Tvorcovia:
Dallas JenkinsHrajú:
Jonathan Roumie, Shahar Isaac, Elizabeth Tabish, Paras Patel, Noah James, George H. Xanthis, Nick Shakoour, Lara Silva, Yasmine Al-Bustami, Kirk B.R. Woller (viac)VOD (1)
Série(4) / Epizódy(34)
Obsahy(1)
Seriál o živote Ježiša, prerozprávaný z pohľadu ľudí, ktorí ho stretli – charizmatického mladého rybára topiaceho sa v dlhoch, ženy sužovanej skutočnými démonmi, mladého vyberača daní nenávideného okolím a náboženského vodcu, ktorého trápia pochybnosti o tradíciách vlastnej viery. (Anego)
Videá (3)
Recenzie (15)
Prvá séria: 1. I Have Called You By Name. Začiatok je trošku náročnejší, vyžaduje si to divákovú pozornosť, sústredenie a trpezlivosť, no po niekoľkých minútach som pochopila, že tento seriál stojí za to. Hodnotenie na čsfd (momentálne 95%) a IMDb (9,4) opodstatnené🙂. Pri vyslovení mena Mary of Magdala a keď jej spadol z rúk ten džbán, to som mala zimomriavky, aké už dávno nie. 2. Shabbat. 3. Jesus Loves the Little Children. 4. The Rock on Which It Is Built. Krásna epizódka o povolaní Šimona Petra a o zázraku s rybami. 5. The Wedding Gift. Zázrak na svadbe v Káne Galilejskej snáď ešte nikde nedostal toľko priestoru a takú reálnu podobu. 6. Indescribable Compassion. 7. Invitations. Povolanie Matúša a Ježiš a Nikodém. 8. I am He. Uzdravenie Petrovej svokry a Ježiš a Samaritánka. Druhá séria sa mi asi páčila ešte viac ako prvá. Herecké výkony sú skvelé, mám už svojich obľúbencov a Ježiš je tu taký sympaťák, nemohli vybrať lepšie. Bravó, tlieskam!!! Moji TOP traja sú: Jonathan Roumie (Ježiš), Paras Patel (Matúš) - asi najlepší herecký výkon a Elizabeth Tabish (Mária Magdaléna). Obdivujem nápaditosť tvorcov a všetkých, ktorí sa podieľali na písaní jednotlivých epizód, vďaka dobrej predstavivosti a talentu v The Chosen dostávajú priestor nielenže neznámi herci, ale aj navonok nie až také dôležité postavy z Biblie. Mám však jednu pripomienku. Christmas with the Chosen nie je epizóda seriálu, ale Christmas Praise & Worship Music!!! Myslím si, že by to malo byť hodnotené zvlášť a nie ako súčasť seriálu. Tretia séria je zatiaľ najlepšia!!! Finále je neopísateľne krásne, nenachádzam ani vhodné slová, jednoducho jedno veľké WOW!!! Po dopozeraní S03 si musím dať The Chosen💙 do TOP 10. Jonathan Roumie je pre mňa ten najlepší filmový Ježiš, aký kedy bol :-). Pre fanúšikov seriálu odporúčam pozrieť si aj film Jesus Revolution (2023) takisto s Jonathanom Roumiem. ()
Velké příběhy o někom velkém nebo velké přiběhy o velké době nebo zajímavé době nejsou čistě o nich samých, ale o lidech, době kolem. Jen tak můžeme uvěřit oněm jedincům. Příběh Ježíše zná každý, jak věřící tak nevěřící. V tomto seriálu se tvůrcům povedlo něco neskutečného, polidštit všechny kolem Ježíše. Všichni jsou najednou z masa, kostí, krve. Nemluví pateticky, nejsou nedotknutelní, nejsou jako voskové figuríny, které něco přeříkávají. Ať jste nebo nejste veřící začnete s těmi figurami uvažovat a prožívat jejich bolesti, radosti. Snažíte se pochopit Šimona, Máří Magdalénu, Ondřeje, Matouše a další. Ježíš vtipkuje a je i važný a cítíte respekt. Ač je to o lidech kolem Ježíše a zázracích, tak stejně cítíte někde vzadu, že je to mnohem víc a o něčem jiném. A takové má být i poselství Bible. Člověk se přistihne, že s ním emoce hýbají. Tvůrci chtějí odvyprvávět “celý” ten příběh a dělají to s láskou a jde to víc než cítit. Zatím jsme u druhé sezóny a točí se třetí. Uvidíme, kolik z celého vyprávění, se tvůrcům podaří. ()
"The Chosen" je seriál vystavaný na faktoch zo Svätého Písma a fikcii, ktorá reprezentuje to nevypovedané: "takto nejak sa to mohlo stať". Takže to, čo je vymyslené, myšlienkovo podporuje Písmo, neprekrúca nič podstatné, ani to neinterpretuje v zmysle spochybnenia Ježišovho poslania. Preto ide o pozoruhodný úkaz vrámci akýchkoľvek filmových spracovaní Jeho života. Tvorcovia si síce dovolili dosť, ale s plným rešpektom voči "predlohe". Seriál má teenage náboj.. myslím, že je určený viac mladým. Je dôležité, aby si boli vedomí, že do značnej miery ide skutočne o fikciu. Každopádne má však taký drive a ide z neho toľko optimizmu a energie, že sa neviete od neho odtrhnúť. Ja osobne som zaň veľmi vďačná. ()
