záležitost je ve finále jednou z emocionálně nejpůsobivějších filmových záležitostí za poslední dobu a Joaquina Phoenixe předvádí v takové formě, že by mu člověk po Jokerovi v jeho nejnovější roli opět přál zaslouženého Oscara. Phoenix tak nezklame a opět předvede, že jedním z nejlepších herců současnosti. Důležité je ovšem to, že i jeho herecký kolega malý Woody Norman předvádí silný herecký výkon a tohle stmelování dvou generačně odlišných a přesto tak trochu víceméně mentálně souznících osob tak skvěle funguje právě i díky Normanovi. Přirozeně působivý příběh toho v sobě obsahuje hodně. Pohled na to být dítětem v 21. století, smiřování se s obtížnou úlohou otcovské figury a vyrovnání se s chybami minulosti a snahy o jejich nápravu. I přes tyto silné myšlenky zůstává C´mon C´mon vlastně skutečně po celou dobu pozitivním filmem, které tyhle obtížná témata dokáže zpracovávat s nadhledem, při sledování je ovšem velmi snadné dojít k sentimentu a zamyšlení nad tím, jak silná témata dokáže Millsova novinka divákovi přednést a přitom zůstat pořád tak trochu nad věcí. Komorní drama sází na černobílý obraz a vizuální estetice kameramana Robbieho Ryana je velmi snadné pohlédnout. Mills točí v základu malý film, jeho estetické vcítění ovšem ve velkém dělá své. Joaquin Phoenix na první pohled v porovnání s Commodem, Freddie Quellem či Arthurem Fleckem hraje více obyčejnou roli, i v tomhle malém dramatu ovšem dokáže předvést další ze svých výrazných výkonů. Životem tak trochu traumatizovaný Johnny se skrze sbližování se svým synovcem a jeho dětským hledem na svět ohlídne za svou minulostí, začne v průběhu sbližování nahrávat rozhovory na téma pohledu dětské optiky na budoucnost a přitom všem najít i ideální svět pro svou budoucnost. Z malého dramatu se tak stává obsahově velký film, který sice nepřestane postrádat nadhled, přesto ovšem dokáže v divákovi rezonovat. A dodat neskutečně silný zážitek. Pocitově je C´mon C´mon jedním z nejsilnějších filmových zážitků roku. Neskutečně sympatický otevřená charakterní studie o muži, který skrze sbližování se s osobou vlastnící dětskou optiku dostane na svět zcela novou perspektivu. Mills dokázal natočit malý film, který ovšem obsahově patří dost možná mezi ty nejzásadnější roku...... () (menej) (viac)