Drahí súdruhovia!

"Je horko soudruhu. Krev se připekla. Nejde to smýt. "Tak to vyasfaltujte! Celý náměstí!" Ale nenechte se zmást. Tohle není primárně o brutalitě sovětského režimu. Je to přesně jak píše Rockerman. Hlavní roli tu hraje obraz oddané stranické funkcionářky, která ani tváří v tvář osobní tragédii ani na chvilku nezapochybuje o správnosti ideologie. Tandem Končalovskij-Vysockaja mě opět naplnil nadšením a v tomto případě i zděšením. 100% (25.03.2021)

Vážení súdruhovia !, naša stranícka organizácia v snahe podporiť opatrenia proti chuligánom a podobným elementom... Vyjadrujem obecné očakávanie, že prísne opatrenia voči provokatérom, o ktorých vo svojom vystúpení hovoril Frol Romanyč Kozlov, budú realizované čo najskôr. Žiadne zmilovanie s tými, ktorí porušujú zákony socialistické, tak zrovna tieto predchádzajúce slová a vety, mala pred komisiou pôvodne predniesť → Ľudmila Danilovna Sjominová, ináč oddaná fanúšička niekdajšieho diktátora → Josifa Vissarionoviča Stalina, teraz naprosto zapálená a hrdá KOMUNISTKA, momentálne pracujúca v novočerkasskom mestskom výbore na oddelení priemyslu, pritom práve neďaleko od nich → došlo dňa 1. júna 1962 v závode na výrobu elektrických lokomotív ku stávke robotníkov, ktorí zastavili dennú výrobu, aby sa k nim postupne pridávali i mnohí ďalší, nahnevaní ľudia, všetci potom smerujúci k pracovisku protagonistky, kde dôjde ku konfrontácii s armádou, či ešte lepšie povedané → s inou, bezpečnostnou zložkou, ktorej sa táto vypätá situácia, akosi príliš extrémne vymkla spod kontroly, a aby toho nebolo ešte málo, medzi pohrešovanými osobami, sa totižto nachádza i jej dcéra → 18-ročná "rebelka" Svetlana Vasiljevna Sjominová, ináč celkom pekná baba, aspoň si myslím, že určite áno ! Počas (na)ozaj málo dní, nebude núdza o napätie, ako sa veci nakoniec vykryštalizujú, a to ani nehovoriac o tom, že vskutku na tomto mieste tiež došlo aj k nepríjemnej "blokáde" , a tak sem nikto nemôže odísť, ba ani vstúpiť, ale čo v takom prípade, ak hocikto potrebuje čokoľvek vyriešiť ? / Je to pomerne dosť zvláštne, ale od renomovaného, ruského režiséra → Andreja Sergejeviča Michalkova-Končalovskijho, skrátene Andreja Končalovskijho, ak vám náhodou vŕta hlavou ten "Michalkov" v jeho dlhom mene , tak áno, máte predsa pravdu, jedná sa o staršieho brata významného Nikitu Michalkova, tvorcu oscarového filmu Unavení slnkom, som doposiaľ od neho nič nevidel, až dnes som sa to snažil konečne napraviť, a hneď som si zvolil takýto kinematografický, čiernobiely zárez so strhujúcou atmosférou, ako by ste boli priamo v »bode epicentra«, a to je pritom skoro najnovšieho dáta ! A hlavná postava (Julija Vysockaja),  je mimochodom opäť manželkou autora konkrétne tohto snímku, a tak sa tradícia znovu opakuje, keď zároveň podotýkam, že tentokrát je to viac(ej) k úžitku, ako ku škode, čo sa zase tak často nestáva ! Pozoruhodný, dvojhodinový, dobový a ("celkom") mimoriadny snímok, na aký len tak rýchlo nezabudnem ! (10.10.2021)

