Holé lebky

Ďalší Singletonov príspevok na tému rasizmu. A zase je tým najlepším na celom filme charizmatická mentorská postava učiteľa Laurence Fishburnea. Film sa odohráva na vysokej, kde sledujeme rôzne skupinky študentov. A aj keď segregácia už oficiálne neplatí, tak sa stále jednotlive rasy zgrupujú a príliš sa medzi sebou nemusia. Černosi sú stále utláčaní, tupí belosi si začnú holiť hlavu a dostanú tik do pravej ruky, ktorý vylieči len jej nonstop držanie hore. Našťastie sa nezabudlo aj na obyčajných flákačov, ktorý chcú na vysokej len pariť a nejaký rasizmus od obidvoch strán ich nezaujíma. Celý film je taká zbierka najobohratejších antirasistických klišé, ale vďaka zručnej réžii a dobrým výkonom množstva povedomých ksichtov to stále funguje. Za zmienku ešte stojí vygumovaný a totálne vychudnutý rasista v podaní Michaela Rapaporta. P.S: aj keď to je smutná pravda, tak mi už trochu komicky pripadala otrepaná scéna v ktorej po streľbe černoch kričí na policajtov, aby chytili bieleho strelca a bieli policajti sa s obuškami vrhnú na toho černocha. 6/10. (22.04.2019)

Neznámý a poměrně nezáživný film o rasových problémech na význačné střední škole kde jinde než v USA. Výkony herců nejsou zlé (Epps, Cube), nicméně děj je leckdy dost nezáživný a táhne se jako smrad z kravína. Závěr má grády, avšak o nějaké významné promlouvání do duše, či kritiku společnosti se nejedná. Film osciluje mezi klasickým teen story a rasovou selekcí. Od každého něco, anebo průměrný mišmaš. (03.06.2008)

Welcome to the real world, když to pronese profesor politologie Laurence Fishburne, divák se (při vzpomínce na kultovní Matrix) docela usměje. Postupně mu začne úsměv tuhnout, i když je patrné, že spíš kloužeme po povrchu mezi vztahy univerzitních studentů, kteří se liší barvou pleti, pohlavím, vyznáním. Tvůrce Čtyř bratrů nebo Drsnýho Shafta se snaží hnětat tak, by se nikomu nestranilo. Nicméně sám je černoch, takže se na plátně víc nadržuje bílým – respektive se na to obecně upozorňuje („Nejsem tady, aby na mě běloch mířil bouchačkou. To jsem mohl mít v ghettu. Zdá se, že tenhle systém jen podporuje nadřazenost bílých.“). Problém se vytváří tak trochu uměle, bez pořádného základu, scénář mnohým scénám také moc nepomáhá, patosem se nešetří a délka je přepálená. Jennifer Connelly, ač tvůrci v titulcích představená jako první, spíš upozaděná, mnohem zásadnější party hrají Michael Rapaport, Omar Epps a Kristy Swanson. Český překlad je mimo. (26.05.2015)

Docela překvapivě střízlivý snímek, který stojí nohama pevně na zemi a nesnaží se divákovi za každou cenu vlézt do přízně. Problematika rasismu je tentokrát zasazena do univerzitního prostředí a vůbec nevypadá uměle. Naopak, více než kde jinde jsou zde patrné morální, fyzické i majetkové rozdíly, které jsou hlavním důvodem, proč je tento problém neřešitelný. Teď k hercům. Tleskám. Jennifer Connelly, která je uváděna v titulcích jako první, se ve filmu jen sem tam mihne, takže hlavní pozornost na sebe strhává Omar Epps, Kirsty Swanson a Michael Rapaport. A všichni jsou bezchybní. Hlavně Rapaport svou proměnu dokázal prožít. Film nakonec dospěje do předpokládatelného vyústěnění a následuje moralitka na závěr, ve které si režisér neodpustí "maminkovské" polepšete se, ale on sám přitom nenabízí žádné myšenky a ani žádná řešení, jak s tímto problémem skoncovat. Což je docela škoda, protože tak zůstává jen kritikem bez názoru. A to je možná úplně nejhorší, protože potom vám někdo může ten svůj názor snadno vnutit. Ale to už pak jsme tam, kde tenhle film vlastně celý začíná. [duben 2006] (06.04.2006)

Miestami zaujímavá, miestami naopak dosť nudná dráma, snažiaca sa vykresliť problémy americkej vysokoškolskej mládeže, ktorá si často počína povýšenecky, takže študenti, ktorí z nejakých sociálnych, kultúrnych či rasových dôvodov nespĺňajú elitárske kritériá sú separovaní mimo spoločenského diania. Vidieckeho outsidera Remyho spolužiaci považujú za podivína a dištancujú sa od neho, takže nakoniec zakotví v partii náckov, ktorí ho ochotne prijmú medzi seba, atlét Malik zasa trpí komplexom menejcennosti z toho, že je černoch, zo svojich osobných neúspechov v duchu viní belochov a pochopenie nachádza u radikálne zmýšľajúcich čiernych bratov. Niekedy sa tu príliš filozofuje, dej je zbytočne rozťahaný do vyše dvojhodinovej stopáže a akčná choreografia pouličných bitiek je na amatérskej úrovni, no keď už nič iné, tak za videnie stojí aspoň to, ako takmer dvojmetrový a 120-kilogramový bodybuilder Andrew Bryniarski ľahne po rane od pekne vypapaného cvalíka... (01.09.2011)