Réžia:
John BoormanScenár:
John BoormanKamera:
Alex ThomsonHudba:
Trevor JonesHrajú:
Nigel Terry, Helen Mirren, Nicholas Clay, Cherie Lunghi, Nicol Williamson, Robert Addie, Gabriel Byrne, Liam Neeson, Corin Redgrave, Katrine Boorman (viac)Obsahy(1)
Jen ten, kdo je předurčen, dokáže vládnout magickým mečem. Jen ten se může stát králem. Britský film na motivy dávné legendy o králi Artuši a rytířích kulatého stolu. Temný věk. Země je rozdělena a zmítána válkami. Má však naději na mír, neboť Uther Pendragon, jemuž kouzelník Merlin slíbil za jeho sjednání magický meč Excalibur, uzavře se svým sokem vévodou z Cornwallu příměří. Vášeň je však silnější než vůle. A vášni, která Uthera posedne při spatření krásné Cornwallovy manželky, je tento muž ochoten obětovat vše. I těžce vydobytý mír... Tak začíná jedno ze zpracování dávné legendy o králi Artuši a jeho rytířích kulatého stolu. (Z těch starších připomeňme např. hollywoodskou muzikálovou verzi Král Artuš a jeho družina z roku 1967 a filmy Lancelot od jezera z roku 1974 či Percival Galský z roku 1978.) Režisér Boorman se myšlenkou, natočit Artušovy příběhy, zabýval řadu let. Vyšel z klasického středověkého románu Thomase Maloryho Artušova smrt a pokusil se zrekonstruovat starobylou legendu z pohledu člověka XX. století. Nadpřirozeno a zázračno se v jeho podání stává přirozenou součástí realisticky nazíraného příběhu. Natáčení se odehrávalo v irských exteriérech, v tajuplné, až mysticky působící přírodě, jež si uchovává mnohé z půvabu a kouzla dávno minulých dob... K nezanedbatelným kladům filmu patří výtvarná stránka (kameraman Thomson byl nominován na Oscara), i hudba, používající motivů z děl Carla Orffa (Carmina burana) a Richarda Wagnera. Excalibur byl uveden v soutěži 34. MFF v Cannes v roce 1981, kde získal Cenu za umělecký přínos. (Česká televize)
(viac)Videá (1)
Recenzie (455)
Příliš zmatečné. Neorienotoval jsem ani v postavách ani v rytířských soubojích. Nasadit všechny do zářivých brnění a nechat je mydlit , jednou do konce v mlze je sice úchvatný, ale určit kdo je kdo mám asi jak ? Že bych zkusil padesát na padesát nebo jsem měl snad volat přítele na telefenu ? Na druhou stranu jsem se od filmu nedokázal odtrhnout a za tu užásnou atmosféru a až pohádkovou sílu moudrosti nemohu Excalibur úplně sestřelit. ()
Tajne som dúfal, že môj, v poradí 300. komentár, bude o nejakom výnimočnom filme. Excalibur s 83 % sa zdal byť vhodným kandidátom. A výsledok? Začnem pozitívami. Nepopierateľne nádherná, vizuálnu stránku umocňujúca hudba. Spoznanie súvislostí medzi menami a pojmami (Artuš, Merlin, Camelot, Castelot, Persival), ktoré som doteraz poznal bez príslušnej legendy. Film trval iba tak dlho, aby sa moje občasné mikrospánky nestihli zliať do solídneho makrospánku. Negatív bolo dosť, ale za najväčšie považujem neschopnosť zaujať, upútať. Nezaujato som odsledoval celý film. Usmieval som sa pri plechovkových rytieroch, pohybujúcich sa ako Lipský v Byl jednou jeden král, trápne som sa cítil pri tzv. bojových scénach, po ktorých ma už neprekvapilo ani často zmieňované metalporno. Postavy sa mi trochu plietli a keby raz Castelot prišiel na vraníkovi, už by som sa z identifikačného zmätku nedostal. Troma hviezdičkami hodnotím najpočetnejšiu skupinu filmov, takže ani Excalibura som neukrátil ani neprecenil. ()
80% - Klasika. Po mnoha a mnoha letech mě fascinuje seznání, že je tento film vlastně operní inscenací Soumraku bohů, Tristana a Isoldy a Parsifala bez pěveckých výkonů. Na Wagnerovi to de facto stojí. Stylisticky a fetišisticky (“brnění a meč nos vždy a všude, je to symbol... a udělá ti to větší...ehm...ramena”) shodný s tradičními produkcemi jeho oper. Fascinující :) ()
"I am your humble knight, and I swear allegiance to the courage in your veins. So strong it is... I doubt you no more!" Co se do úrovně zpracování týče, zaujímá "Excalibur" mezi tématicky spřízněnými adaptacemi starodávného příběhu o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu zcela bezkonkurenční postavení. Snad jen sami angličané (nenechte se pléct americkou produkcí) totiž byli předurčeni vdechnout svému národnímu mýtu tak neskutečnou míru magična a syrovosti. A ta přiznaná a místy až přízemní strojenost, s níž je legenda předkládána, tomu jen napomáhá. Zatímco ostatní zpracování legendy se povětšinou jen povrchně soustředí na zachycení milostného trojúhelníku Artuš-Guenevra-Lancelot, dílo J. Boormana se snaží podat Artušovský mýtus v celém jeho rozsahu a nádheře. K úchvatnému vytvoření atmosféry tajemna a doby kouzel výborně napomáhá fantastická hudba T. Jonese, který si vypomáhá i legendární Orffovou "Carmina Burana". Zaujme také zasněně zastřený obraz filmu. Teprve "Excalibur", i když si legendu předělal k obrazu svému, mi umožnil pochopit skutečnou sílu téhle doslova "antické tragédie", která už fascinuje lidstvo po celá dlouhá staletí. ()
Tak jsem se konečně dostal i k této klasice. Vypráví artušovskou legendu zas trochu jinak, než ostatní filmy. Místy je to docela temné a je tam dost časových skoků. Magie tam taky moc nenajdeme. Film zobrazuje Artušův život a jeho vládnutí. Nejdřív musí spojit dohromady rozhádané království, a poté bojuje s vlastním synem. Bitvy jsou tady udělané hodně dobře. Najdeme tu i pár slavných jmen. Hodně povedený je i hudební motiv. Jen to mohlo být o něco kratší. "Najdi grál." ()
Reklama