Kdo to klepe na moje dveře
Who's That Knocking at My Door?
Réžia:
Martin ScorseseScenár:
Martin ScorseseHrajú:
Harvey Keitel, Martin Scorsese, Catherine Scorsese, Anne Collette, Harry Northup, Zina Bethune, Susan WoodVOD (1)
Obsahy(1)
Celovečerný debut režiséra Martina Scorseseho rozpráva o konzervatívnej morálke v strete s moderným svetom. J.R. je mladý Italoameričan, neveľmi vzdelaný, zato však bystrý. Žije v uzatvorenej komunite "Malého Talianska" v New Yorku a väčšinu voľného času zabíja poflakovaním spolu s kamarátmi z miestneho gangu. Jedného dňa na trajekte spozná dievčinu, ktorá pochádza z odlišného sveta. Študuje na vysokej škole, zaujíma sa o literatúru, žije sama vo vlastnom byte. Hoci zázemie a výchova týchto dvoch mladých ľudí sú si vzdialené, ich sympatie postupne prerastú do lásky. Keď sa však J.R. dozvie, že jeho priateľka už nie je panna, nedokáže sa s tým vyrovnať a vzťah ukončí. Nepomôžu ani vyznania lásky a vysvetlenie, že v minulosti bola znásilnená. J.R., vychovávaný podľa zásad prísnej katolíckej morálky a vedený k úcte voči ideálu ženy-matky a ženy-panny, sa napriek vlastným citom nedokáže zbaviť predsudkov. V jeho svete totiž jestvujú len dva typy dievčat: cnostné panny a budúce matky, s kto rými sa muži ženia, a štetky, s ktorými si muži občas môžu užiť... Prvý film jedného z najväčších amerických režisérov predznamenal témy i štýl jeho vyše štyridsaťročnej filmárskej práce. Podobne ako v neskorších dielach Mizerné ulice, Zúriaci býk či Taxikár sa Scorsese v Kto mi to klope na dvere venoval katolíckemu komplexu viny a skrytým vášňam, ktoré ovládajú i ničia jeho hrdinov. Zároveň sa mu podarilo vytvoriť autentický a živý obraz New Yorku šesťdesiatych rokov a verne i zasvätene nahliadnuť do života, mentality a jazyka Italoameričanov. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (65)
Filmársky veľmi zaujímavé. Veľmi! S chovaním postavy Harvey Keitela je to už ale horšie. Podstatne horšie! ()
Být koncem šedesátých let mladým dravým filmařem musela být pohoda. Bylo možné sešít tři své krátké filmy dohromady a jakkoli ty spolu kdovíjak dobře nekooperovaly, mohli jste každýho odpálit s tím, že Nová vlna píčo a jít na panáka. Ale tenhle první Scorsese toho má naštěstí v sobě víc. Už ve svém debutu si uvědomuje, že pokud věnuje dostatečnou energii druhému plánu a specifikám daného časoprostoru, může si vyprávět prakticky co chce. A tak když se zamilovaný pár prochází po kouřících střechách Queens, parta přátel vykořeněně jezdí po New Yorku a hledá coby či když během milostné sekvence slyšíme křik dětí a ruch ulice z pod okny, tavíme se tam v tom špinavém kotli spokojeně s nimi, nehledě na to, že byste nejradši všechny postavy co nejrychleji postříleli. Barman je unavený, podpaží zpocená chlastem a všude je kouř. ()
"Asi si na čínský jídlo budu muset zajet do Číny.." ;) ()
Nechte se strhnout dramatem jednoho bouřlivého vztahu.... Hudba - John Densmore, Robby Krieger, Ray Manzarek, Jim Morrison, Ray Barretto a Autry DeWalt. Kamera - Richard H. Coll a Michael Wadleigh ()
Odhlédnu-li od faktu, že Kdo to klepe na moje dveře režíroval bůh (který se očividně teprve zaučoval, ale je milé v historii Scorseseho hledat kořeny třebas Tarantina), takže spousta záběrů a střihových montáží je jednoduše božích, není to zase taková paráda. Lehce existenciální, generačně-výpovědní story by potřebovala výraznější příběh. Nebo alespoň nějaký příběh. Zkrátka takové cvičení na téma "hledání stylu". ()
