Kdo to klepe na moje dveře
Who's That Knocking at My Door?
Réžia:
Martin ScorseseScenár:
Martin ScorseseHrajú:
Harvey Keitel, Martin Scorsese, Catherine Scorsese, Anne Collette, Harry Northup, Zina Bethune, Susan WoodVOD (2)
Obsahy(1)
Celovečerný debut režiséra Martina Scorseseho rozpráva o konzervatívnej morálke v strete s moderným svetom. J.R. je mladý Italoameričan, neveľmi vzdelaný, zato však bystrý. Žije v uzatvorenej komunite "Malého Talianska" v New Yorku a väčšinu voľného času zabíja poflakovaním spolu s kamarátmi z miestneho gangu. Jedného dňa na trajekte spozná dievčinu, ktorá pochádza z odlišného sveta. Študuje na vysokej škole, zaujíma sa o literatúru, žije sama vo vlastnom byte. Hoci zázemie a výchova týchto dvoch mladých ľudí sú si vzdialené, ich sympatie postupne prerastú do lásky. Keď sa však J.R. dozvie, že jeho priateľka už nie je panna, nedokáže sa s tým vyrovnať a vzťah ukončí. Nepomôžu ani vyznania lásky a vysvetlenie, že v minulosti bola znásilnená. J.R., vychovávaný podľa zásad prísnej katolíckej morálky a vedený k úcte voči ideálu ženy-matky a ženy-panny, sa napriek vlastným citom nedokáže zbaviť predsudkov. V jeho svete totiž jestvujú len dva typy dievčat: cnostné panny a budúce matky, s kto rými sa muži ženia, a štetky, s ktorými si muži občas môžu užiť... Prvý film jedného z najväčších amerických režisérov predznamenal témy i štýl jeho vyše štyridsaťročnej filmárskej práce. Podobne ako v neskorších dielach Mizerné ulice, Zúriaci býk či Taxikár sa Scorsese v Kto mi to klope na dvere venoval katolíckemu komplexu viny a skrytým vášňam, ktoré ovládajú i ničia jeho hrdinov. Zároveň sa mu podarilo vytvoriť autentický a živý obraz New Yorku šesťdesiatych rokov a verne i zasvätene nahliadnuť do života, mentality a jazyka Italoameričanov. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Ale no tak! Je to síce Scorsese, ale odmyslieť si jeho meno na režisérskom poste, tak je tento film odsúdený do večných lovíšť. To platí aj pre mňa. Inak by som dal asi len dve hviezdičky. Asi takto. Že je to Martinov prvý celovečerný film, pred ktorým nakrútil pár krátkometrážnych, vidno najmä z doťahovania potrebnej stopáže. Dotieravé, preťahujúce, hudbou doplnené monotónne minúty idú poriadne na nervy. Radšej to mohlo mať 70minút a aspoň nejaký ten spád. Príbeh tam totiž je, je aj pekne zahratý, no nakoniec vôbec nič nerieši, ako príde tak odíde. Takže Scorsese - neScorsese, odo mňa 55%. ()
Obhroublá romance, která vlastně ani žádnou romancí není. Jen teskná balada o muži, jež od sebe odvrhl to jediné, na čem mu kdy v jeho prázdném životě záleželo. Krutý a přece tak laskavý snímek střídající dramatické polohy s mladickou nerozvážností i jasnou vizí a zručností zkušeného muže a režiséra. Slzopudné lyrické rozjímání o ulicích a útěku z nich, přátelích a ženách plné sexuálního napětí útočícího na druhou signální soustavu. Zamyšlení u kterého se nechce ani věřit, že je počinem debutujícího režiséra... ()
Budoucí režisérský maestro si cvičí styl na banálním příběhu-nepříběhu z ulic, které dobře zná. Část svého já jakoby promítnul do postavy (rovněž debutujícího) Harveyho Keitela, velkého fandy filmů Johna Waynea a propagátora klasických westernů. Experimentální pojetí některých scén – nejvíce sexuální koláže, přidané jen aby nalákala distributora – ani výrok Johna Cassavetese „Ten film je lepší než Občan Kane“ nemohou příliš vylepšit můj neblahý dojem z celkové samoúčelnosti a povrchnosti. Ale jako všechny Scorseseho filmy to má parádní spád. 70% Zajímavé komentáře: Silas, liborek_, Haluzz, JohnFarst ()
