Konkurz

Pomalu si zvykám na odlišnou východoasijskou mentalitu, s níž i filmoví tvůrci překračují hranice mnohem víc a mnohem dál, než kam je obyčejná mysl našince někdy ochotna vstoupit. Jenže Konkurs mi dal při rozdýchávání viděného slušně zabrat. Tady šlo navíc vstup do jiných dimenzích hned ve dvou směrech, kdežto ten první začal probíhat už skrze drobné zneklidňující a spočátku těžce definitovatelné útržky uprostřed originální romance, které nás postupně zavádí do jakéhosi paralelního světa, v němž se stejnými postavy probíhá všechno možná úplně jinak? Takaši Miike spolu s tajemstvím kolem hlavní hrdinky a prolnutím reality se sny a představy chrlí spoustu výjevů a informací, z nichž mnohé se stávají až protichůdnými. Víc, než polovina snímku mi tu navzdory pomalému tempu ubíhala velmi rychle, protože jsem sledoval napínavé romantické drama, až jsem se záhy uprostřed surrealistického kolotoče s bizarně brutálním vyvrcholením nevšední lásky ztratil a záhy zas prožíval šok. Chvíli jsem nedokázal k sledovanému zaujmout jasné stanovisko, až mě režisér znovu překvapil, znovu uzemnil a posléze znovu zamotal hlavu dalším překvapením. Chvílemi jsem měl ze způsobu vyprávění podobný dojem, jako ze soudobých filmů Davida Lynche a mám pocit, že mnohé scény Konkursu si ve výsledku lze vyložit více způsoby – důležité však je, že ač si je vysvětlíte a dosadíte ke konci jakkoliv, celý příběh v obou paralelních linkách dochází k jednotnému závěru. Minimálně pokud jde o poslední vyřčené věty, které s něžným hlasem završují tento moderní romantický horror naštěstí smysluplně... a dá se říct, že i s myšlenkou. [75%] (13.08.2022)

Tak tento film jsem si pořídil vlastně+ náhodně...na benzínce. Důvodem bylo mé uchvácení a pohlcení hororovou sérií Ring. Jednoduše jsem chtěl další japonský nářez a také jsem ho dostal. Bizarně laděný, fyzicky krutý horor je od Ringu sice skok jinam, ale atmosféra je opět skvělá. Velmi promíchaná dějová linie dělá z filmu složitější, ale o nic méně kvalitnější záležitost. Asami a její nelehký osud, který ráda praktikuje na druhých. (03.10.2011)

Ta poslední půlhodina obsahující sadistická mučení různého druhu překročila všechny meze žánru drama či horor, stejně jako mou hranici tolerance násilí ve filmu. Nerad to píšu, ale některé scény se snad točí jen pro lidi s nějakou úchylkou. Tak jako je zapovězené dětské porno by měly zůstat zapovězeny i scény krutého mučení. (01.04.2009)

Spousta kvalitního řemesla a zajímavě naťuknutých myšlenek a paralel ve službách neuchopitelné psychopatické povídky, z níž si neodnesete vůbec nic. Je skvělé, jak Miike nejprve ukolébá diváka v docela pohodovém rodinném dramatu skrze dlouhé statické záběry, načež nasadí zábavnou montáž v průběhu samotného konkursu a poté značně urychlí střih a znestabilní rámování ve fázi, kdy přestává být jasné, na čem hlavní hrdina vlastně je. Škoda, že v závěru to úplně uniká i otupělému divákovi, který možná je správně naštvaný nad tím, co se ve filmu děje, ale není veden k vystupňování své reakce také tím, proč se to vlastně děje a jaký to má účel. Kult, který chápu, ale nepobírám. 65% (15.10.2020)

Kiri kirii kiri kiriii! Moje hodnotenie je významne ovplyvnené tým, že som čerstvo predtým dočítal skvelú predlohu a nemôžem zakryť sklamanie. Kým kniha je klasická Hitchcockovka, nepokoj a paranoja ohľadom ústrednej femme fatale sú budované postupne a v náznakoch a vyvrcholia až čiernohumorným brutálnym záverom na posledných dvadsiatich stranách, Miike je oveľa explicitnejší a v snahe udržať pozornosť hororového fanúšika si tu vymyslel samoúčelné šokujúce scény (celá snová pasáž je vycucaná z prsta, rovnako ako vytrhnutý jazyk, prsty apod.). Postava Asami je v knihe tajomnejšia, sympatickejšia a najmä to nie je horor ale satira so strašne vtipným záverečným dialógom. (26.09.2020)