Šišanje

Konečne niekto sfilmoval to, čo sa deje v dnešnej dobe. Sfanatizujú sa ľudia, čím sa stávajú figúrkami na pomyselnej šachovnici moci a nástrojom k činom a veciam ktoré sú predmetom záujmu. P.S.: ( dnes roku 2014, by si snímok mali pozrieť mnohí na Ukrajine a zamyslieť sa, či tiež neboli takto sfanatizovaný a využitý. Možno by im Šišanje pomohol otvoriť oči. Možno teraz niekto bude namietať, že prečo sem ťahám politiku, ale dnešný svet je vlastne jedna veľká politika...politika moci, ktorú mnohokrát ani nevidíme a niekedy ani vidieť nechceme, ale niektoré veci sa dejú z úplne iných dôvodov ako je nám prezentované tudíž, mediálne predkladané.). (21.05.2014)

Srbští ,,Hranaři" z prostředí fotbalových hooligans/skinheads. Tak jako v případě Hranařů dosti ožehavé a naléhavé téma zpracované velmi tendenčním způsobem. Nevím, proč si tvůrci myslí, že použití nesmyslně roztřesené a rozostřené kamery, zběsilé zoomování a šílené švenky, kvazimoderní ruchy jsou nositeli kvality a udělají dobrý film, ve výsledku všechny tyhle špatně okopírované výrazové prostředky z trendy amerických krimi seriálů působí hodně rušivě. V případě Hranařů i Šišanje je opravdu škoda takhle promrhaných šancí, obě témata, totiž korupce i pravicového extremismu, je nanejvýše potřebné otevírat a nějak je, a to nejen umělecky, reflektovat. A i když mám z filmu nanejvýše rozporuplný pocit, vágní autentičnost i přemíra klišé z filmu doslova trčí, Stevan Filipovic naštěstí není až takový filmový amatér (a nebojme se napsat diletant) jako náš Tomáš Magnusek, takže se z jeho filmu nevyloupli Bastardi, i když by se to mohlo skrze tématickou spřízněnost zprvu zdát. Na druhou stranu, k zahraničním etalonům a legendám žánru (Kult hákového kříže, Romper Stomper, Svatý boj...) se levně filmoví skinheads po srbsku nepřibližují ani zdaleka... (07.04.2013)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 2 - Srbsko. Uvědomil jsem si, až v průběhu sledování Šišanje, že volba mých dvou filmů v rámci Tour může působit téměř politicky. USA a Srbsko, to by měla následovat Bosna, Izrael a Palestina. Ale volbu jsem učinil nevědomky. Srbské filmy jsou drsné, syrové, o to více autentičtější. Žádný jiný evropský stát asi nebyl v devadesátých letech více poznamenaný mezinárodní politikou, válečným konfliktem a bombardováním, z něhož se dodnes nevzpamatoval. Nic jiného než drsnost a syrovost asi nelze ani očekávat. Šišanje jsou slabší scénáristicky, kdyby zapracoval nějaký zkušený dramaturg, příběh by měl silnější efekt na diváka. Herecké výkony, kamera a třih solidní, celkově je to na tři a půl hvězdičky, jsem mírně rozpolcený, ale zvedám směrem nahoru. Pokud budu na vážkách u Chorvatska, tak zvednu taky, abych se nedopustil balkánské nekorektnosti. (03.04.2015)

Nechtěný rozpad Jugoslávie, nesmyslné sankce, brutální bombardování letectvem NATO, uloupení Kosova, ztráta domova pro statisíce Srbů, nezaměstnanost, kriminalita.... Nespravedlivá minuilost, složitá současnost a velmi nejistá budoucnost. Jak si s tímto mají "Miloševičovy děti" poradit? To je asi hlavní téma filmu, ze kterého se ale dalo vytěžit určitě mnohem víc.... (13.08.2011)

"Nož, lžica, Srebrenica!" Svým způsobem je to nazi-skinheadská klasika. Uťáplej kluk se nadchne pro siláckou skin kulturu a postupně v ní nachází své místo, aby byl nakonec papežtější než sám papež. Tuhle šablonu známe především z amerických filmů podobného ražení. Jenže ten Balkán je jinej a kdo měl někdy možnost setkat se s fanoušky CZ Bělehrad nebo i záhřebského Dinama, dá mi za pravdu. Jsou nacionalističtější, brutálnější a bez zábran. A to se nakonec ukazuje i tady. Film je navíc ještě vyšperkován kriminální zápletkou a politickým rozměrem, přičemž ani jeden z aspektů rozhodně nepůsobí rušivě. Další hodnotný zářez na pažbu hooligans filmů. 80% (08.11.2013)