Drama z prostředí nevlídného města plného nevlídných lidí, v čele s Keitelovým J.D., nacházející se na půli cesty mezi neúspěšnou romancí a "krutě pravdivým" příběhem, s jasně viditelnými Scorseseho trademarky( nutnost morální podloženosti chování postav, začáteční nevysvětlený střet chilugánů (Špinavé ulice), kontrast mezi beznadějí a vysvobozením( Taxikář), v tomhle případě náboženským) . Kamera (i) statická v detailech, ale pohyblivá v celcích + (ii) zaostřující na zdánlivě bezvýznamné prvky obrazu spolu s místy chybějící, místy vyzvednutou funkcí hudebního doprovodu( fantaskní -This is the end- postelová scéna vyvstávající uprostřed filmu jako nezodpovězená otázka a jedna z vrcholných flashbackových scén filmu) nechává diváka samotného na pochybách, co je a co není pro výsledný film důležité a nutí ho tak prožít každou scénu jednotlivě spolu s herci. ()
Martin Scorsese už na začátku své kariéry pochopil jednu zásadní věc. Film je obrazové i zvukové médium, ale to neznamená, že musejí být v naprostém souladu. Film nemusí zachycovat realitu tak, jak bychom ji vnímali vlastníma očima a ušima. Film má ty možnosti, že může realitu zachytit novým, neotřelý způsobem. "Kdo to klepe na moje dveře" je toho krásnou ukázkou. Jsou zde scény, kdy obrazová složka něco prezentuje, ale reálné zvuky jsou naprosto zrušeny a nahrazeny hudbou. Já vím, že to ve filmu není nic nového, ale Scorsese to používá v takovém množství a na takovém místě, kde by si to jiný tvůrce nedovolil. Tady se ukazuje, jak si s filmem hrál, jak zkoušel a dovoloval si víc než jiní.Částečně se asi hledal, ale právě v tomhle hledání je krása jeho filmů. Vždy vás dokáže překvapit nějakým technickým prvkem, formou, který není úplně standardní. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/kdo-to-klepe-na-moje-dvere-1967-70.html ()
Tak mně se tento snímek líbil hodně. Možná jsem příliš velkým fanouškem Scorseseho, ale nemůžu si pomoct. Film je sice takový neotesaný, ale už jsou zde patrné Scorseseho postupy (obrovský smysl pro detail, "taxikářské" opakování scén atd...) Skvěle je ve filmu užita retrospektiva, která plynule přejde do klasického chronologického vyprávění - stane se tak v nejdůležitějším a zlomovém okamžiku filmu - rozhovoru o znásilnění. Samotné znásilnění je ztvárněno přímo dokonale a rychlé prostřihy na křičící holku mne až vyděsily. Zkrátka velice dobrý film a když vezmu v úvahu prostředky a podmínky, které Scorsese měl, jde o vynikající snímek. Pro fanoušky tohoto režiséra povinný film:-) ()
Film o předsudcích vyvolaných výchovou. Do určité míry je to film proticírkevní, neboť její výchova je plná tabu, pokrytectví a falešné morálky. A pohled do života mladíků v italské čtvrti New Yorku, jejich bezstarostná zábava je střídána s milostnou zápletkou a láskou, která končí nepochopením, když se J. R. nedokáže smířit s tím, že jeho vyvolená (Zita Bethume) nedokáže smířit s tím, že byla v minulosti znásilněna a proto už není panna. Nikdy nebudeme vidět svět jako ten druhý, a porozumět mu je tak obtížné, když vidíme v první řadě sami sebe. ()
Na debut je film nezvykle dobre natoceny, uzasna kamera a hudba. Atmosfera filmu take velmi dobra. Nejlepsi je ovsem sledovat vztah mlade dvojice a omezenost DzejAra. Skoro za plny pocet, za me jeden z nejlepsich Scorseseho filmu vubec. ()