║Rozpočet $75,000║ ()
A já říkám super! Už ve Scorseseho celovečerním debutu byl znát jeho režijní rukopis. Hned ve druhé scéně se dočkáme scéy s typickými scorseseovskými prvky: rvačka bandy mladíků, kamera se svižně pohybuje a hraje do toho říznej song. Stejně tak i některé dialogy a herecké výkony - přirozené, svižné, postavy si skáčou do řeči, zadrhávají se. Navíc je tu vidět jak moc velký fanda do filmu Scorsese byl. Joe (Harvey Keitel) zaníceně hovoří ( řekl bych přímo tarantinovsky ) o westernu Stopaři (1956) režiséra Johna Forda, nebo o westernových rolích Lee Marvina a se svojí přítelkyní byl v kině na klasickém westernu Rio Bravo. Taky je tu zcela zřetelný odkaz na francouzskou novou vlnu. Možná, že průměrnému filmovému divákovi to nic neřekne, ale filmoví fandové a taky obdivovatelé Scorseseho tvorby ( počítám se mezi obě skupiny ) by měli být spokojení. Ale film by jste si měli vychutnat i bez znalosti zmíněných westernů a nemusíte vědět, co to byla fr. nová vlna - to je jen takový bonus. Harvey Keitel už tady ukazuje, že z něj něco bude. Jedná se o vcelku jednoduchý příběh, ale vyprávěný zajímavým nelineárním způsobem s nečekanými flashbacky. Často se line hudba z autorádíí. A ještě jedna zajímavost - v jedné scéně zazní slavná píseň od The Doors, kterou máte asi spojenou se slavným válečným filmem - ano, je to ta píseň, kterou F. F. Coppola použil o deset let později ve své Apokalypse. ()
Prvni Scorseseho celovecerni film, takze co to znamena. Je to tak trochu o nicem, obcas to smrdi nejakou intelektualni nudou a je to perfektne natoceny. Kameraman si s tim totiz fakt vyhral a skoro kazdej zaber se snazi nejak ozivit. Co se tyce pribehu, jsou tu vlastne dve linie, jedna romanticka, o tom, jak si Keitel najde holku a druha o parte kamosu, ktery se akorat poflakujou po meste. A nutno rict, ze dobra tretina scen je vicemene zbytecna a klidne by se z toho dal sestrihat 45 minutovej kratas. Ale na druhou stranu, nijak extremne to nenudi, natoceny to je paradne (az na obcas divnej strih) a je tu mladej Keitel ve svy prvni roli, sice nehraje tak skvele, jako v nekterejch pozdejsich kouscich, ale je dobrej. Takze to da tak ty 3*. ()
To by mě zajímalo, jestli by se všichni, co se nad filmem rozplývají, rozplývali, i kdyby v titulcích nebylo jméno Scorsese. Páč teda žádnej zázrak. ()
Martin Scorsese natočil vcelku odvážný debut, v němž je citelná jeho autorská nevyřáděnost i špetka rebelie. Charaktery jsou předzvěstí k budoucím Scorseseho mafiánům a klukům ze špinavé ulice, žádného Mirka Dušína mezi nimi tedy nenajdete. I z formy a stylu, jakým je film natočen lze pocítit snaha o odlišnost. Zdařilé (a svým způsobem poetické) jsou pasáže, při nichž hraje pouze hudba bez jakýchkoli dalších zvuků. Mno a zbytek je trochu nuda. :) Dialogy nějak nejsou zajímavé, moc se toho ve filmu neděje... Každopádně i tak se Scorseseho debut podle mě povedl víc než např. debut Spielberga. 5/10 ()
Vzhledem ke všem těm omezení, jakým musel Scorsese u svého debutu čelit, to asi zvládl nejlepším možným způsobem. Inspirace francouzskou novou vlnou je jasná, právě ona je na tom nejlepší. ()
