Drahí súdruhovia!

Andrej Končalovskij má řemeslo v malíku, takže tenhle černobílý film s obrazem ve formátu 4:3 (a s výjimkou titulků bez hudby) vážně vypadá jako odněkud z trezoru vytažený film pro pamětníky. Iluze je dokonalá. Jenže tenhle příběh by tehdy nikdo natočit nemohl. Novočerkasský masakr je na první pohled jen další černou tečkou ze sovětské historie, ale tenhle film ukazuje společnost, která sice stávkuje proti Chruščovově vládě, ale ve skutečnosti si nepřeje nic jiného než návrat Stalina. Julija Vysockaja je v hlavní roli výborná – kovaná soudružka, u které jsem často přemýšlel, jestli je to vážně taková svině, nebo je tak naivní, je rozhodně netriviální průvodkyní událostmi. (12.10.2021)

Kdepak soudruzi z SSSR udělali chybu? Jestliže hledáte odpověď, artové drama 'Drazí soudruzi' pod režijní taktovkou Andreje Končalovskiho vám ji rád poskytne. Tahle autentická filmová rekonstrukce událostí po masakru v Novočerkassku je nejenom znepokojivou sondou do sovětského klimatu ranných let šedesátých - specificky do periody, kdy se bolševici a KGB doslova snaží zamést z povrchu zemského jakékoliv stopy po tomto incidentu - ale i jedním z mnoha exemplárních, nesmírně temných a zcela klíčových varovných odkazů totalitarismu. Černobílá estetika a noirové detektivní prvky navíc perfektně umocňují onu slovy nepopsatelnou atmosféru ideologického despotismu, ruského patosu, amorální tyranie a společenského marasmu, kdy samozvaná 'diktatura proletariátu' byla pouhou iluzí.... aneb v nevědomosti je síla. ⚒️ [#FILMOVKA2021🎬] (13.08.2021)

Drsné, syrové. Jestli si někdo myslel, že doba teroru skončila smrtí Stalina a odsouzením jeho kultu, velmi se mýlí. Dál mizeli lidé, dál se lhalo. Ne nadarmo vzniklo úsloví - lže se jak v Rusku. A v Rusku se lže již přes sto let. Několik generací Rusů je oblbováno, pravdu neznaje. A Rusů je zatraceně hodně, proto bychom se měli mít na pozoru. Rus nemusí být nutně zlý, ale hloupý a oblblý Rus vám klidně rozbije nos, když se mu budete pokoušet tvrdit, že Stalin byl masový vrah, větší než Hitler. Ano a to ještě i dneska. V tomto ohledu si film velmi odvážně našlápl do mezinárodních filmových festivalů, protože na Rusy asi bude působit značně sebemrskačsky. Jenže to je právě to, co Rusko sakra právě potřebuje! Sebereflexi. Pravdu, konečně nazývat děje, věci i lidi pravými jmény. Pak má možná bodrý ruský lid ještě naději. Mechanismus brutální všemocné totality tento film nastínil dokonale. Paradoxně tak bylo dopřáno vlastní medicíny stranické funkcionářce. Člověk až v hrůze sleduje, že ač zasažena strachem, ztrátou, stále uvažuje stranicky. Není to strana, kdo za to může. Není to komunismus. Vždyť v co jiného věřit? Kdyby tak žil Stalin, ten by to dal do pořádku. Bez něj se to nezvládne.... Na tomto bylo dokonale prezentováno odlidštění člověka, dokonale vygumovaného jedince přetvořeného propagandou v neuvažující kolečko mašinérie. Kamera nádherná, formát obrazu super, ruské reálie také. Nebarevnost snímku hodně prospěla. Herecké výkony skvělé. Tohle film za plnou palbu! Pane Končalovskij, tleskám! Nutno vidět! Dávám za 5  tvarohových tyčinek. * * * * * (29.12.2021)

S citlivostí a klidem Andrej Končalovskij rekonstruuje tragické selhání sovětského politbyra při potlačení demonstrace a následného masakru dělníků v jihoruském městě Novočerkassk. Hlavní linka příběhu nejprve navozuje pocit, že idealistka Lyudmila v sobě pomalu nachází vystřízlivění z propagandy vrcholného stalinismu, ale na diváka mnohem hlouběji zapůsobí její opětovné navázání vztahu s dcerou. Intimitu v rodině vykreslují minimalisticky nasnímané pohledy z bytu a postupné hroucení zoufalé matky donucené urážlivým způsobem hledat pohřešovanou dceru jen podtrhuje ohavnost systému. Prorůstající deziluze nakonec Lyudmilu utvrdí v tom, že láska k vlastní dceři je to nejcennější. Dorogije tovarišči není zcela bezchybná výpověď. Davové scény občas nepůsobí přirozeně nebo se jen můžeme dohadovat o tom, zda byli pánové od KGB až takto laskavé bytosti, ale na důležitosti Končalovskijho sdělení to nic nemění. (13.01.2023)

Strieľanie do demonštrácie v roku 1962 v ZSSR? Kto by sa čudoval, ani po 60 rokoch to tam nie je veľmi rozdielne a to Sojuz něrušimyj už dávno skončil. Film ponúka taký komornejší pohľad do tejto časti histórie, kedy ani po destalinizácii sa veľa nezmenilo. Možno v gulagoch bolo už menej ľudí, ale život stále pod kuratelou Veľkého brata. Filmu chýba silnejšie poukázanie na strašidelnosť režimu. Robí to len na základe jedného príbehu, ale čakal by som aj vizuálnu vzorku: autentickejšie zábery streľby, zabíjania, totality. Zároveň ponúka len otvorený záver. Človek môže len hádať, ako to šlo ďalej. (01.06.2022)