Falešná kočička aneb Když si žena umíní

Vlasta Burian ve svém druhém němém snímku, jehož děj je poměrně známý a to vlivem remaku 'Falešná kočička' (1937), ve kterém roli Vlasty Buriana převzal Oldřich Nový. Snímek už bohužel není celý, což je ohromná škoda. Ani ne tak kvůli neuceleném příběhu, jako kvůli úžasnému komickému výkonu Vlasty Buriana. Fanoušek amerických němých grotesek jistojistě pozná, že tu hodně napodobuje převážně Charlieho Chaplina. Burianova mimika je však už jeho vlastní, kterou, jak už všichni víme, použil i ve filmu zvukovém. Což připomíná další věc. Je tu také spousta komických scén, které právě ve zvukových snímcích ještě jednou zopakoval. Sice pochopitelně v jiných situacích, ale myšlenka zůstala stejná. Vlasta Burian se tu vyřádil do sytosti a divák by musel být opravdu hodně velký bručoun, aby ho nic nepobavilo. V rámci Burianovi filmografie je tento snímek skutečně filmový historický skvost. (08.01.2020)

Jak tak koukám na obsazení, vůbec se mi nezdálo, že by tak bylo tolik lidí. :-) Leda by všichni byli přítomni v té davové scéně, každopádně o Marvana či Plachtu tady vůbec nejde. Hlavní postavou je kudrnatá (a podle mě divně nesympatická) dívčina, která si vyhlédne ulízlého (a podle mě divně nesympatického) doktora, kterého lstí uloví. Naivní téma založené na sociálních rozdílech první republiky, nesčetněkrát ještě zpracované a rozvíjené. Bonusem jsou zde služebná Antonie Nedošínské, která snad vypadala celý život stejně a pobuda s koulejícíma očima Vlasty Buriana. Musím podotknout, že asi nejvtipnější byly dialogy (což u němého filmu jaksi není právě deviza), ale to je tím, že většina gagů je notně vyčpělých a Burian i Nedošínská mají spoustu lepších filmů. Každopádně závěr si nenechte ujít, je pln jednoho (!) nevídaného zvratu. :-) (05.02.2009)

Vlasta Burian jako opilec vydávající se za zubaře, který nebožákovi v křesle trhá jeden zub za druhým a "má mě ráda - nemá mě ráda" přitom myslí na svoji někdejší lásku, to se zkrátka musí vidět. Ne, že by Falešná kočička nenabízela nic jiného než skvělé výstupy našeho pozdějšího krále komiků, ale to, co předvádí on, je zkrátka skvělé a bez konkurence. Dokonce si tu také nacvičuje chůzi s berlemi, kterou později použil třeba ve druhé polovině Funebráka. (28.02.2016)

O něco stravitelnější film pro širší masy, než jsou Lásky Kačenky Strnadové. Podpořeno je to také všeobecnou znalostí výtečné zvukové verze s Věrkou Ferbasovou. Osobně jsem s němou verzí spokojená velice, protože oba filmy vedle sebe tvoří dva samostatné celky, který je každý v něčem originální. Ale stále platí má výtka ohledně dramaturgie uvádění českých němých filmů na DVD. Kočička i Kačenka mohly počkat do té doby, než by cestu proklestily zaručenější tituly. (19.02.2009)

Než Svatopluk Innemann dokonale ztvárnil Karla Havlíčka Borovského, něco se naklopýtal. Skružného román jej neinspiroval k ničemu jinému, než k ilustrativní banální nápodobě, a film o falešné kočičce, slibná variace na Pygmaliona, neskončila ničím jiným než časovou travestií, na níž nanejvýš zaujme jak se vvšechna ta panoptika točí na nenáročné pražské křižovatce. Ale na druhou stranu, málokterý němý film je tak hlučný. (21.12.2019)