Dorogie tovarišči, co si dáte, boršč nebo šči? Andrej Končalovskij hlédá témata pro své nové filmy a ví, že Chruščovova éra mu jich nabídne bezpočet. Opouští lyriku svých bývalých projektů a jde tvrdě na věc. Prohlásit, že zdražení potravin vyvolalo stávku, je příliš prosté a zavádějící. Víme to ze situace tady a teď, kdo bych chtěl dneska u nás stávkovat. Přesto to jsou první příznaky rozpadu impéria (jako u nás). Na pozadí (či popředí) událostí v Novočerkassku (kousek od Rostova na Donu) provádí skalní komunistka Ludmila svoji denní rutinu (milenec, nákup potravin mimo prodejnu, stranická schůze atd.) a dělala by to věčně, kdyby nedošlo k události, která "změnila svět" (rodinu v českém i ruském smyslu slova).... Kdyby se mě někdo zeptal (třeba Končalovskij), co si o tom myslím. Asi bych řekl, že tenhle film mohl natočit nějaký béčkový režisér (jak se to obvykle dělá) a jemu, aby se raději věnoval ruské klasice (Turgeněvovo Šlechtické sídlo je přece úžasné), ve které je mistrem. A pokud chce zobrazovat sovětskou éru, může začít třeba Isaakem Babelem - už tam je co dohánět. Ještě osobní reflexe z konce osmdesátých let: Z Moskvy jsem přiletěl do Rostova a ubytoval se v hotelu. Ani jsem si nevybalil a přišel za mnou člověk, který mi dal radu, abych raději z hotelu nevycházel. Samozřejmě jsem vyšel, ale když jsem hned u sousedního domu viděl dva lidi, jak mlátí do někoho třetího, zjistil jsem, že couvám. A tak jsem se raději vrátil. Druhý den přijel taxík, solidní terénní vozidlo, a jeli jsme do Jejska u Azovského moře (pracovní záležitost, tiskové stroje). Zpočátku jsme jeli kolem Donu, kolem památníku 1. Konnoj armii (Rudá jízda, snad ještě stojí, nemohu ho najít na Googlu ani v Mapách). Často jsem si nechal zastavovat a obhlížel řeku. Žádnou řekou (snad kromě Sázavy) jsem nebyl tak bezděčně okouzlen. Nedivmě se proto Babelovi, Šolochovovi ani Končalovskému. (17.09.2023)

Černobílá a drsná výpověď o ruské povaze, duši a zejména schopnosti nést břemeno své existence, jakou si tady u nás neumíme ani představit.  Realita chruščovovského Sovětského svazu, kdy se boural Stalinův kult a stavěly vzdušné zámky zářné budoucnosti, přitom se hroutila ekonomika, Stalin měl u svého lidu sympatizanty a aparáty moci se samozřejmě nijak nezměnily.  Stávka byla v socialistickém zřízení sprosté slovo a v Sovětském svazu pak zcela nemyslitelná. Přesto v roce 1962 došlo v jednom provinčním městě ke vzpouře místních dělníků... To co následovalo, tomu se dá jen stěží uvěřit, ale Končalovskij nic nezastírá a na pozadí příběhu funkcionářky místního zastupitelstva, mimochodem přesvědčené komunistky a stalinistky, de facto  jen monitoruje nemilosrdný sled událostí vedoucích k masakru, který však rozhodně není tím nejhorším, čeho je sovětský režim schopen.  Moc nemá žádné hranice.. (05.02.2024)

Drsné, syrové. Jestli si někdo myslel, že doba teroru skončila smrtí Stalina a odsouzením jeho kultu, velmi se mýlí. Dál mizeli lidé, dál se lhalo. Ne nadarmo vzniklo úsloví - lže se jak v Rusku. A v Rusku se lže již přes sto let. Několik generací Rusů je oblbováno, pravdu neznaje. A Rusů je zatraceně hodně, proto bychom se měli mít na pozoru. Rus nemusí být nutně zlý, ale hloupý a oblblý Rus vám klidně rozbije nos, když se mu budete pokoušet tvrdit, že Stalin byl masový vrah, větší než Hitler. Ano a to ještě i dneska. V tomto ohledu si film velmi odvážně našlápl do mezinárodních filmových festivalů, protože na Rusy asi bude působit značně sebemrskačsky. Jenže to je právě to, co Rusko sakra právě potřebuje! Sebereflexi. Pravdu, konečně nazývat děje, věci i lidi pravými jmény. Pak má možná bodrý ruský lid ještě naději. Mechanismus brutální všemocné totality tento film nastínil dokonale. Paradoxně tak bylo dopřáno vlastní medicíny stranické funkcionářce. Člověk až v hrůze sleduje, že ač zasažena strachem, ztrátou, stále uvažuje stranicky. Není to strana, kdo za to může. Není to komunismus. Vždyť v co jiného věřit? Kdyby tak žil Stalin, ten by to dal do pořádku. Bez něj se to nezvládne.... Na tomto bylo dokonale prezentováno odlidštění člověka, dokonale vygumovaného jedince přetvořeného propagandou v neuvažující kolečko mašinérie. Kamera nádherná, formát obrazu super, ruské reálie také. Nebarevnost snímku hodně prospěla. Herecké výkony skvělé. Tohle film za plnou palbu! Pane Končalovskij, tleskám! Nutno vidět! Dávám za 5  tvarohových tyčinek. * * * * * (29.12.2021)