Falešná kočička

Pro Věru Ferbasovou, jakkoli naivně a podobně své role hrála, mám slabost. Zde však na mě její herecký um příliš neplatil. Film se mi zdá zbytečně dlouhý, tu stopáž opravdu nechápu. Dvojice s Oldřichem Novým se také příliš nevyvedla. Říká se, že protiklady se přitahují, ale tady se to nepotvrdilo... Tři hvězdičky, 55%, v tomto "českém Pygmalionu" dávám za přítomnost mých oblíbených herců, občasný vtip a celkovou prvorepublikovou atmosféru. (19.01.2008)

Sice studiovka (všechny "exteriéry" jsou vytvořeny zadní projekcí), ale dokonale promyšlené dialogy a situace. Ono se to nezdá, ale představit slovník pražské periferie nemohlo být zrovna jednoduché, ten slovník sestavit rovněž ne, a dvojité situace jsou dokonalé. Navíc to paroduje Pygmalion, což už je těžká kláda. Jára Kohout hraje dokonale, Ferbasová přehrává diblíka, jak je jejím zvykem, ale sem se to kupodivu hodí, Nedošínská zde má své velmi dobré chvilky, Nový hraje opět svůj standard. („Proč byste mu ohýbala svorníky? Je to těžká práce!“) (01.01.2015)

Ano, Ferbasová, Kohout, Nedošinská, Krištof Veselý velmi přehrávají, ovšem není to přehrávání nedomrlé, profesionální, bez energie, naopak, je z něj cítit, jak moc to všechny zúčastněné baví, připomíná mi to výkony herců v pohádkách. A tím pádem se maximálně bavím i já. Ferbasové a Veselého osobnost vyzařuje z každé molekuly, a dost možná i z každého kvarku, neuvěřitelnou energii, kterou jsme my, mrtvolní týpci, co kolikrát sami nevíme, jestli už jsme po smrti nebo ne, natož aby to na nás poznalo okolí, neodolatelně přitahováni. No a tím jsem právě krásně vysvětlil, proč i Nový nalezl ve Ferbasové takové zalíbení. (04.04.2015)

"Falešná kočičko, na mne už nemňoukej. Falešná holčičko, po mně už nekoukej." Falešný Pygmalion efekt, kdy jedna falešná žákyně naplnila předpověď opravdové kartářky. ___ Jsou dva české jazyky - jeden je ten, který se učí ve škole, druhý je ten, kterým mluví ulice. Dva lidé můžou mluvit česky, ale jeden druhému neporozumí. Pro zájemce o libozvučnou hantýrku prvorepublikové pražské periferie je tento film hotovým pokladem. Je ale zároveň i studnou životních mužských a ženských moudrostí, které nepodléhají žádné emancipaci, feminizaci, genderizaci a jinému pokroku. Třeba tahle zlatá pravda, na kterou by si vždy měl pamatovat každý muž: "On je vinen. On spáchal největší zločin na ženě, protože ji nenechal domluvit. A musí za to pykat!" (30.08.2011)

Vydařený výlet na periferii, pražskou i filmařskou. Lidová verze Pagmalionu je typicky česká, mnohem hravější než originál, zábavně ujetá a i po téměř 80 letech svým způsobem komická. Navíc jedinečná jako památka na zapomenutý jazyk předválečné pražské periferie. Věra Ferbasová to rozjíždí ve velkém, svou roli chudé dívky přehrává přesně tím naivním způsobem, jakým by si bohatá slečinka mohla chudou holku představovat. K tomu ještě hláškuje jako o závod a diblíkovské manýry dotahuje k dokonalosti. I ona se však musí občas sklonit před životní rolí Járy Kohouta, který coby Pleticha vytváří pohybově i verbálně nezapomenutelnou figurku. Oldřich promine, ale tentokrát je tu jen do počtu, coby elegantní přihrávač. (24.06.2014)