Bitka o Sevastopoľ

Ťažko sa mi vyjadruje keď k tomuto filmu čítam hodnotenie „odpad“. Film je historický takmer presný. Žánrovo je síce vojnový, ale to neznamená, že prioritou by museli byť boje o Sevastopol. Prioritou sú boje za Sevastopol a to je rozdiel. V roku 2013 začali Rusi a Ukrajina natáčať film o Sevastopolu a o niekoľko týždňov bol Sevastopol znova obsadený, tentokrát Rusmi. Film je životopisným filmom najlepšej Sovietskej ostreľovačky Ľudmily Pavličenkovej (1916 – 1974). Pri obranných bojoch utrpela zranenie, ale evakuovana z pevnosti bola až na jednej z posledných lodí. Na pažbe mala 309 zárezov. Potom ju pozvali do hlavného stanu. Jej hodnota bola veľmi cenná na propagandu. Bola vybraná ako členka delegácie do Veľkej Británie, Kanady a USA. Vo Washingtone ju prijal sám prezident USA F. D. Roosevelt s Eleonor Rooseveltovou. Bola prvým občanom ZSSR , ktorý vstúpil do Bieleho domu. Po návrate pracovala až do konca vojny v škole pre sniperov. A teraz trochu pravdy o živote. Ako 15 ročná otehotnela, v roku 1932 sa vydala za Pavličenka, syn sa narodil v júni 1932. V roku 1938 sa stala členkou streleckého krúžku. S manželom sa rozviedla ešte pred vojnou. (31.05.2015)

Film byl natočený v době, kdy spolu Rusko a Ukrajina ještě normálně mluvily a vzpomínaly na společnou minulost. Ljudmila se postupně stane chladnokrevným zabijákem, který i lásku řeší poněkud chladnokrevně, milý zemřel, najdeme si rychle náhradu. Bojové scény jsou zobrazeny přesně dle současných moderních trendů, žádné uvěřitelné a finančně nákladné masové aktivity komparsu před kamerou, ale počítačem vyrobené postavičky bojují po boku simulované vojenské techniky. (04.06.2022)

║Rozpočet $5miliónov║Tržby Celosvetovo $9,006,000▐ ženská konkurencia pre Zajceva, z Ruskej strany opäť veľmi dobrá práca, poctivý vojnový film, ktorý má svoj prepracovaný dej, ide v dvoch rovinách, v tej hlavnej kde je lobovanie v amerike za otvorenie druhého frontu a následné dejové spomienkové návraty hlavnej protagonistky na bojové polia sú zasadené tak aby nič nekazili ale umocnili dejovú zložku, hmatateľná chladnosť snímky a hlavnej aktérky tu sadne, k tomu tu máme dobrú kameru, nechýba v skratke výcvik ostreľovačov a misie z bojového poľa z likvidáciou nepriateľa tu majú svoje pevné miesto, pre mňa po výbornom americkom tankovom Železnom srdci tu máme výbornú konkurenciu aj z Ruského frontu /90%/ (06.06.2015)

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Battle for Sevastopol? Skôr Romance for Sevastopol. Biografický film o ruskej ostreľovačke – Pavličenková (priznám sa, že som o nej počul prvý krát) natočený s takou dávkou pátosu a hlavne patriotizmu, že aj Americký Sniper by sa hanbil. To čo je americkým filmom vytýkané je v tomto ruskom asi desaťnásobné. Nadmieru predramatizovaná biografia so zbytočnou romantickou líniou, ale hlavne s apelom na národnú hrdosť, no zároveň rovnako chladná ako hlavná postava, s ktorou sa nie je možné stotožniť, pretože ako divákovi nie je umožnené jej nazrieť pod kožu. A aj toho Sevastopoľu tu je úplne minimum, bojových scén tobôž (keby ich niekto podľa názvu očakával). Jediné čo stojí za pochvalu je výborne zvládnutý vizuál, ale čo z toho keď samotnej vojne, resp. bitke o Sevastopol sa film venuje pár minút. Výsledkom je tak iba otravná patriotická dráma, ktorý ani na chvíľu nestrhne, hlavná postava je vám ukradnutá a od polovice už iba neskutočne nudí, pretože je neúmerne naťahovaná na zbytočnú 110 minútovú stopáž. CELKOVO: 2* (4/10) (05.06.2015)