Excalibur

"Excalibur" je vzorovým příkladem filmu, který je natočen pro radost a nikoli pro prachy. Je na tom vidět, jak si s tím režisér John Boorman pohrál. Tato legenda o králi Artušovi je asi tím nejkeltštějším a nejtajemnějším středověkým příběhem všech dob. Herci nejsou nijak známí, v některých rolích se však objevují některé budoucí hvězdy. Své party však zahráli skvěle. Ale herectví v tomto filmu není to podstatné. Podstatná je režie, kamera a hudební stránka. Vypiplaná malebná kamera v panensky nádherné přírodě Irska spolu s decentními kouzly, to je první polovina. Druhá polovina je temná jako minulost kriminálníka a je všeho víc. Víc krve, soubojů, brnění, kouzel, lesku. Hudební výber geniální (Wagner, Orff). Z filmových postav mě nejvíce potěšil čaroděj Merlin (Nicol Williamson podal možná nejlepší herecký výkon filmu). Není to žádný vypelichaný dědek s vousy na zem, ale urostlý muž v nejlepších letech. Nádherným způsobem mu v českém dabingu propůjčil hlas Oldřich Vlach. "Excalibur" je poctivá záležitost a nadčasový skvost pro milovníky dobrodružství, rytířů a středověkých legend. (28.02.2005)

Fantastická podívaná. Je pravda, že scénář má jisté rezervy (rozhodně však jde o nejlepší filmové zpracování Artušovské legendy), ale všechno ostatní na tomhle filmu je skoro dokonalé. Fantastická hudba (Trevor Jones s pomocí Richarda Wagnera a zejména velmi působivé Carminy Burany Carla Orfa), výprava (od kostýmů po kulisy), herci (zejména Merlin je stvárněn naprosto nepřekonetalně, žádný šedivý děda s metrovými fousy), atmosféra, prostě vše, co má správný fantasy film mít tu nechybí. (04.07.2004)

Nejdokonalejší a nejúžasnější fantasy legenda, jakou kdy natočili. Není to pohádka ani se tam nevkradla infantilnost, nejsou tam žádné trapné hlášky, žádné zbytečné odlehčení, žádná akce pro akci. Je to fantasy drama, jeden z nejlepších zástupců svého druhu a to i mezi literaturou (a nepočítám ty novodobý sračky, který u nás neustále vychází). Inspirace Malloryho dílem je jasně patrná, i když on popisoval finální bitvu trošku jinak. Rytíři čekali na úbočích dvou kopců proti sobě a měli vyrazit jenom na znamení. Zatímco dole hodnostáři a král a Mordred, který byl v té době regentem Británie (Artuš odjel na kontinent do boje a byl považován za mrtvého), dohadovali mír a rozdělení království. Při zasedání na jednoho z nich zaůtočil had. Když jich několik zvedlo meč, aby ho zabili, rytíři na kopcích to z té dálky považovali za znamení a zaútočili. Následnou bitvu nemohl už nikdo zastavit a tak se vymlátili navzájem. Dokonale to popisuje Mary Stewart, jedna z mála žen-spisovatelek, na kterou nedám doopravdy dopustit, ve svém trojdílném cyklu o Kouzelníku Merlinovi s volně navazující čtvrtou částí právě o Mordredovi. Každý, komu se líbí Artušovské legendy, měl by to brát jako studijní literaturu. Ale k filmu. Přestože plátové brnění a obouruční těžký meč je v pátém století po Kristu opravdu velkým logickým kopancem, nedokážu si Artuše představit bez nich. Od středověku je zažitý jako král v brnění, se vším leskem a slávou. Postavy, které jsou trochu víc na očích jsou dobře zahrány i vykresleny a i když si nemyslím, že by Uthera ostatní králové Británie zavrhli jenom kvůli tomu, že jinýmu sebral manželku, bylo by na příliš dlouhý a nudný lokte popisovat, co se stalo s královstvím za jeho následné upadající vlády. Je škoda, že Morgianu sloučili s postavou Nimue, skutečné osudové lásky kouzelníka Merlina a že z Mordreda udělali takovýho vejlupka, protože myslím takový nebyl. A teď se dostávám k nejdůležitějšímu. Merlin. Kouzelník, jehož představiteli tu sílu a vědomosti a energii uvěříte, není to žádný vetchý stařec, slepý měšec, žádný polosenilní dědek, ale chlap v nejlepších letech, energický a s jiskrou v oku. Excalibur není bez chyby, ale ve výsledném efektu jsou všechny chyby zanedbatelné. Plus bezvadný český dabing, bájo. (19.05.2007)

"To nejlepší z artušovského okruhu" ve 2 hodinách. Celá látka související s králem Artušem a dalšími postavami je tak rozsáhlá, že tvůrci museli zákonitě vybírat (nebo si zvolit jen jeden dílčí příběh). Výběr se pak opravdu podobá jakémusi "the best of", ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Události plynou jedna za druhou a film je srozumitelný i pro toho, kdo se v celé problematice příliš nevyzná. Excalibur je plný vášně a všepohlcující zkázy. Linie zla se vine celým filmem, od začátku do závěrečné scény a celé dílo je vlastně obrazem postupné zkázy ideálů, Artuše a jeho říše. Zlo je ale vždy v dialektickém vztahu s dobrem (postavy Atruše, Lancelota, Merlina, které provádí zlé i dobré činy), i v největší beznaději je přítomná naděje (halucinační a brutální putování za svatým grálem). Právě tato stále přítomná a stále se měnící dvojakost tvoří velké příběhy a činí mýtus mýtem. Tvůrci Excaliburu to pochopili a tím dokázali přetlumočit jeden z největších příběhů historie. (14.11.2005)

Tajne som dúfal, že môj, v poradí 300. komentár, bude o nejakom výnimočnom filme. Excalibur s 83 % sa zdal byť vhodným kandidátom. A výsledok? Začnem pozitívami. Nepopierateľne nádherná, vizuálnu stránku umocňujúca hudba. Spoznanie súvislostí medzi menami a pojmami (Artuš, Merlin, Camelot, Castelot, Persival), ktoré som doteraz poznal bez príslušnej legendy. Film trval iba tak dlho, aby sa moje občasné mikrospánky nestihli zliať do solídneho makrospánku. Negatív bolo dosť, ale za najväčšie považujem neschopnosť zaujať, upútať. Nezaujato som odsledoval celý film. Usmieval som sa pri plechovkových rytieroch, pohybujúcich sa ako Lipský v Byl jednou jeden král, trápne som sa cítil pri tzv. bojových scénach, po ktorých ma už neprekvapilo ani často zmieňované metalporno. Postavy sa mi trochu plietli a keby raz Castelot prišiel na vraníkovi, už by som sa z identifikačného zmätku nedostal. Troma hviezdičkami hodnotím najpočetnejšiu skupinu filmov, takže ani Excalibura som neukrátil ani neprecenil. (10.01.2010)