Zachráňte vojaka Ryana

Nie som veľmi zaťažená na filmy, v ktorých sa trhajú končatiny, ale Spielberg je jednoducho Spielberg. Vo vojne plnej neliečiteľného šialenstva dokázal nechať vyniknúť jednu obyčajnú humanistickú myšlienku, dodávajúcu neľútostnému filmu aspoň náznak ľudskosti. Spielberg je majster rozprávania príbehov, no táto snímka je autentickou a nič neprikrášľujúcou výpoveďou o vojnovej mašinérii, zanechávajúcej spúšť v ľudských dušiach.... a nielen tam. Úvodná sekvencia vylodenia ma zmrazila svojou autenticitou a celkovo ide o výpravne dokonalý a šialene brutálny film, ktorý, ako píše Lima, je bezprostredne stvorený pre veľké plátno a kvalitný zvuk, pretože divák nie je len bezbranný pozorovateľ, ale účastník deja. Zážitok je silný a piatu hviezdičku si schovávam do budúcnosti, keď budem schopná oceniť aj tie mega krvavé a realistické scény. (29.06.2011)

Počáteční bitva na pláži v Normandii je sice úchvatná, ale zbytek filmu je tak nechutnej sentimentální blábol, že ani nevím, co si myslet. Proč neumí Spielberg natočit něco, kde by nás nakonec nenutil ronit litry slz? Protože o špatné závěry lidé nestojí, těch mají dost v životě. Jenže happyendy musí být dobře zakomponované do děje, nesmí tam být na sílu, protože divák to pozná. Tady je sice ukázaný, že lidé ve válce opravdu umírají, jenže všichni ti dobří (Amíci) umírají jako hrdinové a všichni ostatní jejich nepřátelé jako pytle sraček. Jako obvykle je to kvalitně odvedený a taky kvalitně zaplacený řemeslo, ale je tam na mě až moc patetismu, až moc vlastenectví, příliš mnoho emotivně cucajících scén. Na jedné straně je tu hyperrealita bojových a válečných scén, na straně druhé nerealita lidí. Spielberg je kvalitní řemeslník a tak jsou jeho filmy po této stránce obvykle výtečné. Po té další, nadrozměrně scénáristické, už však dost kulhají. Není to příběh obyčejných lidí, není to příběh vojáků, není to příběh války. Je to příběh několika smyšlených umělých postav. A všichni vojcli US Army jsou kamarádi na život a na smrt. (31.01.2006)

Ano, je to americky patetické až na půdu, ale je to zatraceně dobré. Málokdy se po filmu člověk sám sebe tak naléhavě ptá: "Zasloužím já si takový život, který mám? Zasloužím já si život vůbec?" Promiňte, všudypřítomný patos dostal i cynickou Faidru, hned to přejde... Tak, už je to. Ale jedno platí - ať už si člověk libuje ve válečné vřavě (na scénu vylodění nezapomene do nejdelší smrti nikdo, kdo ji viděl) nebo v nenápadných scénách, které křičí mnohem hlasitěji (scéna s písní Edith Piaf ve zničeném městě nebo vyznání kapitána Millera), najde si tady to své. (22.06.2007)

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)

Stevene, Stevne, mám s Tebou stále tentýž problém. Ač jsou Tvé filmy krásné na pohled, nedokážou nijak vntiřně zapůsobit. Sledování nádherných obrazů je vším co nám dokážeš poskytnout. Tvé filmy jsou emočně prázdné a zajímavé osudy Tvých sympatických postav nevyznívají tak jak by měly... Tentokrát to ovšem není tak nudné jak jsem čekali za vož ovšem nemůže nikdo jiný než páni architekti, kteří odvedli vskutku excelentní práci... Nejsilnější stránkou filmu jsou bez pochyby válečné sekvence, ať je to úchavné vylodění v Normandii nebo ještě lepší závěrečné obhajování strategicky výhodného místa... Přestože Spielberg opět natočil emočně vyprahlý snímek, bylo se tentokrát stále na co dívat. Saving Private Ryan má k dokonalosti velmi daleko, ale za příjemně strávený večer si ten nadprůměr zasluhuje. (18.06.2008)