Falešná kočička

I v české kinematografii máme svou variantu Pygmaliona či My Fair Lady. Profesora Higgin... pardon, doktora Přelouče hraje Oldřich Nový, toužící "vychovat si vlastního ženského primitivečka", jak říká, k čemuž slouží nejprimitivnější stvoření, jaké si vůbec může přát, totiž Věra Ferbasová. Ta ale - pozor, změna! - pouliční mluvu i mentalitu pouze předstírá, ve skutečnosti je dcerou zámožného továrníka a jakožto taková by u Nového neuspěla. Neuvěřitelné, jaké krkolomné komplikace stojí štěstí těch dvou v cestě, že? :-) Ne, vážně, ten film je strašně srandovní, i když úplně jinak, než si autoři přáli. A za umcacašlágr "Falešná kočičko" by se jistě nestyděla ani "v současnosti nejpopulárnější dvojice Eva a Vašek s legendární skupinou Surf"! 30% (06.04.2006)

Ztřeštěná Věra Ferbasová ve ztřeštěné předválečné komedii. Podobenství o tom, že když si žena něco usmyslí, tak není překážek, které by ji od toho odradily. A muž nemá sebemenší ponětí, jak je manipulován. Tedy, až do určité chvíle, že. Teatrální kartářka s rukama na čele mně směšná, ale kdo kartám věří - platí to i dnes, není liž pravda. A má oblíbená babičkovsko-tetičkovská Antonie Nedošínská, zde tedy tetičkou milující, chápající a spikleneckou. Kaňkou je pro mne Jára Kohout, ne jen v tomto filmu. Vždy mi připadal takový laciný, lascivní. Film je ukázkou toho, jak čistou a libozvučnou češtinou mluvila tehdejší řekněme inteligence. Kam se na ni hrabou i současní rádobyumělci s mizernou dikcí a širokou pražskou češtinou a e-, e-, e- před každou větou. Parodie lidové mluvy je snad až přílišná, ale budiž. „Tak co mám vlastně dělat dřív, učit se nebo odnaučovat?“ Láska ovšem hory přenáší a ti, co se milují, se opět potkají. I když se Nový dopustil největšího hříchu na ženě, dle Antonie Nedošínské: „Nenechal ji totiž domluvit. (16.05.2008)

Českou (a nutně lidovou) verzi Pygmalionu povznáší hlavně přítomnost Oldřicha Nového. I díky němu se sem dostávají občasné prvky ironie, což pro Slavínského filmy není zvykem. Věra Ferbasová v sobě nepochybně měla komediální potenciál, záleželo pouze na tom, jak byl využíván. Zde se drží na přijatelné hranici vkusu a v rámci její filmografie patří rozhodně k tomu lepšímu. Na jejích filmech mi snad vadí jen přechod k tzv. vysvětlovacím scénám (proč se rozhodla oklamat svého milého, aby získala jeho srdce = drtivá většina jejích filmů), z půvabné dívky tropící hlouposti se stává melodramatická figurína, která hledí do prázdna. U Falešné kočičky se k tomu přidává ještě rychle sesmolený závěr (což Slavínský u tohoto typu komedií dělal), kdy se uražený doktor Přelouč, poté co by hrozilo, že si jeho dívka vezme jiného (pochopitelně jen naoko), vrhne své vyvolené kolem krku a zapomene, že si z něj vystřelila, byť z lásky. Nevadí mi samotný princip, ale pouze jeho provedení (pro srovnání třeba vynikající Dívka v modrém). Standardní Slavínský, standardní Nedošinská, standardní Ferbasová, standardní Krištof-Veselý, lehce povznesený Nový, silně přehánějící Kohout. Tak jak je mám rád za podzimních večerů. (09.11.2003)

Klasika pamětnických filmů, v nichž ožily postavy románů, které analyzoval Saturnin a dědeček. Přítel Petr, noblesní Nový, zdánlivě primitivní Miluška a nezapomenutelný Jára Kohout v roli učitele Pletichy. Scéna v periferní hospůdce je nezapomenutelná. Ferbasovou si budu pamatovat v této roli a v roli tetičky v Jáchyme, hoď ho do stroje. Vesměs nízké hodnocení je zde podle mne nepochopením záměru filmařů natočit parodii na kýčovitou červenou knihovnu. (05.07.2010)

Další z řady cvičení na zadání "pomocí bláznivého nápadu zamilovat a oženit dobře situovaného Oldřicha Nového, pokud možno za asitstence domácí hospodyně Antonie Nedošínské", tentokrát s přidanou hodnotou v podobě "učitele", linguisty a "jediného průvodce cizinců" Járy Kohouta alias Vende Pletichy. Těch zasloužených 10 000 Kčsl, které nakonec nedostal, je ošklivá skvrna na všobecném happyendu. Ženský primitiveček Ferbasová je fajn, jakož i "jazyk periferie". (31.12.2017)