Kto mi to klope na dvere?

Odhlédnu-li od faktu, že Kdo to klepe na moje dveře režíroval bůh (který se očividně teprve zaučoval, ale je milé v historii Scorseseho hledat kořeny třebas Tarantina), takže spousta záběrů a střihových montáží je jednoduše božích, není to zase taková paráda. Lehce existenciální, generačně-výpovědní story by potřebovala výraznější příběh. Nebo alespoň nějaký příběh. Zkrátka takové cvičení na téma "hledání stylu". (23.07.2013)

Martin Scorsese už na začátku své kariéry pochopil jednu zásadní věc. Film je obrazové i zvukové médium, ale to neznamená, že musejí být v naprostém souladu. Film nemusí zachycovat realitu tak, jak bychom ji vnímali vlastníma očima a ušima. Film má ty možnosti, že může realitu zachytit novým, neotřelý způsobem. "Kdo to klepe na moje dveře" je toho krásnou ukázkou. Jsou zde scény, kdy obrazová složka něco prezentuje, ale reálné zvuky jsou naprosto zrušeny a nahrazeny hudbou. Já vím, že to ve filmu není nic nového, ale Scorsese to používá v takovém množství a na takovém místě, kde by si to jiný tvůrce nedovolil. Tady se ukazuje, jak si s filmem hrál, jak zkoušel a dovoloval si víc než jiní.Částečně se asi hledal, ale právě v tomhle hledání je krása jeho filmů. Vždy vás dokáže překvapit nějakým technickým prvkem, formou, který není úplně standardní. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/03/kdo-to-klepe-na-moje-dvere-1967-70.html (10.04.2013)

Komórní nezávislá love story od budoucího mistra světové kinematografie. Kdo to klepe na moje dveře je průměrná romantická love story, kde nejvíce zaujal mladý Harvey Keitel, skvělá kamera a hlavně už tehdy šlo poznat, že Scorsese bude kvalitní režisér, protože po řemeslné stránce to není vůbec špatný film. (31.12.2011)

Scorseseho debut s Harveyem Keitelem v hlavní roli, nutno dodat, že Keitelův hlavní hrdina je ještě větší kretén než De Niro ve Špinavých ulicích! Upachtěnej mladej smrad co se svejma italskejma kámošema rádobymafiánsky podvodničí (což ale není nikdy ukázáno, partičku mladíků vídáme pouze při slezinách v "jejich" baru nebo při jiných podobných "akcích") a především zevluje! A ač se občas snaží chovat jako dospělý slušný chlap, nakonec v něm vždy zvítězí ten nafoukanej drzej fracek, díky kterému ztratí jedinou osobu, která ho opravdu milovala! Scorsese se už ve svém debutu nezapře. Prostředí, chování postav, používaná muzika i celkové vyznění jasně usvědčí jeho rukopis, nicméně při svém debutu občas zabrousil do kapku experimentálnějších, intelektuálnějších vod! Jenže rozdíl mezi ním a jinými "intoušovkými" tvůrci je jednoznačný - Glauber Rocha nám ve filmu Diaz a Pastýř předvede scénu, ve které nám ukáže chlapa, kterej se válí v blátě, vyplazuje jazyk a do toho zní pořád dokola řehtání koní! Kdežto Scorsese nám předloží scénu, kde se Harvey Keitel válí v posteli s hromadou nahatých ženských, vyplazuje jazyk a do toho zní Doors! Už je vám to jasné? (11.10.2008)

Budoucí režisérský maestro si cvičí styl na banálním příběhu-nepříběhu z ulic, které dobře zná. Část svého já jakoby promítnul do postavy (rovněž debutujícího) Harveyho Keitela, velkého fandy filmů Johna Waynea a propagátora klasických westernů. Experimentální pojetí některých scén – nejvíce sexuální koláže, přidané jen aby nalákala distributora – ani výrok Johna Cassavetese „Ten film je lepší než Občan Kane“ nemohou příliš vylepšit můj neblahý dojem z celkové samoúčelnosti a povrchnosti. Ale jako všechny Scorseseho filmy to má parádní spád. 70% Zajímavé komentáře: Silas, liborek_, Haluzz, JohnFarst (18.11.2011)