Slovní a myšlenkový průjem, tak typický pro taliány... ()
Ty scény často nemaj pointu a ten film skoro taky ne. Ale musím uznat, že mě dost zaujaly scény, kde se nekecá, jen hraje hudba (vesměs dobrá) a lidi tam něco dělaj. Ono totiž když se tam kecá, tak to je dost nuda. Taky se tam našlo několik zdařilejch záběrů. Harvey Keitel jako mlady ucho byl zajímavej, ale i ostatní italové byli někdy vtipní. Jinak je to ale film, kterej jsem snad ani nemusel vidět... ()
Podívaná přes kukátko na bytí, které bloudí ve chvilkách intimity. Po chodbách, pod okny, mezi z metra průduchy. Tepou rušné nádechy a výdechy. Mezi řečmi drží se. Život, jenž nezvoní na konec. Za prahem zapřažený, prochází se prachem. Godardovský člověk. ()
Už Scorseseho celovečerní debut je výborný. Dobrý scénář i nadprůměrné herecké výkony (Keitel skvělý) a už tehdy perfektní Scorseseho režie. ()
Slibný debut. Scorsese si hodně bere z francouzské nové vlny, natáčí běžné životní situace, v podstatě to nemá žádný velký spád. Oběvují se však i náznaky jeho pozdějšího drsného stylu a typicky vystavěných dialogů rázovitých postaviček. Kritika církve a vlastně i celý příběh je pravděpodobně z velké části autobiografickou záležitostí. ()
Ruku na srdce, každý úspěšný člověk má své errorové počátky kariéry. A jinak tomu nebylo ani u fenoménu jménem Martin Scorsese. Jeho černobílý celovečerní debut je vlastně o ničem - mladý talián odmítá mít vztah se sexy Američankou jen kvůli tomu, že byla kdysi dávno znásilněna a tím pádem není panna. Pěkně divný námět s ještě divnějším provedením. Začnu klady. Tím prvním je určitě perfektní obsazení v čele s Harveym Keitelem, pro něhož samotného byl tento snímek prvopočátkem jeho kariéry. Druhým plusem byla vybraná chytlavá hudba a třetím plusem paradoxně nádherné ticho v místech, kam by jiní scénáristé nasekali srdcervoucí trapné fráze. Zápor byl jeden velký - jaksi mi ušel smysl celého filmu, prakticky nic mi nedal a nic mi nevzal, a to je u snímků pro mě hodně důležité kritérium. Tato absence vyrovnává zmíněné klady, takže ve výsledku to dává nádherný průměr a tím pádem první úspěšný Scorseseho krok do pro něj dosud nepoznaného světa strýčka Hollywooda. ()
Komorní nezávislá amatérština proti které i Ecce Homo Homolka působí jako vysokorozpočtovej velkofilm. Chlápek má problémy s holkou a hlavně sám se sebou. Jako Scorseseho debut zajímavý tak na jedno kouknutí, ale jinak se raději podívám na Taxikáře nebo Zuřícího býka, ty mají alespoň hlavu a patu. ()
Nemůžu se rozhodnout. 4 nebo 5 *? Dilema. Po vcelku pomalém rozjezdu (nj, nemám ráda westerny a NEBOJÍM se to přiznat...) mi otevřely oči až choulostivé scénky (až jsem se chvílemi začala stydět...) nejprve s (ne)pravou blondýnou, později s dalšími slečnami, které se zase nestydí vůbec a taky se to nebojí přiznat... ()
Na debut je to fakt velmi zdařilí film a "Velký krok" Scorseseho mezi režisérsou špičku. ()
Zaujimave, ranajsia tvorba Martina Scorseseho ktory nie je nakldana a i napriek tomu nepatri k najhorsim. Harvey Keitel zahral svoju rolu este lepsie ako v novych tituloch a ciernobiely obraz nebol ziadnounegativnou strankou. Vycitat vsak mozem to ze Scorsese mal poriadne zleho strihaca a film neobsahoval takmer ziadne dialogy, herci sa v nom viac cinili praktickou strankou ako rozhovormi. Priemer. ()