Nepopírám, že vyznění seriálu může být pro nevěřící a obecně pro mladé inspirativní, a to je v pořádku. Nenamítám nic proti nebiblickému pojetí, protože nakonec i apoštolové přistupovali ke skutečnosti podobným způsobem – ač vedení Duchem Svatým, i oni v zaznamenávaném textu zdůrazňovali či upozaďovali konkrétní pasáže a myšlenky podle toho, jaké publikum oslovovali. Ale nefandím osobně reálným historickým příběhům, které jsou převyprávěny tzv. soudobým jazykem. V překladu se totiž většinou ztratí mnoho podstatného, nehledě na výstřelky typu nukleárních rodin, charity a dalších jevů v daném kontextu nepatřičných. Pokud chceme rozumět době, pohnutkám a reakcím lidí, tedy tomu, jak se rozhodovali a proč, musíme nezbytně rozumět jejich jazyku a způsobu, jakým uvažovali, a vnímat je jako jejich součást. Bez jejich znalosti a pochopení filmujeme a popisujeme svou projekci, nikoliv člověka své doby – v tomto případě apoštoly, jejichž činům a myšlení chceme porozumět. Překlad není k ničemu i po stránce věroučné – pokud chceme rozumět Bohu, nemusíme totiž naopak překládat už nic víc, k tomu potřebujeme něco jiného než jen rozum… Ve filmu bez alespoň základního respektu ke kultuře místa a doby ztrácíme historickou látku, nevzniká pak historický film, ale masopustní průvod s historickými kulisami a maskami. Po filmové stránce je Chosen jedním z nich. Inspirace k Písmu a Bohu je ovšem nepochybně důležitější, takže pokud se seriál stává právě jí, je to jistě dobrý seriál. Navíc se mu povedlo vykreslit všechny postavy jako živé, charismatické, lidské a sympatické osobnosti, každý divák si nejspíš najde svou, které stojí za to fandit (mým oblíbencem byl Matouš). Jen to holt nechce u toho skončit ;) Bůh, to nejsou hezká slova ve chvílích krize, to je život od rána do večera a od večera do rána. Ale krásný. Hezčí a jiný není. ()
Galéria (637)
Fotka © Angel Studios
Zaujímavosti (33)
- Úvodný záber epizódy trvá 13 minút a 28 sekúnd. (Pat.Ko)
- Keď Ježiš (Jonathan Roumie) a Matúš (Paras Patel) diskutujú o jeho kázni, na Ježišovej hlave je viditeľný tieň mikrofónu. (Pat.Ko)
- Táto epizóda je založená na biblických pasážach „Ježiš povoláva prvých učeníkov“ (Lukáš 5:1-11) a „Ježiš sa dáva spoznať siedmim učeníkom“ (Ján 21:1-14). (Pat.Ko)
Hodnocení legendy opředené mystikou a sotva srozumitelné positivistickými prismaty moderního člověka je vždy povýtce intimní výpovědí o sobě samém. Objektivně jsme totiž nuceni uznat, že samotná zmínka o zázracích devalvuje historicitu biblického Ježíše, jehož pouhá fyzická existence, pokud jde o jednoznačnost pramenné základny, nevyniká zrovna ostrými konturami. Nepsali o něm doboví historici, nezanechal po sobě tisíce mrtvých ani desítky spisů a jak dokládá dlouhá tradice filologických polemik o literární genezi jeho legendy, jen s docela kreativní shovívavostí povrchních rychlofanatiků můžeme nevnímat (přirozenou) dějovou nejednotu mezi „paměťmi“. Křesťan vystavený učenému kritikovi konsensuálního kompendia římskokatolické církve bude vždy zdůrazňovat duchovní jednotu textů a hnutí, které s ohledem na svůj dalekosáhlý význam a nebývalou míru definovatelnosti na startu, vymykající se obvyklé rozhádanosti revolucionářů, muselo být iniciováno osobním vzorem skutečného člověka. Tato síla původního hnutí, zachycená v evangeliích, dodnes fascinuje, ačkoli důvody ke „spáse“ se v čase masově mění proměnou utrpení. Ano, i utrpení. Nedávno jsem byl jedním křesťanem rozšafně poučen o kardinálním významu utrpení jako nejhlubší motivace každého životního tématu, třeba odborného. Prý zabývá-li se naturalizovaný filosof Tvrdý diskutabilním údělem subjektivistické hypotézy o identitě individua, musí být jeho zaujetí poháněno nějakým traumatem. Kdybych