Mizerné ulice

Celkem nic se neděje. Marty natočil skvěle vatu s pár světlými momenty. Výborní herci, DDD - Debilní Dement De Niro zaujal nejvíc a překvapivě slušňácký Harvey Keitel si taky svoje odehraje. Jenže co z toho, když ty skvěle napsané dialogy nemají silné vyustění. Je to prostě taková předehra k Scorseseho zásadnějším filmům. (29.12.2011)

Nabízelo by se říct, že Mean Streets rozvíjí téma režisérova debutu Who's That Knocking at My Door?, ale on to vlastně nedělá. Pořád tady sledujeme skupinu vejrostků za prahem dospělosti, co se bezcílně potlouká po New Yorku, permanentně kalí, hádají se, perou a zase usmiřují, přičemž my máme permanentní pocit, že balancují na hraně propasti, ze které není úniku. Na jedné straně oné hrany je pak vstup do dospělosti, opuštění mladistvé a čím dál již vyčerpávající nevázanosti, na druhé pak pravděpodobně smrt někde v pouliční škarpě kvůli nějaké naprosté blbosti. Mean Streets oproti debutu spíše rozšiřuje kontext takovýchto postav tím, že nás nechává více nahlédnout do mafiánského světa, který celé ty ulice zastřešuje a který je v nich sice tichý, avšak všudypřítomný. Pozice Charlese (Keitel) v tomto světě je již jasnější než u předchůdce - jakožto synovec místního mafiánského kápa má budoucnost v zásadě zajištěnou, akorát nesmí stihnout nic posrat. Pořád s sebou ale tahá zátěže v podobě nesvéprávného Johnnyho (de Niro) a vlastního strachu se vyvázat ze svého mládí. Ze svého okolí je nejzajištěnější, nejrespektovanější a s nejsilnějším zázemím. A paradoxně právě proto nesmí být například viděn, jak si v restauraci povídá s mulatkou. Ta pak ve své poslední scéně, právě tím, nakolik je v důsledku svého původu odtsrčena na společenský okraj, působí ze všech vlastně nejsvobodněji. (21.08.2023)

Naturalisticky špinavá rutina budižničemů, zevlounů, nemakačenků, floutků a wannabe mafiánů přepočítávajících každý dolar. Staví se čistě na situacích, živelnosti (mnohdy to působí jako improvizace), atmosféře a postavách, o děj tu nejde. Ostatně až na jakýs takýs oblouk kolem Johnyho dluhů tu ani žádný není. Sice s výhradami (samoúčelné zpomalovačky, papírem šustící vnitřní monology), ale solidně to obstojí i dnes samo o sobě a nikoli pouze jako „doplňující materiál pro zajímavost“, který by fungoval čistě v rovině předobrazu Taxikáře, Mafiánů či Casina. (20.11.2017)

Scorsese v tomto filme zrejme naplno prezrel a zistil, kde bude v jeho kariére najväčšia sila. Našiel De Nira, natočil malú gangsterku a pochopil, že ak bude táto spolupráca pokračovať a bude sa v tomto žánri zdokonalovať, dosiahne veľké úspechy. Špinavé ulice nie sú dokonalé, nemajú extra chytľavý scenár ani výpravu, ale vzhľadom na to, čoho boli základom, pridám jednu hviezdu navyše. Mať v rodine na krku človeka, ktorého máte radi, ale ktorému niet pomoci, je prekliatie. (08.07.2012)

Na filmu je znát, že se Scorsese ve světě velké kinematografie teprve rozkoukával. Jeho potenciál je zřejmý a z dění na plátně mimoděk vyvstává společenská atmosféra 70. let jako na dlani - rasismus, vietnamská válka, integrace menšin atd. Film sleduje osudy řadového pěšáka mafie, který pracuje pro svého vlivného strýce jako výběrčí výpalného. Na svou práci se nehodí, není dost tvrdý, ale rodinný podnik je holt rodinný podnik a být loajální se vyplatí. Špinavým ulicím chybí soudržnost, lepší uchopení postav a práce s nimi. Příběh je rozmělněný do řetězce volně navazujících scén ze života spodních vrstev mafie. Je fajn vidět mladé tváře De Nira a Keitel, které jsem měl zafixované jako starší chlápky ze snímků o 20 let pozdějších. Film sám o sobě ale představuje jen lehce nadprůměrnou záležitost. Celkový dojem: 60 %. (25.01.2013)