Klidně lze říci, že tenhle černobílý film je jedním z nejzdařilejších filmařských debutů, předzvěst mmj. dalších skvělých Scorseseho >NewYorkských< filmů. Neumím si představit, co tomuto filmu lze čistě filmařsky vytknout, i téma filmu, ve spojení s tehdejšími šlágry (zvláště silná je erotická scéna podmalovaná skladbou The End od The Doors) je vlastně dodnes působivé a nadčasové. Jednoduchý příběh poněkud tupého mladého italoamerického gangstera(?), libujícího si v mudrování nad životem i filmy (v reálu však přežívajícího v pokryteckém lavírování mezi katolickou vírou, spojenou s odvěkými klišé italské rodiny a kamarádstvím s pochybnými kumpány a morálkou ulice), náhodně se seznámivšího s dívkou ze zcela jiných kulturních a společenských vrstev, jejichž vztah díky jejich životnímu usazení vlastně nemá od počátku šanci na úspěch a končí jako promarněná epizoda ze života... Resumé: Vynikající film, který ani po téměř čtyřiceti letech neztratil nic ze své poetiky sondy do života newyorksých grázlů s nezaujatým popisem jednoho bezvýchodného vztahu... A pak že v Americe nebyla >nová vlna< ;-) - - - P.S. A kdo tu přišel na to, že tenhle film je z roku 1969? :-) ()
Příběh o jednom pseudo-mafiánovi, kterej se dozví, že jeho holka neni panna a začne se kvůli tomu chovat jako největší debil pod Sluncem, mě vůbec nebavil. Začátky jsou obvykle těžký a platí to i pro takovýho machra jako je Martin Scorsese. S blbym scénářem, špatnejma hercema (ani Harvey Keitel podle mě nic moc nezahrál) a nízkym rozpočtem se nedá natočit dobrej film. Nejzajímavější na tom asi je, jakej obrovskej pokrok Scorsese za několik let udělal. Scorseseho mam tady ve svejch oblíbenejch režisérech a většinu jeho filmů hodnotim dost vysoko, ale tohle si žádný vysoký hodnocení nezaslouží. Opravdu tenhle film připadá někomu stejně dobrej jako třeba Mafiáni nebo Taxikář, když tomu dá 5 hvězdiček? Pro mě ani omylem. ()
Amazing...! 8-) Zvlášť když Joe očkoval tu blonďatou slečnu Johnem Waynem... jó, fakt jsem jí sežrala, že má ráda westerny, když se předtím vůbec nechytala na téma Stopaři... :-) No a ta úžasná sekvence, kdy si Joe užívá chvíle plné rozkoše se sličnými slečnami a zpívá mu do toho Jim Morisson o tom, jak by chtěl odprásknout svýho fotra a přefiknout svou matku...Prostě skvělé. Harvey je machr... ()
Podobný film by dnes ani nemohl vzniknout. Otevřenost formy (originální práce se zvukovou stopou a hudebním podkladem), "nerespektování" a porušování základních postupů (narativní konstrukce, střihová skladba) a celková uvolněnost revolučních 60. let z filmu doslova sálá. Je krásné vidět, že ta největší Scorseseho díla mají základ v tomhle "malém", nicméně nesmírně svěžím a osobitém snímku. ()
V prvej tretine som sa do toho filmu zamiloval. Je to vtipné, romantické, štýlové, vyjadrujúce lásku k filmom a točené mimoriadne ľahkou rukou. Pri vyfetovanej psycho masturbačnej scéne ma to však stratilo a až do konca som až na pár scén s tým filmom nevedel nájsť spoločnú reč. Inak samozrejme mimoriadne zaujímavý debut a výborne natočená festivalovka, so super Keitelom. Na rozdiel od iných Scorseseho filmov ma však tento nechal chladným. 7/10 najmä za ten parádny začiatok ()
Již ve své prvotině Martin nastínil na čem bude v následujících letech stavět. Pro mě vrchol představuje uhrančivá "The End" od The Doors, kdy jsem nedokázal odtrhnout ani na okamžik oči. Harvey Keitel předvádí neskutečně vyspělý herecký výkon. ()