tento laciný účelový předsudek měl extrapolovat, vyřídil bych jím každou svědomitou práci rozumu na těchto otázkách a mohl tvrdit, že třeba akademická produktivita neurovědce Jiřího Horáčka takřka celá vyvěrá z bolesti. Ponechám bez většího komentáře, že filosof Tvrdý je pouze jedním výhonkem z rozrůstajících se řad tohoto směru, který je při nejmenším tak starý ve světě, jako indická filosofie, a tak starý v Evropě, jako Berkeley. Od pohledu laskavý a spíš než křivdami vínem se povzbuzující Searle položil otázku sestrojitelnosti umělé inteligence ve smyslu ekvivalentním mysli vzniklé evolučně, aby tato výzva s mechanickou nevyhnutelností vyvolala pochyby o ontologické relevanci sebeprožívání jako takového. Nejchytřejší hlavy se tomu věnují po generace. Nejsou traumatizovány, jsou fascinovány. Byl to Nietzsche, kdo si jako první udělal program z podsouvání traumat a vykládání filosofických směrů na fyziologickém a pseudofyziologickém základě. Dokonce z tempa a základního rytmu jazyka uhadoval nejsměrodatnější vlastnosti národa (Mimo dobro a zlo). Hodnoceno vlivem jeho názorů se zřejmě leckdy trefil s odhadem, protože strava, terén a podnebí nám obecně připadají jako ty nejdůležitější determinanty vitality. A právě tak se shodnu s křesťanem, který jako pohnutku nekřesťanských spekulací podsouvá nám neznámé trauma, na tom, že otřesný zážitek může vydávat zdánlivě ušlechtilé plody daleko v budoucnosti a nabalovat na sebe zmatené přívržence převratného vědění. Jenomže nepodobá se taková výtka až příliš těm, které uštědřil Nietzsche samotným křesťanům? „Vzešli jste z utrpení“, dalo by se shrnout téměř celé jeho protikřesťanské dílo. A právem: popravdě jsem se mezi vyznavači Kristovými jen málokdy setkal s fascinací; většinou jej vyznávali strategicky v souladu s vnitřním klidem a jeho nároky, jak jim byly vyjeveny v konfrontaci s nekomfortním životem. „Obráceným“ se člověk stane tak, že zapadne v komunitě „obrácených“, takže celá dynamika „obrácení“ funguje jako tautologie vzájemného orientačního utvrzování uvnitř komunity. Kdo jako „obrácený“ není uznán v hierarchii Písmo vykládajících autorit, může sotva sám uvěřit tomu, že se mu obrácení povedlo. Aby se znovuzrození povedlo, musí být znovuzrozený integrován do komunity v souladu s tím, jak tato komunita smýšlí a jedná v daném prostoru a času. Tomu se musely přizpůsobovat i misijní výpravy do Afriky a na Dálný východ. Na svět aplikované křesťanství se vnitřně větví také politickými východisky, jestliže nechceme dát zapravdu pouze jedné z kultur a tvrdit například, že hnutí Gustavo Gutiérreze je marxistická hereze. Křesťané se dohadovali o podobu světa nejen celý středověk, ale nemají jasno dodnes, protože jsou napřed lidmi a teprve potom křesťany, tudíž nutně reagují na specifické podmínky své existence, zkušenosti a potřeby. Z těchto důvodů bych byl velmi opatrný v přejímání východisek od „zasvěcených“, i kdybych Mesiáše fyzicky potkal; ne proto, že bych se považoval za lepšího, ale abych si jeho příklad udržel neporušený. Filmový Ježíš metaforou mapy poskládané z charakterů obrácených k věčnému životu (S02E08) sám předjímá fragmentaritu každého následování; jeho oběť je přece vykoupením z rozkladné tendence hříchu, absolutní cenou za naši neabsolutnost. Seriálová „fanfikce“ The Chosen je skvělá právě v tom, jak plasticky zachází s jeho odkazem a z nesrozumitelné legendy tesá nové vizuální evangelium. Ježíš je tu na kinematografické škále inovován několikrát. Už to není zavedený árijec, je společenštější a větší prostor než v dosavadní kinematografii je věnován zázrakům, které jsou doprovázeny nesdělitelnou interakcí s kajícníkem. Celkový stav seriálu přisuzuji kongenialitě jeho autorů s Ježíšovým poselstvím a přiznávám mu nakonec 100 % účin v tom, co je zřejmě jeho záměrem: podat evangelium co nejvěrněji. / NEJOBLÍBENĚJŠÍ EPIZODY: S01E03, S01E04, S01E05, S01E08, S02E01, S02E02, S02E03, S02E06, S02E08. () (menej) (viac)