Konkurz na smrť
Konkurs
Ōdishon
Audition
Audition
Obsahy(2)
Kontroverzní japonský režisér Takaši Miike je tvůrcem tohoto znepokojujícího hororového filmu o ovdovělém producentovi, který se rozhodne zorganizovat konkurz na svou potenciální novou manželku. Mezi mnoha uchazečkami zvláště vyčnívá především jedna - rozkošná bývalá baletka oblečená v bílé. Vdovec je jejím záhadným půvabem zcela fascinován a nemůže uvěřit vlastnímu štěstí, dokud se svou budoucí nevěstou nezačne zabývat podrobněji. Detaily z jejího osobního života do sebe tak úplně nezapadají, nohy má zohyzděné řadou ošklivých jizev a Aoyama až příliš pozdě zjistí, že lidé v jejím okolí mají ve zvyku záhadně mizet. Když v jejím obýváku objeví spoutaného muže s uříznutým jazykem a chodidly, usoudí, že ona dívka patrně nebude ženou jeho snů. (Cinemax)
(viac)Videá (3)
Recenzie (234)
Prvá hodina je maximálne zavádzajúca a asi aj preto je tá druhá natoľko šokujúca. V tej prvej totiž nič, okrem jedného vyrušenia, nenaznačuje nadchádzajúce udalosti. Tie sú nám však predstavované prapodivnou montážou, kde nevieme, čo je pravda, čo predstava, čo spomienka, a aká je časová následnosť. Film doslova fyzicky bolí, ale 16 rokov po jeho vzniku predsa len nový divák nebude omdlievať hrôzou. Nastolené otázky sú jasné, film si ponecháva určitú otvorenosť vo svojom výklade, čo je asi iba dobre. Trochu problém mám s logikou nastolenej zápletky, takýto konkurzový fake je značne pritiahnutý za vlasy, ale asi to treba brať ako súčasť Miikeho hry, všetci vieme, že on "je niekde inde". ()
Začíná to velmi jemně - emočně až melodramaticky. V prvních minutách jsem si ani nebyl jistý, zda pozoruji skutečně "TEN" správný snímek. Jde o to, že netradičně jsou zde mixovány žánry a to ve velmi přesných dávkách. V jaké peklo se nakonec proměnila ta počáteční masáž asi jenom tak nezapomenu. Oceňuji vynalézavost a syrovou brutalitu bez servítek. Kvalitní děj, který diváka z počátku chytne kolem ramen pouze proto, aby z něho ve finále vysál duší za živa. ()
Celých devadesát minut sledujeme běžnou, psychologii nepříliš zatíženou romanci s občasnými problesky čehosi děsuplného (ten pytel sebou škubnul!). A tahle běžná romance se během závěrečné půlhodinky vyvrbí v cosi tuze neromantického, co vám vyrazí tím větší objem dechu, čím méně jste o filmu dopředu věděli. Moje smůla, že jsem toho věděl docela dost, devadesát minut čekal něco, co přijít nemělo, a na konci byl logicky zklamán. Můžu si nalhávat, že by tomu bylo jinak, kdybych netušil. Můžu taky věřit svému instinktu tvrdícímu opak a přijmout fakt, že s Takashim Miikem prostě kamarádi nebudeme (první indicií směřující k tomuto poznatku byl Ichi). Romantická část není nijak objevná, až na sestřih z konkurzu ani vtipná a při psaní dialogů musel někdo hodně vařit z vody. Námitky typu „horor nemusí mít dobrý scénář“ v tomto případě neakceptuji, protože jedině dobrý scénář by dokázal smést pochyby o samoúčelnosti brutálního kontrastu „love me“ a „love me not“ pasáží. Herci zachraňují, co se dá, Ryo Ishibashi filmem nenápadně proplouvá jako obyčejný chlápek, kterému je souzeno milovat nesprávnou ženu, Eihi Shiina dokonale klame výrazem a její druhá, temná tvář vyvolává nepříjemné chvění po těle. V tom pravém slova smyslu strašidelných scén tu žel bohu není mnoho („jídlo, jídlo!“), rozhodně málo na film, jenž má mezi žánry hrdě uvedený horor, čímž se zase dostávám k problému souvisejícímu s nesprávnými očekáváními. Ale, sakra, co má člověk potom od podobného filmu vlastně čekat? Kdyby mělo jít o romantické drama, ignoruji jej zcela. Avšak, nejenže to není romantické, ono to navíc veškeré romantické iluze krutě popírá a vrhá nás zpět na zem. Jsem pevně přesvědčen, že poslední větu, „Konečně jsem si začal vážit života“, nemyslel Miike vážně. Nebo to měla být skrytá výzva k životu v osamění, daleko od všech žen manipulujících s našimi city? Co to vůbec mělo být? Mělo to vůbec něco být? A vůbec – proč to řeším? 70% Zajímavé komentáře: mm13, Kusko.t2, wipeout ()
