Stalingrad

I rozhodl se Báťuška Putin, že si nechá natočit film o bandě sovětských gerojů a nikoli o tom, kterak sám bojuje proti zlým teroristům, nalézá převzácné amfory a zachraňuje divou zvěř. Gerojové jsou chlapíci celkem zábavní, dokonce ani jejich platonická (za celou dobu jsem nepřišel na to, jestli pro některého z nich nebude jen platonickou) láska není moc otravnou postavou, zato rádobyrozpolcený německý důstojník je postava, kterou jsem chtěl vidět zemřít dekapitací pomocí armádní lopatky v první minutě, kdy se objevil. Vlastně by to byl slušný film, nebýt naprosto zbytečného rámce z doby moderní a nehorázně debilních propagandistických keců, ale co jiného čekat, když si filmování poručil sám Putin. (01.01.2014)

Stalingrad po dvacáté osmé. Tentokrát s nabušeným vizuálem, ale naprosto prázdný a vlastně strašně hloupý. Je sice jasné, že cílem je ukázat jak jsou Rusové tough a tak vůbec, ale no taaak. Trocha sebekritiky a logiky by soudruhům neuškodila. Všechny postavy až na operetního zpěváka / assassína, mi přímo lezli krkem. A tak mi z toho akorát zbude vzpomínka na skvělý trailer. Nic víc. (23.02.2014)

Snaží sa to vyzerať epicky, ale celé sa to vlastne odohráva v dvoch barákoch na jednom námestí. Chce to byť moderné, ale je to typicky putinovská post-socialistická propagandistická sračka. Chce to byť scenáristicky prepracované, ale je to vo vykreslení postáv, vzťahov a emócií dokonale nefunkčné. Gýč, pátos a nemotorné napodobňovanie amerických vzorov - typická vzorka súčasnej ruskej kinematografie. (10.07.2017)

Filmů založených na silném ruském patosu už jsem pár viděl a mám je docela rád. Minimálně se u nich pobavíte. Tenhle má však něco, co ostatním zcela chybělo - naprosto šílené digitální zpracování. Dost dlouho mi trvalo si na to zvyknout, protože jsem podobných filmů až tolik neviděl. Když se mi zvyknout podařilo, tak do hry vstoupila žena a z válečného filmu se stala jakási podivná telenovela. Podobná láska, až postel zapraskala se zrodila i na druhé straně, když se německý kapitán zamiloval do neuvěřitelně odporné Rusky, či co to bylo za potvoru. Následuje dvouhodinové obléhání domu, který obývá pět lidí. Dále mi ve snímku dost vadilo, že německy mluvící lidé byli v reálném čase překládány do ruštiny absolutně monotónním hlasem vypravěče. Naopak mě potěšilo vystřelení tříštivé střely o tank za roh. Ruští hrdinové byli sympaťáci, takže můj celkový dojem z filmu dost pozvedli. Celkově se jedná o dost zvláštní film. Je odvyprávěn a podán metodami, které byly k vidění spíše dříve, avšak je natočen s obrovskou digitalizací snad všeho, což je možné vidět zejména v seriálech, které jsou razantně omezeny rozpočtem. Dost mi film připomínal seriál Spartakus, ačkoli film není ani vzdáleně tak debilní. Film jsem vidět ani nechtěl, neboť jsem hledal tu tolik opěvovanou verzi z roku 1993. Nakonec však nejsem rozhodně zklamán. Pěknější 3*. (11.03.2014)

Proč tam bylo všechno zpomalené, proboha? To lidi neví, že když se zpomalovaček užívá nadmíru, že to jaksi ztrácí na atraktivitě a začne to být časem otravné? OK, 300 jich sice mělo požehnaně, jenže to bylo podle comicsu a navíc to bylo cool. Ale cpát rádoby coolovost do druhé světové, je pěst na oko. Úplně to tím ztratilo na přirozenosti a syrovosti. (15.06.2017)