Koukám, že Scorsese to uměl i jako režisérský zajíček..:-) Ačkoli je to poměrně jednoduchý příběh, je velmi dobře zpracovaný, nabytý elektrizující atmosférou šedesátek. Vztah katolickou výchovou zakomplexovaného hejska a citlivé vzdělané dívky přibližuje a bez moralistních tendencí zobrazuje pokrytecké předsudky hlavního hrdiny, že existují jen dva druhy žen - panny, jenž jsou předurčeny býti dobrými manželkami, a štětky, které mají sloužit pro povyraražení pánů (a manželů...). Siláckost maskulinní části populace a jejich vzorce myšlení jsou myslím hezoučky zobrazeny v lechtivějších scénách, podmalovaných mj. vynikající The End od Doors... Mimochodem - francouzská nová vlna má v tomto filmu více než zřetelné stopy... ()
Scorseseho debut s Harveyem Keitelem v hlavní roli, nutno dodat, že Keitelův hlavní hrdina je ještě větší kretén než De Niro ve Špinavých ulicích! Upachtěnej mladej smrad co se svejma italskejma kámošema rádobymafiánsky podvodničí (což ale není nikdy ukázáno, partičku mladíků vídáme pouze při slezinách v "jejich" baru nebo při jiných podobných "akcích") a především zevluje! A ač se občas snaží chovat jako dospělý slušný chlap, nakonec v něm vždy zvítězí ten nafoukanej drzej fracek, díky kterému ztratí jedinou osobu, která ho opravdu milovala! Scorsese se už ve svém debutu nezapře. Prostředí, chování postav, používaná muzika i celkové vyznění jasně usvědčí jeho rukopis, nicméně při svém debutu občas zabrousil do kapku experimentálnějších, intelektuálnějších vod! Jenže rozdíl mezi ním a jinými "intoušovkými" tvůrci je jednoznačný - Glauber Rocha nám ve filmu Diaz a Pastýř předvede scénu, ve které nám ukáže chlapa, kterej se válí v blátě, vyplazuje jazyk a do toho zní pořád dokola řehtání koní! Kdežto Scorsese nám předloží scénu, kde se Harvey Keitel válí v posteli s hromadou nahatých ženských, vyplazuje jazyk a do toho zní Doors! Už je vám to jasné? ()
Scorseseho celovečerní debut není žádná pecka - příběh jednoho Taliána, který kvůli „mužské hrdosti“ a náboženské morálce ztratí to nejlepší, co ho v životě potkalo. Najde se tu pár velice silných momentů, ale jako celek to nepůsobí nijak oslnivě. Scorsese ovšem už zde ukazuje směr, kterým se bude v budoucnu ubírat a nechá vzniknout svým gangsterským perlám. ()
Zdařilý debut režiséra, jenž dává v určitých částech jasně najevo, co chce a kam míří, jindy zas užívá experimentální prvky, které v jeho pozdější tvorbě vymizely. Detaily střídají celky stejně nenadále jako násilné pasáže intimní za zvuků nádherné dobové hudby. Nalezneme zde několik typicky dlouhých, ruční dokumentaristickou kamerou podpořených, hypnotizujících scén (styl mi trochu připomíná Jarmusche), na druhou stranu zase spoustu pasáží blížích se novodobým klipům. V mnoha místech je Scorsese velmi zkratkovitý, nevypráví příběh lineárně, ale i s flashbacky. Postavy prožívají svůj nevázaný život (přestože J.R. tvrdí, že je staromódní), opíjejí se, mlátí se mezi sebou a dělají si naschvály. Jasně patrný zárodek rozvíjejícího se režisérského talentu. ()
Komórní nezávislá love story od budoucího mistra světové kinematografie. Kdo to klepe na moje dveře je průměrná romantická love story, kde nejvíce zaujal mladý Harvey Keitel, skvělá kamera a hlavně už tehdy šlo poznat, že Scorsese bude kvalitní režisér, protože po řemeslné stránce to není vůbec špatný film. ()