Každý se alespoň jednou zamiloval. K lásce patří spousta nádherných chvil, ale také nejistoty, zdali je daný člověk ten pravý, jaké má úmysly, jakou má minulost, či jak moc odpovídá naším představám. Přesně tak romanci podává jeden z nejslavnějších a nejkontroverznějších titulů všestranného a stále osobitého japonského režiséra Takašiho Miikeho. Stejně jako ve většině jeho filmů se i zde výrazně projevuje pro něho typické ovládání diváka. S mistrovskou precizností kontroluje náladu jednotlivých pasáží a důmyslně stírá hranice mezi realitou a zlým snem. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (9)
- Na švýcarské premiéře se jednomu divákovi udělalo ze závěrečné scény tak špatně, že vyšel ze sálu a potřeboval pomoc zdravotníků. (HappySmile)
- Když byl film promítán na filmovém festivalu v Rotterdamu v roce 2000, tak zaznamenal rekord v návštěvnosti. (HappySmile)
- Jeden z top 20 najobľúbenejších filmov Quentina Tarantina. Taktiež patrí medzi najobľúbenejšie snímky Eliho Rotha. (Michal123)
Na samý úvod si totiž dovolím začať trochu netradične, a predsa k merítku veci, a to asi v takom zmysle, že tentoraz použijem iba jednu konkrétnu zaujímavosť (poznámku) ku Konkurzu:「Na švajčiarskej premiére sa jednému divákovi urobilo zo záverečnej scény tak zle, že vyšiel zo sály a potreboval pomoc zdravotníkov.」• Síce nie som na tom po domácej projekcii, až tak strašne špatne, ako povedzme zrovna tento nemenovaný Švajčiar niekedy na konci 20. storočia, ale zase nemôžem povedať, že by so mnou tento romanticko-surový, psychothriller pod taktovkou Takašiho Miikea, absolútne nepohol, skôr práve naopak, rovnako som sa cítil mimoriadne nepríjemne, ako určite i mnohí diváci, nielen v tých časoch, keď pravdepodobne dnešným divákom takáto obzvlášť divoká zmes brutálneho násilia, už toľko vrások na tvári skutočne nevytvorí, keďže si na to už pomerne dávno zvykli, ak chcú teda kráčať so súčasným trendom, musia sa tomu i prispôsobiť? • V mojom ponímaní to jednoznačne vnímam, ako priamu kombináciu, trebárs úplne najtypickejšieho romantického príbehu, aký si len sami dokážete kedykoľvek predstaviť, typu: Keď Harry stretol Sally (neberte to ale celkom doslova!), áno, presne takýmto štýlom to fungovalo vo svojej prvej polovici, kedy muž - v tomto prípade vdovec, spoznal na dopredu dohodnutom konkurze, mladú, dosť atraktívnu ženu s bolestnou minulosťou, pričom vari odteraz príde konečne na radu i pomalá fyzická bolesť, ktorá prevezme štafetu v podobe Saw: Hry o prežitie, na čo sa následne treba predovšetkým psychicky pripraviť, pretože režisér ma (nás), šetriť ani akosi príliš nemieni(l), lebo táto naturalistická sekvencia, je v mnohých ohľadoch veľmi vyčerpávajúcou, tým pádom nastávajú dve odlišné roviny jedného filmu, ktorý je ako celok - extrémne náročný na celkové strávenie. • Najprv som si mal akože extra oddýchnuť, aby som si neskoršie poriadne zamakal, ako na cyklistickej trase: z Ružomberka do Žiliny, a zas poberaj sa domov, asi niečo v tom význame. Áno, dalo mi to zabrať i s dodatočnou svalovicou, prečo dotyčná osoba tak hrboľato jazdila, ako si v podstate sama od začiatku stanovila... • Nebyť akéhosi rutinného spracovania, čo sa zároveň týkalo práce scenára i mechanických, hereckých výkonov, konečný výsledok by bol možno oveľa lepším? Skrátka, v romantickej línii som sa s nimi väčšinou iba nudil, čiže sa dostavil naprostý štandard, ktorý by prekonala i hocaká, mexická telenovela, aby vzápätí tento Šinkasen prešiel vďaka samotnej rýchlej výhybke na ďalšiu koľaj, kedy sa začal tak výstredne rútiť smerom do cieľa, že som tomu miestami ani sám nechápal + a k tomu i s niekoľkými prekvapeniami, ktoré sa zvoľna skrývali v jednotlivých vagónoch, vrátane predvídateľnosti & samoúčelnosti, ak to tak môžem definovať. • Režisérovi išlo najviac asi len o to, aby postupne vybudoval čo najvyše vybičovanú atmosféru, ktorou potom toto pochybné prostredie u protagonistu tak priklincoval, ako si ani vo sne nedokážeme zobraziť... Neľutujem, že som videl túto filmovú súťaž, ale reprízu by som si už v žiadnom prípade viac krát nezopakoval, no i napriek tomu všetkým vskutku odporúčam, i keď to asi nie je pre každého. () (menej) (viac)