Bitka o Sevastopoľ

Battle for Sevastopol? Skôr Romance for Sevastopol. Biografický film o ruskej ostreľovačke – Pavličenková (priznám sa, že som o nej počul prvý krát) natočený s takou dávkou pátosu a hlavne patriotizmu, že aj Americký Sniper by sa hanbil. To čo je americkým filmom vytýkané je v tomto ruskom asi desaťnásobné. Nadmieru predramatizovaná biografia so zbytočnou romantickou líniou, ale hlavne s apelom na národnú hrdosť, no zároveň rovnako chladná ako hlavná postava, s ktorou sa nie je možné stotožniť, pretože ako divákovi nie je umožnené jej nazrieť pod kožu. A aj toho Sevastopoľu tu je úplne minimum, bojových scén tobôž (keby ich niekto podľa názvu očakával). Jediné čo stojí za pochvalu je výborne zvládnutý vizuál, ale čo z toho keď samotnej vojne, resp. bitke o Sevastopol sa film venuje pár minút. Výsledkom je tak iba otravná patriotická dráma, ktorý ani na chvíľu nestrhne, hlavná postava je vám ukradnutá a od polovice už iba neskutočne nudí, pretože je neúmerne naťahovaná na zbytočnú 110 minútovú stopáž. CELKOVO: 2* (4/10) (05.06.2015)

Jak říkáme my, co umíme skvěle kmitat jazykem na všechny světové strany: „Bitva o Sevastopol máj ás“. Sevastopol to pomalu nevidělo ani na mapě, bitvy jak z reklamy na Lego a to vše na opruzeném pozadí další zkurvené telenovely o autisticko - frigidní ruské pušce, která vyměnila sporák za buzerák, co sáhne na kulky bez odporu jen před vložením do zásobníku, vzrušuje ji výhradně leštění hlavní a honí zásadně jenom fašisty. Hledáčkem teleskopu. A když už naše hrdinka Sovětského svazu opravdu potřebuje vypustit páru, našroubuje si tam v bahně zákopu pouze kapitána Leonida Pyjusoviče Ocasina. Snad proto, že má na kládě vytetováno „olja“. Nemylte se však, nejde o nějakého podmíráka, kterému se tam tak tak vešlo jméno jeho oblíbené pichny. Je to specnas drsoň, a když jej vzruší výbuchy granátů a bitevní vřava, přečtete si, že jde o uznalé poděkování strany a vlády v kompletním znění: „Zdrávstvujtě i spasíba, balšíje zášitniky Sevastopolja!“ A tak si ten vypečený páreček střihne pár dávivých MTV videoklipů za doprovodu jakési zasloužilé kremelské homoskupiny, prokládaných emancipačními dialogy naší chladné soudružky s odpudivou norou Eleanorou, a když se konečně doplazí na posledních deset minut do toho Sevastopolu, sypnou jim tam trochu digitálního bordelu, Ljudmilu kýčovitě evakuují a igra čérez. K dokonalému vstřebání tohoto veledíla a pozvracení se bohatě postačí vidět tento dvouminutový rešeržerský řez a určitě strávíte svůj čas smysluplněji, pokud dalších sto osm minut lepkavých mexicko-venezuelských telezážitků raději vyměníte třeba za vodku. (26.05.2015)

Rusi dosť dobre točia vojenské filmy. Jediná chybička krásy je skákanie deja, viac by som natočil pobyt Lyudmyli na vojenskom fronte. Husia koža mi naskakala pri scéne ,keď Lyudmyla uteká pri mínometnej paľbe a parťák jej zachráni život zaľahnúťim na ňu a potom ona s posledných síl vlečie jeho mŕtve telo. 7/10 (05.08.2018)

Podobně jako Vašek Zajíc, tak i Ljudmilka je přirozený talent a z německých snajprů si ráda dělá cedník, načež ještě radši sbírá jejich odznáčky a snaží se každý den zlepšit svůj hajskór. Film sleduje 2 dějové linky, a to je dle mého škoda. Né že by zámořská mise nebyla s Eleanorou nebyla zajímavá - ba naopak, ukazuje tu nejženštější a nejněžnější stránku hlavní hrdinky, jenže s každou minutou strávenou v JŮESEJ přicházíme o minutu v hrdém a hlavně hrdém eSeSeSeR. Slečna stihne během likvidací fašounů za lahodných zvuků Tiché noci vystřídat hned několik nápadníků (přiznám se, že jsem to nedokázal spočítat) a to mě také úplně nepotěšilo. Samotný název je dost zavádějící, protože byť se část filmu točila kolem malebného krymského městečka, byl to primárně film o již zmíněné ženštině. Každopádně chápu, že se Bitva o Sevastopol z marketingového hlediska udá lépe než takový Tampón mezi náboji - teď když jsem to napsal a uvědomil si, v jak feminismem afektované době žijeme, možná by to spousta nezávislých žen uvítala, hrdinku dávající co proto mužům. Každopádně z Ruska (nebo alespoň východu) jsem za poslední dobu viděl pár filmů odehrávajících se v době druhé světové války a i když Sevastopol nebyl nejhorší, za těmi lepšími zaostává celkem o dost, také 110 minut je asi únosné maximum, než se člověk začne nudit. I přes fakt, že filmy podle skutečnosti (byť je tu zachyceno méně než bych si přál na úkor lavstory) a s odstřelovačskou tématikou mám moc rád, se spíš než k slabším 4 uchýlím k silnějším 3. Nebylo to špatné, ale věřím, že to mohlo být mnohem lepší. (24.11.2019)

Bitva o Sevastopol, rusko - ukrajinská koprodukce, rok 2015. To jsou mi věci. Ruská kinematografie jde po letech útlumu konečně znovu nahoru. Po velice slušné Bretské pevnosti z roku 2010 jde o další precizně zahraný a poctivě odžitý válečný film. Občas je na něm znát nižší rozpočet, jak v podobě neumělého CGI, tak v horší kameře. Bohužel mi alespoň zpočátku přišlo, že hlavní hrdinka je vykreslená až příliš jako živoucí legenda a ne jako osoba hozená do noční můry. Možná to byl záměr, protože když v závěrečné třetině filmu konečně projeví emoce, dojem je o to drtivější. Kupodivu mi do děje pasovala i moderní hudba a jí podbarvené, lehce patetické scény. A ano, výcvik ve sniperské škole mi taky připomněl úžasný montypythonovský skeč How Not To Be Seen. (04.11.2016)