Drahí súdruhovia!

Az dokumentarne ladene drama, ktere ukazuje "Novocerkassky masakr" ocima jedne oddane soudruzky, ale predevsim matky. Vyborne dialogy, bavilo me to od zacatku do konce. Mozna to postradalo lepsi vypravu a zpracovani stavky samotne..., ale chtel bych po osmdesatce tocit takove filmy. Velmi dobre drama. (13.10.2021)

Drsné, syrové. Jestli si někdo myslel, že doba teroru skončila smrtí Stalina a odsouzením jeho kultu, velmi se mýlí. Dál mizeli lidé, dál se lhalo. Ne nadarmo vzniklo úsloví - lže se jak v Rusku. A v Rusku se lže již přes sto let. Několik generací Rusů je oblbováno, pravdu neznaje. A Rusů je zatraceně hodně, proto bychom se měli mít na pozoru. Rus nemusí být nutně zlý, ale hloupý a oblblý Rus vám klidně rozbije nos, když se mu budete pokoušet tvrdit, že Stalin byl masový vrah, větší než Hitler. Ano a to ještě i dneska. V tomto ohledu si film velmi odvážně našlápl do mezinárodních filmových festivalů, protože na Rusy asi bude působit značně sebemrskačsky. Jenže to je právě to, co Rusko sakra právě potřebuje! Sebereflexi. Pravdu, konečně nazývat děje, věci i lidi pravými jmény. Pak má možná bodrý ruský lid ještě naději. Mechanismus brutální všemocné totality tento film nastínil dokonale. Paradoxně tak bylo dopřáno vlastní medicíny stranické funkcionářce. Člověk až v hrůze sleduje, že ač zasažena strachem, ztrátou, stále uvažuje stranicky. Není to strana, kdo za to může. Není to komunismus. Vždyť v co jiného věřit? Kdyby tak žil Stalin, ten by to dal do pořádku. Bez něj se to nezvládne.... Na tomto bylo dokonale prezentováno odlidštění člověka, dokonale vygumovaného jedince přetvořeného propagandou v neuvažující kolečko mašinérie. Kamera nádherná, formát obrazu super, ruské reálie také. Nebarevnost snímku hodně prospěla. Herecké výkony skvělé. Tohle film za plnou palbu! Pane Končalovskij, tleskám! Nutno vidět! Dávám za 5  tvarohových tyčinek. * * * * * (29.12.2021)

Tak toto je ruská šupa! Dokonale prepracovaný snímok o štrajku pracovníkov závodu v socialistickom Sovietskom zväze. Čiernobiely formát znásobuje vtedajšiu dobu, príbeh má veľké tempo a dokonca sa dokáže vyhnúť klasickým ruským filmovým chybám ako je prehnaný pátos. Príbeh oddanej komunistky na pozadí nepokojov je ukážkou skvelej filmárčiny. (08.08.2021)

Náramně poučný film, obzvlášť v časech, kdy dicktaturu proletariátu nahradila dicktatura korporátů a jejich cvičených mindráků z neziskovek, kteří za pomocí patřičně cenzurovaných a historii i realitu překrucujících kokotporáty ovládnutých masmédií a asociálních sítí opět usilují o zformování většiny, a to zase i na základě pseudopodpory pseudoutiskovaných menšin, do ustrašeného, sterilního a unisono bučícího multikulti stáda s centrálně dicktovaným kolektivním vědomím a pseudomorálkou. Zatím je to „pouze“ o ostrakizaci, ekonomické a sociální likvidaci a s plnou hubou demokracie o potlačování svobody slova a kritického myšlení, ovšem jak se lze z historie jednoduše poučit, jak zleva, tak zprava, násilí a fyzické perzekuce jsou jen otázkou času, pečlivé davové manipulace debilů a upevnění pozic. Tady lze krásně vidět, že když se zlo zakoření, je to v piči, tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „stane se rezistentním“, stádo si po nějakých ani ne dvaceti letech přestane vidět na špičku čuráka, zase ups – „nosu“, lži se stanou pravdami, a než se naše děti nadějí, máme tu Severní Koreu s volným trhem s minimálními výrobními náklady a uniformní šedou masou tolik spokojeně se pasoucích a mlaskavě přežvykujících spotřebitelů, ochotných blahoslaveně bránit pastviny až za hrob. A těch pár fuj fuj černých ovcí bude snadno kontumováno státní a občanskou spravedlností. Končalovskij je bezesporu největší žijící klasik ruského filmu, který zaplaťsatan nepodlehl Tarkovského nekonečným pseudofilosofickým smaženicím, zůstal plnotučně zábavným realistou, a i ve dvaaosmdesáti umí zmáknout mrazivě sugestivní a nehemeroidotvorný obraz beznadějné minulosti (a také beznadějné budoucnosti), do nějž neváhá opět protekčně procpat svou o sto let mladší gerontofilní nabíječku. Ovšem na škodu to rozhodně nebylo, Julča vystřihla tu rozporuplnou soudružku parádně. Každopádně teď nevím, jestli náhodou nebylo ilegální se na to dívat. Jde přeci o ruský film!!! Čímž jsem podle stávající protiprávní úpravy dost možná popřel holou kost, spustil homoseksuální genocidu, pošlapal práva mužen na přišití kloaky, pouhým pohledem brutálně znásilnil kohortu zoufale nemrdaných labilních samic, hodil do Afriky banán, vypustil partičce invalidů ventilky na kriplkárách, vyhladil Ukrajinu a Áda je asi můj kámoš. Cempere čichej, mohl by to být kulantní trestňáček! Pozn. Homixoví funoušci nechť se tomu raději vyhýbají víc než Supergej kryplonitu! Vy už jste stejně v prdeli, tudíž je to „přyblblá černobýlá núúúúda“, kde vůbec nikdo nevžumuje v zařezaných pastelových pitkáčích a s homopelerinkou a kde navíc nehraje jediný negr, ač bylo Netflusem a jinými neomarxistickými žumpami nade vši pochybnost prokázáno, že pro ně nebylo v Sovětském svazu šedesátých let kam plivnout! (08.05.2022)

S citlivostí a klidem Andrej Končalovskij rekonstruuje tragické selhání sovětského politbyra při potlačení demonstrace a následného masakru dělníků v jihoruském městě Novočerkassk. Hlavní linka příběhu nejprve navozuje pocit, že idealistka Lyudmila v sobě pomalu nachází vystřízlivění z propagandy vrcholného stalinismu, ale na diváka mnohem hlouběji zapůsobí její opětovné navázání vztahu s dcerou. Intimitu v rodině vykreslují minimalisticky nasnímané pohledy z bytu a postupné hroucení zoufalé matky donucené urážlivým způsobem hledat pohřešovanou dceru jen podtrhuje ohavnost systému. Prorůstající deziluze nakonec Lyudmilu utvrdí v tom, že láska k vlastní dceři je to nejcennější. Dorogije tovarišči není zcela bezchybná výpověď. Davové scény občas nepůsobí přirozeně nebo se jen můžeme dohadovat o tom, zda byli pánové od KGB až takto laskavé bytosti, ale na důležitosti Končalovskijho sdělení to nic nemění. (13.01.2023)